pátek 14. prosince 2012

Postrach bloggerův

Záměrně nezačínám tenhle článek vyjádřením o své delší neaktivitě a skočím rovnou k věci:)

Celkem nedávno jsem prostřednictvím sociálních sítí narazil na stránku 9gag.com. Je věnována novému trendu zvanému "meme" (čte se to asi "mím"). Slovo meme pochází, podle Wikipedie, z knihy Selfish gene od Richarda Dawkinse, o které nám kdysi při dějepise vyprávěl Honza. Jde vlastně o nějaký obrázek, na kterém bývá fotka a text, vyjadřující nějakou běžnou každodenní myšlenku, se kterou se ale může ztotožnit široká masa lidí, díky čemuž se asi staly meme tak populární.
Na druhou stranu to ale taky nejspíš vede k mírné degeneraci, kterou na sobě taky pozoruju. Už několikrát jsem měl nápad na nový článek na blog, aby tady chudáček nebyl tak sám. Napadlo mě třeba  to, že když se učitel ve třídě na něco zeptá, někdo se přihlásí a je vyvolán, často při odpovídání na otázku neví, co s rukou, kterou doteď ještě třímal ve výšinách. Kromě toho po tom, co domluví, má pocit, že se na něj všichni, včetně učitele, dívají. A tohle téma by se dalo rozepsat alespoň na pár odstavců, uvést pár příkladů a přihodit několik vtípků.
Jenže pak se objeví taková "meme", kde na obrázku je třída, a nápis: "Ta trapná chvíle, kdy se přihlásíte a pak nevíte, co s rukou." To mě odzbrojilo a najednou jsem měl pocit, že když o tom napíšu, už to nebude vůbec zajímavý, navíc to bude vypadat, jako kdybych to téma ukradnul, tak jsem to radši nenapsal. Jenže poslední dobou mi psaní začalo trošku chybět a navíc jsem trošku zrezavěl, tak si zatím píšu jenom tak pro sebe, abych měl dobrej pocit a časem si toho třeba všimnou i lidi, kteří sem chodili a četli různý výžblepty. 
Takže pokud patříte mezi těch pár, co si tohohle článku všimnou, vítejte zpátky!