tag:blogger.com,1999:blog-59709440309761500512024-03-13T22:53:57.359+01:00KutululuZřídkakdy občasníkKubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.comBlogger222125tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-45080777564674060172013-12-16T20:12:00.003+01:002013-12-16T20:13:02.707+01:00Přípravy<div style="text-align: justify;">
To se někdy takhle člověk připravuje. Nezáleží nutně na tom, na co se připravuje, ale jedna věc je celkem jistá: časem se bude muset začít připravovat na něco dalšího a je velmi pravděpodobné, že ta chvíle přijde ještě před tím, než je první věc za oním člověkem. Abych nikoho dlouze nenapínal, mám na mysli třeba takové zkouškové. </div>
<div style="text-align: justify;">
Vím, že mám přibližně týden na to, abych se naučil na nějakou zkoušku, jenže hned další den mi přijde výsledek zápočtového testu z minulého týdne a já ho najednou musím za tři dny psát znovu. Vznikají mi tedy v budoucnu dvě věci, na které se musím připravovat a já nevím, na kterou se vrhnout dřív. Bohužel se často stává, že se ze samého stresu nevěnuju ani jedné. Konkrétně teď ve čtvrtek píšu z právnické angličtiny. Někdo se mě třeba může zeptat, zda se i po roce v Americe musím učit na angličtinu. Odpověď je velmi jednoduchá - samozřejmě. Ani po roce ve Státech jsem se totiž nenaučil, jak se řekne kompenzační náhrada škody nebo jak přeložit definici komanditní společnosti z Nového občanského zákoníku. No a o druhé psát nemůžu. Alespoň ne zatím, protože je to takové moje tajemství, které mě čeká ve středu, ale jestli všechno vyjde, jednou se o tom třeba rozepíšu. </div>
<div style="text-align: justify;">
No a místo abych se připravoval na jedno nebo druhé tak tu teď píšu na blog a sám pod sebou podřezávám větev :-) Tak jdu na něco.. zatím!</div>
Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-84346015522126523232013-11-14T14:17:00.001+01:002013-12-16T20:15:52.843+01:00Co je novýho?<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 36.0pt; text-justify: inter-ideograph;">
Co je novýho? Všechno možný i nemožný a já nemůžu být šťastnější! Jedna novinka je spíš staronová. Roztrhnul jsem si kalhoty. Ne že by to bývalo
mým dobrým zvykem. Spíš je tu důležité, jak jsem si na tom koleni udělal díru.
Jak už to bývá, spadnul jsem. Nespadnul jsem ale jen jednou, padal jsem
v tu chvíli jako zralá švestka. Ta švestka ale nebyla destilovaná a já
nebyl pod vlivem. Normálně za střízliva jsem po několika letech vlezl na
motokrosovou motorku. Místo obsahu 125 ccm, na který jsem býval zvyklý, jsem
však usedl rovnou na „třistapadesátku“. Aby toho nebylo málo, neprojel jsem si
mně už celkem známou trať v Krásné Lípě u Chomutova, jak jsem měl původně
v plánu. Láďa Terešák, kterému motorka, trať a přilehlé polnosti patří, mi
poradil, ať jedu s jeho synem po lese, že je to lepší. Mělo mě napadnout,
že to, co je pro jeho syna Kubu, pravidelného návštěvníka stupňů vítězů na
mistrovstvích ČR, Evropy i světa, bude pro mě horor. Už po chvilce jsem
zalitoval. Vedl mě totiž úzkými vyjetými kolejemi, ve kterých jsem měl problémy
s rovnováhou. Ty koleje se pak staly osudné mým kalhotám, protože
tentokrát už jsem to prostě neodpružil. V tu<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>chvíli jsem věděl, že tohle nebude žádná
sranda a v duchu jsem si začal promítat svoje dosavadní životní konání.
Hned jsem ale musel přestat, protože jsem se musel vyhýbat nejen stromům, ale i
některým příkrým srázům, u kterých mi chybělo jen pár centimetrů, abych se
z nich sesunul. Jednou jsem se dokonce sesouvat začal. Poté, co mi nešlo
motorku vyprostit a jen jsem se zahrabával hlouběji a hlouběji do vlhké hlíny,
vrátil se pro mě Kuba s tím, že motorku vytáhneme společně. Pak už se
cesta trochu vylepšila a já si mohl užít i určité potěšení z jízdy.
Dokonce jsem si párkrát skočil. Kalhoty to už ale nerozdýchaly, a tak je nosím,
jenom když chci bejt drsnej <span style="font-family: Wingdings; mso-ascii-font-family: Cambria; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-char-type: symbol; mso-hansi-font-family: Cambria; mso-hansi-theme-font: minor-latin; mso-symbol-font-family: Wingdings;"><span style="mso-char-type: symbol; mso-symbol-font-family: Wingdings;">J</span></span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-justify: inter-ideograph;">
<span style="mso-tab-count: 1;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Jinak jsem o sobě zjistil, že jsem závislej na
statistikách. Ne ani tak, že by mě bavilo něco počítat nebo vyhodnocovat. Spíš
sleduji již vyhodnocené statistiky, které automaticky vytváří facebook o naší
stránce <span style="background-color: white;"><a href="https://www.facebook.com/LoveMakers.cz" target="_blank">Love Makers</a>.</span>
Sleduju kolik lidí nás lajkuje, pravidelně se koukám, jestli nám přibývají
příznivci a snažím se vždycky vychytat správnou chvíli pro zveřejnění dalšího
příspěvku. Zatímco stránky velkých kapel (celkově slavných lidí) si mohou
dovolit uveřejňovat nové příspěvky kdykoliv a k jejich fanouškům se zpráva
dostane, my jsme schopni zaregistrovat veliké rozdíly mezi příspěvkem vydaným
ve dvě odpoledne a v osm večer. Zajímavostí je třeba i složení našich
příznivců. Logicky největší počet jich je z okolí Kadaně a Klášterce.
Někteří jsou z Prahy, hlavně proto, že naplavující se studenti si
frajersky změnili v profilu město, ve kterém žijí, takže i tam máme
zastoupení. Pochopil bych ještě, že další častou oblastí, odkud nám chodí
„lajky“, je Německo a hlavně Magdeburg, kde jsme zažili první kapelní
zahraniční zkušenost. Ale že se mi v seznamu objeví lidi z Indie a
Pákistánu, to jsem teda netušil. A kdyby jeden, ono jich je dohromady třeba
deset nebo víc. Zajímalo by mě, jakým způsobem se k nám dostali a jestli
vlastně vědí, co je to za stránku, protože jestli to vědí, budu se ze všech sil
snažit, abychom si udělali turné po dálném východě, třeba to bude sranda <span style="font-family: Wingdings; mso-ascii-font-family: Cambria; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-char-type: symbol; mso-hansi-font-family: Cambria; mso-hansi-theme-font: minor-latin; mso-symbol-font-family: Wingdings;"><span style="mso-char-type: symbol; mso-symbol-font-family: Wingdings;">J</span></span><o:p></o:p></div>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]-->
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>JA</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:EnableOpenTypeKerning/>
<w:DontFlipMirrorIndents/>
<w:OverrideTableStyleHps/>
<w:UseFELayout/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="276">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]-->
<!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:Cambria;
mso-ascii-font-family:Cambria;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Cambria;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;}
</style>
<![endif]-->
<!--StartFragment-->
<!--EndFragment--><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-justify: inter-ideograph;">
<span style="mso-tab-count: 1;"> </span>A abych ukončil tenhle myšlenkový
triptych, přenesu se do nejsoučasnější současnosti. Právě totiž jedu vlakem.
Nejezdím tak často, naposledy jsem jel sice nedávno do Ústí a zpátky, ale před
tím dlouho ne. Možná snad do Teplic na skautský fotbalový turnaj, který se
tradičně koná koncem roku. Nebo snad ještě před tím shodou okolností taky do
Teplic, když jsme se s Madrigalem účastnili soutěže sborů na místním
gymnáziu. Každopádně to není důležité. Hlavní je, že vždycky, když jedu takhle
nějakým hromadným dopravním prostředkem a nemám sluchátka, abych mohl třeba
koukat na film, sleduju dění venku. Ne ani tak, že bych se nějak kochal
přírodou. To je prosté koukání do blba, avšak ono pověstné „blbo“ se v tu
chvíli nachází těsně za oknem. Z nějakého důvodu je to strašně
inspirativní pohled, protože jsem takhle při cestách už napsal nějakou tu
písničku nebo básničku. Není tedy nutné dodávat, že mě takovéto cestování
neskutečně baví a chtěl bych toho po Česku projet ještě spoustu.<o:p></o:p></div>
Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-78119424091054569202013-07-30T20:18:00.002+01:002013-07-30T20:25:46.927+01:00Uherák<div style="text-align: justify;">
Říkám si, že už neumím psát. Tu myšlenku hned střídá další, a to, že vlastně už nemusím psát. A tu zas přebije třetí, že se už zase píšu o psaní. A to mi přijde trapný, takže zkusím začít znova.. :)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hodně se toho změnilo. Nebudu psát nic negativního, protože zaprvé toho není zas tolik, abych se o tom musel zmiňovat, a zadruhé jsem se rozhodl, že se stanu optimistou. Odpadla mi koule od nohy, což má svoje výhody, nepochybně i nevýhody, to ale nechci zmiňovat už vůbec. </div>
<div style="text-align: justify;">
Radši bych mluvil o tom, že jsem začal pracovat. Doteď jsem měl snad jen jednu brigádu. Byla to promo akce Budweiseru, stáli jsme v chomutovském Globusu a nabízeli lidem, aby si místo dobrýho piva koupili tohle, protože k tomu dostanou stolní hru. Jednu tu hru jsem si tajně vzal, ale teď už mě za to snad nikdo stíhat nebude, promlčecí doba je tříletá.. Od 13. května jsem ale studentem na praxi v advokátní kanceláři Hanzlík & partneři na Praze 4. Sbírám zkušenosti a zatím se učím spíš chybami, ale to určitě nejsem první ani poslední. Zároveň budu od 13. srpna na tři týdny provádět turisty po našem kadaňském Františkánském klášteře. Takže pondělí a úterý v Praze, pak rychle přesun domů, kde budu do neděle provádět a pak už zase navečer do víru velkoměsta. No nezastavím se, ale ty dveře od auta se nevymění zadarmo...</div>
<div style="text-align: justify;">
K tomu s Love Makers dáváme dohromady nový program, abychom nezačínali třetí sezonu stejnými skladbami a mohli se taky konečně pochlubit něčím, co vychází přímo z nás. 7. září jdeme nejspíš poprvé s kůží na trh. V Klášterci zahrajeme na Promenádách mezi Yellow Sisters a Bárou Basikovou, po které vystoupí ještě Čechomor. A taky jsme hráli na Vysmátým. Začíná to být docela pěkný. Je to skvělej pocit, když občas zazvoní telefon a ozve se někdo, jestli bychom si nechtěli zahrát tam, a zase jinde. Je pravda, že ve výsledku vyjde třeba jen čtvrtina hraní, protože ukočírovat kalendář osmi individuí není úkol z nejsnadnějších. Jen kdyby si někteří pořadatelé uvědomili, že to, že nás (zatím :P) nehrajou na Óčku, neznamená, že do té muziky nedáváme stejnou práci a vášeň a že to nestojí prachy. Člověk se pak skoro bojí si říct o nějaký honorář, aby si vůbec zahrál. Nechci tím říct, že to děláme pro peníze, protože to se snad dneska ani muzika nedá. Je taky fakt, že většinu vydělaných peněz necháváme v "kasičce", abychom si pak jednou za čas mohli udělat radost a uspořádat třeba vlastní akci. Na kterou přijde 46 platících. I když je vstupné jen 50 Kč. I když propagace je dlouho dopředu dobře zvládnutá. I když jako host přijede z Ústí strašně dobrá kapela. ALE to už jsem skoro pozapomněl na své optimistické předsevzetí! Každopádně jsem chtěl říct, že se snad blýská na lepší časy a já nejsem pověrčivý, takže mě netrápí, jestli jsem něco zakřiknul.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jinak se musím takhle soukromě (stejně to už nikdo nečte ;) pochválit za to, jak se snažím být o prázdninách aktivní. Jezdím na kole (abych nemusel chodit do hospody pěšky), byl jsem na Rock for People (kde se vytvořila skvělá parta a prý jsem tam našel další dvojče) a jel jsem na vodu (kde byla taky dobrá parta hlavně proto, že byla bez bab). Je pravda, že se spánkem je to horší, ale copak se to všechno dá stihnout za blbejch 24 hodin? </div>
<div style="text-align: justify;">
Myšlenka na konec: zajímalo by mě, jestli by mělo na lidi nějaký psychologický efekt, kdyby se přepočítal převod jednotek času a den by měl 25 hodin. Trval by stejně dlouho, ale prostě by to bylo jako pizza nakrájená na 8 místo 4 kousků... Možná, možná ne.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
(vyšel jsem ze cviku, takže tam určitě mám ošklivý chyby, kterých by si možná někdo ani nevšiml, kdybych na ně teď neupozornil, ale radši si po sobě příspěvky nečtu, nebo bych ty kraviny musel celý smazat :)</div>
Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-41075766167607962672013-03-26T13:12:00.000+01:002013-03-26T13:12:01.758+01:00Trocha hudební historie<div style="text-align: justify;">
Minulý pátek, 22. března jsem si vzpomněl, že uběhlo na den přesně 5 let od prvního koncertu Innominado, tedy taky od začátku mojí "hudební kariéry". Napadlo mě, že by mohl být čas na stručnou rekapitulaci:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizUIepRr4eDDTw8ha6aLgU24vzZ_Au3kCD7ZwLhVxC4oTKmOsAljUm9KKj-y9HsJiZGH2PyKj9tJg7aoeZ97ScrpDXF8TASCybP5fk4q-sFFfLVzh_ZXrm_dIAxycJw-Zyj4Mb1v33qS-z/s1600/Innominado.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizUIepRr4eDDTw8ha6aLgU24vzZ_Au3kCD7ZwLhVxC4oTKmOsAljUm9KKj-y9HsJiZGH2PyKj9tJg7aoeZ97ScrpDXF8TASCybP5fk4q-sFFfLVzh_ZXrm_dIAxycJw-Zyj4Mb1v33qS-z/s320/Innominado.jpg" width="320" /></a> Na podzim roku 2007 se konala, jako každý rok, výstava středních škol v chomutovské sportovní hale. Vystupovali jsme tam tenkrát s ještě nepojmenovaným školním vokálně-instrumentálním souborem Gymnázia v Kadani. Tam jsem se víc seznámil s Willym, Mariánem a Janou, padli jsme si do oka a řekli jsme si, že by bylo zajímavé vytvořit projekt školní kapely. Tehdejší ředitelka paní doktorka Kožíšková nám dala požehnání, že můžeme zkoušet v aule a bylo to. Sehnali jsme bubeníka, basačku a saxofonistku a pojmenovali jsme se Nepojmenovaní - ve španělštině Innominado. Tam jsem se naučil jakž takž skládat hudbu a vůbec fungovat v kapele, spolupracovat s muzikanty a orientovat se ve světě domlouvání koncertů, jednání s pořadateli a zvukaři. Kapela fungovala do roku 2011, poslední koncert byl během Vinobraní v AmFíku. Za ty 4 roky jsme stihli nahrát demo se 7 skladbami, dvakrát jsme si zahráli na Vysmátém létě, vyhráli jsme cenu diváka, poroty i SAI na Orfeus rock 2011 a odehráli téměř padesátku koncertů.</div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW1aD9vQeDA_j5-D9K7gohDoqt_iSEnbqF-lm3fkNnC1hXzSbTlBcY0htK1U1fiZcnCwTmVGvmRLdDX5IG8_QuL1kafxQFkSvMKOBgKv4vfNqkUviQiYFmLaHY2Dl3ORiJa_2KzXj4Fgpz/s1600/Rapa+nui.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW1aD9vQeDA_j5-D9K7gohDoqt_iSEnbqF-lm3fkNnC1hXzSbTlBcY0htK1U1fiZcnCwTmVGvmRLdDX5IG8_QuL1kafxQFkSvMKOBgKv4vfNqkUviQiYFmLaHY2Dl3ORiJa_2KzXj4Fgpz/s320/Rapa+nui.jpg" width="320" /></a> Další zajímavou zkušeností bylo působení v kadaňsko-kláštereckých Rapa Nui. Tam jsem hrál na bicí. Vlastně jsem se tam bubnovat teprve naučil. Jednou mi prostě Martin zavolal, tuším že na jaře 2008, že mají s klukama kapelu, a že potřebujou "trochu podržet prdel". Rozhodně to byla nabídka, která se neodmítá! Objevil jsem spoustu nových hudebních vlivů, rytmů a melodií, které mi zůstali dodnes. Zahráli jsme si na mnoha místech skoro po celých Čechách, zažil jsem první "tour", když jsme vyrazili na víkend na Vysočinu. A hlavně jsem tam poznal lidi, se kterými jsem dodnes kamarád a s většinou z nich hraju dál. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGQ07TiKcQMiwQGI7h8OuIIr0Td8hVu_5OCL9fxXQd88DbS9MZSD-8eecjcXtAuBIOdJFT4RS-ed9csy4mBv_4_InSxf6RHBrLs3qGGElkYy5J3q0dG4vR8R7rvGn1NCKaRz7eURDm3BMJ/s1600/Kus+Te%CC%8Csta.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGQ07TiKcQMiwQGI7h8OuIIr0Td8hVu_5OCL9fxXQd88DbS9MZSD-8eecjcXtAuBIOdJFT4RS-ed9csy4mBv_4_InSxf6RHBrLs3qGGElkYy5J3q0dG4vR8R7rvGn1NCKaRz7eURDm3BMJ/s320/Kus+Te%CC%8Csta.JPG" width="320" /></a> Spíš jako srandakapela vzniknul skautský projekt Kus Těsta, a taky jsme si užili spoustu legrace. Od rekordně rychle nahrané titulní hitovky až po několikadenní natáčení klipu. Tady jsem se naučil, že sranda musí být.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia9F_o8c3VAUM-jcsK0djvI6FK4Vaex2_toa7o6u3IUVXQJfhbXBzXOQjCEQd0Ic-79-xc3V_-LXToylKlEuK5o96BYEqsZNNRzGOs2UMP-vo-BerG4KYaCeUuMYvby9K6dBdjaqr9L3wX/s1600/Madrigal.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="210" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia9F_o8c3VAUM-jcsK0djvI6FK4Vaex2_toa7o6u3IUVXQJfhbXBzXOQjCEQd0Ic-79-xc3V_-LXToylKlEuK5o96BYEqsZNNRzGOs2UMP-vo-BerG4KYaCeUuMYvby9K6dBdjaqr9L3wX/s320/Madrigal.jpg" width="320" /></a> Během mého hraní v těchto třech kapelách náš gymplácký sbor vykrystalizoval ve vokálně-instrumentální soubor Madrigal pod vedením MgA. Hany Ondráčkové. Strašně mě bavilo pracovat na acapellových skladbách, zpívat na chodbě již liduprázdné školy, i kombinovat zvuky několika nástrojů, to vše doprovázené čtyřhlasým zpěvem. Tam jsem se naučil, jak se tvoří harmonie a jak se pracuje ve velké skupině muzikantů. I Madrigal je ověnčem některými úspěchy, např. postup do celostátního kola národní soutěžní přehlídky školních sborů v Opavě. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtUFItC1N6KurJspE_X_-R0g_NeR5dL63bb88TGpluB-G_yOBCQScyG7cAPUjtfNxbgzDcuov_fpbepugUnuMmrTM3D15X9RTcVaXLrb_KyyHbVZG6c5EerJEjLyQnXmVc5ZZqAIbrn-fE/s1600/The+Admirals.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtUFItC1N6KurJspE_X_-R0g_NeR5dL63bb88TGpluB-G_yOBCQScyG7cAPUjtfNxbgzDcuov_fpbepugUnuMmrTM3D15X9RTcVaXLrb_KyyHbVZG6c5EerJEjLyQnXmVc5ZZqAIbrn-fE/s320/The+Admirals.JPG" width="320" /></a> Další hudební zkušenosti už jsem čerpal za oceánem. Se svým "bráchou" jsme si zahráli asi 5 koncertů, přičemž pokaždé pod jiným názvem. Od The Admirals, před Disappearing Canadiens, Verb the Animal až nakonec k Murphy Yawn & Jakub Vanas - acoustic duo. Tam jsem zjistil, že hudba se hraje všude stejně, když se dělá s nadšením. Padli jsme si do noty a šlapalo to jako po másle, vzniklo i pár hezkých skladeb, které ale asi zmizí v zapomění, protože jsme je nikdy nenahráli. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEif9P6lqaF8QWSGs-wl2HhPUvqVtx0utWg9qjiLNIeB3pdZzpEwMQrg3QYlj22Ev1GQ0GYQXFKct-95fFSaivjLl_ejj50OVs0R36Dh3h3w75WVTIqqvLUBHBjbRcAXeh9u_w2Jp2dwrQzC/s1600/Musical.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEif9P6lqaF8QWSGs-wl2HhPUvqVtx0utWg9qjiLNIeB3pdZzpEwMQrg3QYlj22Ev1GQ0GYQXFKct-95fFSaivjLl_ejj50OVs0R36Dh3h3w75WVTIqqvLUBHBjbRcAXeh9u_w2Jp2dwrQzC/s320/Musical.JPG" width="320" /></a> Nová pro mě byla i účast ve školním orchestru, utvořeném pro muzikál You're a good man Charlie Brown. Chtěl jsem původně vzít kytarový part, ten však pro tenhle kus neexistoval, tak jsem si aspoň sednul za bicí, protože jsem to za každou cenu chtěl zkusit. Naučil jsem se hrát z not podle dirigentky a spolupracovat ještě s větší skupinou muzikantů, k tomu ještě být v harmonii s děním na jevišti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOiNpU7S_byfDya8P_mxv3T4aE2AapHvroAwI0F8l3RsB73WgvaIrucyI2aUxwvBcZBynkR7Yc7gBuj2XfE1leeIE1U5GDTtIVs2cNtICr3uUBkpkc6Kktmi4-hd4V5WNlS_m4lkdBtV2v/s1600/LMkrest.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOiNpU7S_byfDya8P_mxv3T4aE2AapHvroAwI0F8l3RsB73WgvaIrucyI2aUxwvBcZBynkR7Yc7gBuj2XfE1leeIE1U5GDTtIVs2cNtICr3uUBkpkc6Kktmi4-hd4V5WNlS_m4lkdBtV2v/s320/LMkrest.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a po mém návratu už přichází nejčerstvější hudební zkušenost - Love Makers. Někdo z Rapa Nui, někdo z Nakafe bandu, někdo z Madrigalu a někdo úplně nový a osmero podobně cítících muzikantů se našlo. Vzali jsme to od podlahy a zkusili jsme si, jak se dělá pořádný "PR". A zatím to vypadá, že nebe je naším limitem, protože pořád je kam růst a my máme sto chutí dorůst co nejdál!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Každá zkušenost mi přinesla něco nového, za všechny jsem vděčný a z každé jsem si odnesl mnoho důležitých poznatků. Tak snad to brzo neskončí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-51155986836642882052013-03-18T21:10:00.000+01:002013-03-18T21:10:51.702+01:00Podnikaví opičáci<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAImfVzm4aSVGpNoB-WoFnD6Q0qVk_VDeVT7PAm6DOF_v3ZDEc5Zyj-ZmTUQjfukQoMANcwNBzqe3H24P315YbWnlAsGaAFcQv-sfBofePAsIabhy6J_b773FAFR8fvQ_9sgJgPtk8Ywdg/s1600/kubamonkey5.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAImfVzm4aSVGpNoB-WoFnD6Q0qVk_VDeVT7PAm6DOF_v3ZDEc5Zyj-ZmTUQjfukQoMANcwNBzqe3H24P315YbWnlAsGaAFcQv-sfBofePAsIabhy6J_b773FAFR8fvQ_9sgJgPtk8Ywdg/s320/kubamonkey5.jpg" width="320" /></a> Vždycky jsem sám sobě připadal "lehce" naivní, když jsem u sebe na každý koncert, který jsem navštívil, nosil minimálně jedno trsátko. Má to ale svojí logiku - když člověk poslouchá určitý hudební styl a začne se věnovat hře na hudební nástroj, učí se na skladbách svého oblíbeného interpreta, chodí na jeho koncerty a pak už jen kontroluje hráče na svůj instrument - v mém případě kytaru - jestli to dělá správně a přirozená touha každého průbojného muzikanta je, zahrát si se svou oblíbenou kapelou. Mně se to v pátek 15. 3. 2013 podařilo, když k nám do Orfea opět dorazili Monkey Business. V den, o kterém jsem se dozvěděl, že je mezinárodním dnem spánku. V den, který znamenal 74. výročí od invaze německých vojsk do československé republiky. V tenhle den jsem si splnil svůj dlouholetý sen.</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: justify;">
V posledních několika letech jsem si oblíbil skupinu Foo Fighters, kterou postavil bývalý bubeník již zmíněné Nirvany Dave Grohl společně se svými známými, které potkal v Seattlu. V roce 2011 vyšel dokumentární film o FF s názvem Back and forth, kde Daveova první věta zní: "Mým největším snem, když jsem byl malej, bylo jít na koncert svojí oblíbený kapely a frontman by přišel před publikum a řekl 'Omlouváme se, ale nemůžeme hrát, protože si náš bubeník zlomil nohu', nebo tak něco... a pak by dodal: 'pokud tu ale samozřejmě není někdo, kdo by to uměl zahrát místo něj', a já bych se samozřejmě přihlásil a byl bych nejúžasnějším bubeníkem, kterýho svět kdy poznal!". Když jsem Back and forth viděl poprvé, řekl jsem si, že přesně tohle si říkám od chvíle, kdy jsem začal chodit na koncerty.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIe4tFufu0-ALinpoVnvR_fmgBACrxrfopF2M6CafD7ZMaXwfFsVA-sLPNfdQayDtUdSJDMCByp359a_B5USKTP3VncSkKJW20O6B6oAQfda12ExqAxGDMbawCCEtt68r0c1bNX0u6asEf/s1600/kubamonkey3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIe4tFufu0-ALinpoVnvR_fmgBACrxrfopF2M6CafD7ZMaXwfFsVA-sLPNfdQayDtUdSJDMCByp359a_B5USKTP3VncSkKJW20O6B6oAQfda12ExqAxGDMbawCCEtt68r0c1bNX0u6asEf/s320/kubamonkey3.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
V pátek 15. března jsme byli ještě s Terezkou na horách v Janských lázních a projížděli jsme si sáňkařskou dráhu. Díky jedné aplikaci v mobilu jsem se dozvěděl, že naše maximální rychlost byla jednu jízdu 50, druhou jízdu dokonce 59,9 km/h. A když jsme pak kolem třetí hodiny odpolední opouštěli Krkonoše, říkal jsem Terezce, že si hlavně nesmím zapomenout trsátko - co kdyby náhodou. </div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem dorazil na koncert a setkal jsem se tam s Klírou, jedna z prvních věcí, co ze mě vypadla, bylo, že mám s sebou pro jistotu trsátko, "kdyby si kluci chtěli zajamovat"...:-) Nic jsem ještě v tu chvíli netušil.</div>
<br />
<div class="" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="text-align: start;">No a jak jsem si tak užíval koncert, kapela se dostala k představování nových písniček, hráli zrovna něco pomalejšího a já se stal jedním z těch otravných lidí, kteří při pomalých, méně známých skladbách odcházejí pro pivo. Ne však sobě, pivo jsem slíbil skvělému fotografovi Štěpánu Malastovi, který se nemohl hnout z místa, protože musel fotit a jemuž vděčím i za zde zveřejněné fotky. Už jsme byli s Tomem skoro na řadě, když přišel Jirka Vass, že prý Matěj Ruppert přemlouvá lidi z publika, aby si šli zahrát na to, co si sami vyberou a že už mluví tak dvě minuty a nikdo nejde. Nejdřív jsem koukal skepticky, pak ale přišla moje mamka a prakticky mě chapla za fleager (čti čapla za flígr:). Stoupnul jsem si významě blízko schodů, jež vedou na podium, když si mě Meťjů všimnul, pozval mě nahoru, představil jsem se mu, pak mě poslal za kadaňským rodákem Oldou Krejčovsem a já měl najednou pocit, že se mu musím nějakým způsobem zaručit, že mu s jeho drahocenným nástrojem nic neprovedu. Začal jsem se představovat, bylo to asi takhle: </span></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgiqGET6jtkN2YO5r1SUWv40rq-WimSTNC7snuLEY7N2wiiRbCzLf9PemfMe0OMUYIgcPQOvHTFwogJfuyyKgHq0Zv1Irn1nVSvyeasRLPTRk66fgK4Gev2RHrbqbRERX4E9qrXt-Mpvak/s1600/kubamonkey4.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgiqGET6jtkN2YO5r1SUWv40rq-WimSTNC7snuLEY7N2wiiRbCzLf9PemfMe0OMUYIgcPQOvHTFwogJfuyyKgHq0Zv1Irn1nVSvyeasRLPTRk66fgK4Gev2RHrbqbRERX4E9qrXt-Mpvak/s320/kubamonkey4.jpg" width="320" /></a><i></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><i><u>Kuba (nervózně):</u> Ahoj, já jsem ze skupiny Love Makers, my jsme tady asi před rokem a půl hráli před Okrejem (Oldův další hudební projekt), já tam hraju na kytaru, neboj, nic Ti s tim neudělám, bla bla bla,...</i></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><i><u>Olda (suše a klidně):</u> Nekecej a hraj... tady máš trsátko. </i></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><i><u>Kuba (vítězoslavně):</u> Já mam vlastní!</i></i></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
A v tu chvíli jsem si přestal připadat jako naivní idiot, dámy a pánové :-) Zeptal jsem se Romana Holého (český hudební kmotr a funky guru), "vod čeho to házej", on mi odvětil lakonicky, ale s úsměvem, "že vod áčka" a já už začal provádět svou obvyklou škrtanou rytmizovanou improvizaci v nejlepší tónině, kterou pro mě mohli vybrat! Hráli jsme takhle spolu asi půl minuty nebo minutu, mezi tím lidi v publiku nadšeně tleskali a vřískali a já byl v sedmém nebi, aniž bych o tom věděl - člověk v takovou chvíli prostě není schopen plně vnímat. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
Každopádně celá tahle scéna, následné uznalé pohledy od různých návštěvníků akce a otázka za-mnou-ve-frontě-stojícího týpka, jestli jsem hrál opravdu já nebo to byl playback, mě živila pozitivní energií ještě minimálně další tři dny! </div>
<div style="text-align: justify;">
Škoda, že jsme se s členy Monkey Business už nepotkali někde v báru... Vlastně jsme se s nimi krásně nešikovně minuli, ale přesto můžu s klidným, i když pořád ještě zrychleně bijícím srdcem říct, že to byl životní zážitek. </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaB8pQeq_5TDVHC1P4r4qENGvMX3ygAt9jogl8azl2gX0YiTk807kuwmQI_vtNCSrY1nTw7nta18anUBLRVB0y5Rjxh-2g8Bh8F1lQzt4NzEb_3fA_KxHVjvp4H0u2xWnXOqw_rN9ipt8H/s1600/kubamonkey6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaB8pQeq_5TDVHC1P4r4qENGvMX3ygAt9jogl8azl2gX0YiTk807kuwmQI_vtNCSrY1nTw7nta18anUBLRVB0y5Rjxh-2g8Bh8F1lQzt4NzEb_3fA_KxHVjvp4H0u2xWnXOqw_rN9ipt8H/s320/kubamonkey6.jpg" width="320" /></a></div>
<br />Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-23108297704704016062012-12-14T22:54:00.002+01:002012-12-14T22:56:37.024+01:00Postrach bloggerův<div style="text-align: justify;">
Záměrně nezačínám tenhle článek vyjádřením o své delší neaktivitě a skočím rovnou k věci:)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celkem nedávno jsem prostřednictvím sociálních sítí narazil na stránku <a href="http://9gag.com/">9gag.com</a>. Je věnována novému trendu zvanému "meme" (čte se to asi "mím"). Slovo meme pochází, podle Wikipedie, z knihy <i>Selfish gene</i> od Richarda Dawkinse, o které nám kdysi při dějepise vyprávěl <a href="http://www.j-lo-mour.blogspot.com/" target="_blank">Honza</a>. Jde vlastně o nějaký obrázek, na kterém bývá fotka a text, vyjadřující nějakou běžnou každodenní myšlenku, se kterou se ale může ztotožnit široká masa lidí, díky čemuž se asi staly meme tak populární.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu to ale taky nejspíš vede k mírné degeneraci, kterou na sobě taky pozoruju. Už několikrát jsem měl nápad na nový článek na blog, aby tady chudáček nebyl tak sám. Napadlo mě třeba to, že když se učitel ve třídě na něco zeptá, někdo se přihlásí a je vyvolán, často při odpovídání na otázku neví, co s rukou, kterou doteď ještě třímal ve výšinách. Kromě toho po tom, co domluví, má pocit, že se na něj všichni, včetně učitele, dívají. A tohle téma by se dalo rozepsat alespoň na pár odstavců, uvést pár příkladů a přihodit několik vtípků.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jenže pak se objeví taková "meme", kde na obrázku je třída, a nápis: "Ta trapná chvíle, kdy se přihlásíte a pak nevíte, co s rukou." To mě odzbrojilo a najednou jsem měl pocit, že když o tom napíšu, už to nebude vůbec zajímavý, navíc to bude vypadat, jako kdybych to téma ukradnul, tak jsem to radši nenapsal. Jenže poslední dobou mi psaní začalo trošku chybět a navíc jsem trošku zrezavěl, tak si zatím píšu jenom tak pro sebe, abych měl dobrej pocit a časem si toho třeba všimnou i lidi, kteří sem chodili a četli různý výžblepty. </div>
<div style="text-align: justify;">
Takže pokud patříte mezi těch pár, co si tohohle článku všimnou, vítejte zpátky!</div>
Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-6916319888057749722010-11-21T19:14:00.000+01:002010-11-21T19:14:47.668+01:00Knihomol<div style="text-align: justify;">Doslechl jsem se o jednom takovém broukovi. Teda název brouk by pro tenhle organismus zřejmě neseděl, ale pracovně tomu říkám brouk.</div><div style="text-align: justify;">Je to členovec z podkpenu klepitkatců, z řádu štírců a jmenuje se štírek knižní. Zaujal mě ale tím, čím se živí. On totiž loví hmyz ve starých knihách. Zřejmě tedy spousta z nich celé dny vysedává v knihovnách a vychutnává si díla klasiků. Možná si i nějakou tu knížku otevře před spaním, aby se mu něco hezkého zdálo.</div><div style="text-align: justify;"> Nebo třeba když takový štírek knižní cestuje, určitě nezapomene zajít do nějaké místní knihovny nebo archivu, aby ochutnal exotickou literaturu. Určitě se pak dělí i na různé gurmány, třeba takový štírek knižní, který si nejvíc pochutná třeba na sci-fi asi těžko ztráví Jiráska. A co dělají třeba takové štírky knižní, když nechtějí moc přibrat? Asi žerou básničky :-)</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-24679786005965632822010-11-15T23:38:00.000+01:002010-11-15T23:38:19.507+01:00Mimo mísu<div style="text-align: justify;">Rozmohl se nám tu takový nešvar... Studenti Gymnázia v Kadani už to prostě nemohli vydržet. Dovolte, abych Vás nejdřív zasvětil do situace:</div><div style="text-align: justify;"> Už (minimálně) třikrát se na dívčích i chlapeckých záchodcích objevilo různé znečištění, ať už to byla tuš vylitá na stěnu, nebo záchodové mísy ucpané ručníky, do kterých se nějaký inteligent stihl vyprázdnit, a následek to mělo ten, jak už nadpis napovídá, že "to" skončilo všude po kabince, dokonce prý něco bylo rozmazáno i po zdech.</div><div style="text-align: justify;"> No nevím, já bych to nijak víc nerozmazával. Situace samotná není vůbec k smíchu, ale představme si, jakoby se to stalo někomu jinému.</div><div style="text-align: justify;"> Já jsem třeba nedávno s kamarádkou začal kampaň "kreativních přirovnání". Pro dnešního člověka už je všechno jen "jak svině" nebo "jak v pr..." Např. Je tam tma jak v pr... Přitom by se tak nabízelo říct třeba tma jako v pytli. Další příkladem může být třeba věta: To je drahý jak svině! Nevím, svini jsem (zatím) nikdy nekupoval a v nejbližší době nemám v plánu s tím začínat, ale jistě by se dalo vymyslet nějaké kreativnější přirovnání. No a tedy, když se někdo hodně bojí, je pos*anej, jak záchody na gymplu...</div><div style="text-align: justify;"> Pravda, poněkud pokleslý humor, však o přestávkách se nějak bavit musíme. Dneska jsme se bavili i o třetí hodině, během níž se paní ředitelka snažila narvat asi 200 lidí do naší skromné auly, abychom si poslechli přednášku o tom, proč nemáme matlat výkaly po zdech. Kolem sebe jsem slyšel pár názorů, že ta přednáška byla stejně o h...</div><div style="text-align: justify;"> Ale tak to už jsou extrémy, chtěl jsem se jen podělit o některé výtvory, které naši milí studenti vymysleli. Jenom znovu podotýkám, že nechci znevažovat situaci, která na naší škole nastala, ale hra s češtinou vždycky byla mou zábavou.</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-62169540409604630952010-10-17T17:49:00.001+01:002010-10-18T19:12:33.321+01:00Trika na spaní<div style="text-align: justify;">Nebudu už tady zase psát o tom, proč jsem už dlouho nepřispíval na svůj blog. Prostě jsem si nenašel čas. Během týdne ještě doplním poslední "americký" článek...</div><div style="text-align: justify;"> Teď jsem se ale chtěl zase postaru zamyslet nad jinou problematikou, a to jsou, jak nadpis napovídá, trička na spaní. Je pravda, že se dnes můžete zajít do obchodu a koupit si normální triko a jen tak v něm spát. Většinou se to ale dělá tak, že se na spaní vyčlení taková trika, která už se dotyčnému buď nelíbí, nebo mu ideály, které jsou na potisku, už nejsou vlastní, přesto se ho ale nechce zbavit, protože ho k němu drží jistá citová vazba. Já mám takhle například asi tři trika s Nirvanou. Ne, že bych je už neposlouchal, ale jindy to prostě neunosím. </div><div style="text-align: justify;"> Zajímavé na tom je, že do oddělení spacího oblečení se většinou dostávají právě trička s potisky nějakých kapel. A to mě nutí k zamyšlení, co kapela musí udělat proto, aby získala toto speciální "ocenění"... Protože když už si někdo pořídí triko s nápisem kapely, musí pro to mít jistě nějaký důvod, a pokud už se mu skupina nelíbí, nebo s tričkem něco je, prostě ho vyhodí. Ale mít ho na sobě ve chvíli, kdy je člověk ponořen do snů, to už jistě musí být nějakým privilegiem. </div><div style="text-align: justify;">Tak by mě zajímalo, jestli máte podobnou zkušenost, nebo spíš, jaký máte na tohle téma názor? Nechtěl jsem se samozřejmě sprostě ptát v čem spíte :) ale jen jsem si chtěl poslechnout něčí názor.</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-33140735708249183292010-05-24T04:17:00.002+01:002010-05-24T04:33:38.378+01:00Rudé moře<div style="text-align: justify;">Je dost možné, že se Česko poprvé od Přemysla Otakara II. dotkne moře. Tohle moře však bude jen teoretické. Zato ale bude červené jak trenýrky. Podle všech možných průzkumů se dočítám, že levice bude mít v následujícím volebním období navrch. Pravici se moc šancí na vítězství nedává. Já ale doufám, že to s pravicí bude stejně jako s naší hokejovou reprezentací. Sice trošku klopýtá, ale nakonec se i přes ošklivé giganty prodere k vítězství. Na rozdíl od našeho týmu to ale pravice skutečně nezvládne bez absolutní podpory fanoušků. Proto doufám, že všichni, komu záleží na osudu naší země a nás, nastupující generace, jděte k volbám. Já bych se strašně rád podílel, ale k tomu bych se býval musel do 18. 4. přihlásit na ambasádě a to už jsem nestihl. Nechci se vracet do země, kde vládnou komunisti. Neříkám, že se nevrátím, to by ani nešlo, ale bude mi z toho smutno.</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-66591936707173423742010-05-09T20:15:00.003+01:002010-05-09T22:59:36.881+01:00Copak se Ti stalo, Kubo, Kubíku?<div style="text-align: justify;">Jistě si říkáte, kde jsem to byl? Kampak jsem se to, čerchmant, schoval? Neschoval jsem se, děti. Prostě jsem neměl čas. Na počítač jsem se v posledních několika týdnech dostal jen poskrovnu a to jsem ještě měl málokdy náladu vylévat si myšlenky do klávesnice.</div><div style="text-align: justify;"> No ale teď už jsem tu. Takže:</div><div style="text-align: justify;"> Jak rychle muzikál začal, tak rychle i skončil, máme za sebou 6 úspěšných představení. Každý večer přišlo plno lidí, při derniéře bylo dokonce skoro vyprodáno. Samozřejmě jsme všichni v kapele udělali někde nějakou tu chybu, já sám sem si jich napočítal celkem asi 8. Při hraní na bicí jsem si připadal trochu jako brankář v hokejovém týmu. Ten totiž, stejně jako bubeník, musí držet celý tým a bez něj by se hra sesypala. "Pustil" jsem tedy 8 "gólů", i tak si ale myslím, že si medaile zasloužíme. Tím tedy minulou sobotu, 1. máje, skončila naše tříměsíční práce na přípravách muzikálu o Charlie Brownovi. </div><div style="text-align: justify;">Město Pittsburgh momentálně žije hokejem a každý správný Pittsburgher se zajímá o to, jak si vedou Penguins v semifinále Východní konference Národní Hokejové Ligy. Po té, co "jsme" úspěšně porazili Senators z Ottawy (Milan Michálek i Filip Kuba byli oba zranění, tudíž se utkání neúčastnili) vítězstvím 4:2 na zápasy, hrajeme proti Montrealu Canadiens, nejúspěšnějšímu mužstvu v celé NHL, drží totiž rekord v počtu vyhraných Stanley Cupů. Za celou klubovou historii kapitán Canadiens zvedl nad hlavu tuto slavnou trofej čtyřiadvacetkrát. Pro porovnání, Pittsburgh má zatím 3: 1990-1991, 1991-1992 To tam tenkrát byl Jágr, Hrdina, atd. a potom minulou sezónu s nejmladším kapitánem, co kdy tuto trofej vyhrál - Sidney Crosby. Z Čechů byl v týmu jako jediný Petr Sýkora s číslem 17. </div><div style="text-align: justify;">A jako poslední zajímavost tohohle článku, příští pátek, 14. května hrajeme s bráchou Murphym akustický koncert v Carnegie library (bohužel zatím ne Carnegie Hall). Něco vlastního, něco převzatého, ale mám radost, že konečně můžu využít svou novou elektroakustickou krásku Takamine <a href="http://www.goodwinsmusic.ie/image/cache/Takamine%20EF340SCGN-500x500.jpg">EF340SC</a> :)</div><div style="text-align: justify;">Tak zase příště, ať nebolí vás hlova. </div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-14587970148522546232010-04-18T15:39:00.009+01:002010-04-18T22:23:34.452+01:00Premiéra sem, premiéra tam<div style="text-align: justify;">Minulý týden je, stejně jako ten následující, ve znamení premiér. V pondělí 12. dubna se konečně veřejnosti představil náš studentský film s názvem Work in progress, kde jsem hrál hlavní roli, a byl jsem dokonce na oficiálním plakátu. Vzhledem k tomu, že ten film je pouhých 7 minut dlouhý, snažili se tvůrci a zároveň pořadatelé premiéry trošku zdržovat, aby to vypadalo, že jsme se bavili celý večer. Byl jsem opravdu příjemně překvapen, když se na premiéru přišlo podívat kolem 60 lidí, všichni to byli studenti, učitelé a lidi z okolí naší školy. Na začátku si pan učitel Ehman, který na své studenty dohlížel, vzal slovo a všem, co se na snímku podíleli pěkně poděkoval a prohodil pár vtípků z natáčení, a po něm k mikrofonu přistoupil každý ze 4 tvůrců. Konečně jsme se pak dostali k samotnému promítání filmu. Premiéra se konala v malém kině, takže jsme mohli film sledovat na velkém plátně. Musím se přiznat, že jsem byl dost nervózní, když jsem se tam viděl, moje tvář přes celou obrazovku a vzhledem k tomu, že jsme tu první scénu natáčeli už někdy v říjnu, měl jsem ještě trošku silnější přízvuk. Ale všichni diváci si film chválili, hlavně tvůrci odvedli dobrou práci se stříháním a celkovou úpravou. Jednu scénu jsme dokonce dabovali, protože měla špatný zvukový záznam. Ale jak říkám, povedlo se to a snad se mi co nejdříve dostane do rukou kopie, abych to mohl umístit na youtube.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 238); -webkit-text-decorations-in-effect: underline; "><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipQGc82HHQj0Q5x66YF7j4l3sI3S4ByPaiotrMtEebb57k-2N-o4PTbXXWzokCzT0DC8i9kQHWz-7H3Ea31L3lxdutTKHQY69MZWoEzw6lxmGdVFCt1a-W9OMbyiDJVc59_G_2Mzc3tbXD/s400/iphone+069.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5461489729489053650" style="display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px; " /></span></div><div style="text-align: center;"><i>U mikrofonu stojí pan Ehman, dále zprava Erin, Chris, JD a Jan</i></div><div><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 238); -webkit-text-decorations-in-effect: underline; "><span class="Apple-style-span" style="-webkit-text-decorations-in-effect: underline; "><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVye6A9oGt4k9z0blIdLGJCXmrcKlnIT7Vw90P8X-cGuyvhWNhx7Y-193ZLVn6Wt2d-4HTZU7VDwtrHpeDsAX8J7W0LcpINxENp3fp0bT0_fOTyRIjSW3kxfCKg3JWqYhdeGV4eaV00R_2/s400/jaaplakat.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5461493258302182146" style="display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; text-align: center; cursor: pointer; width: 268px; height: 400px; " /></span></span></div><div style="text-align: center;"><i>A to je ten plakát</i></div><div style="text-align: center;"><i><br /></i></div><div style="text-align: justify;">Ve čtvrtek 22. 4. se pak uskuteční premiéra našeho školního muzikálu You're a good man, Charlie Brown, který se hraje i na Broadwayi v New Yorku. Pilně na něm každý den pracujeme. Po škole máme vždycky několikahodinové zkoušky. Vypadá to ale, že se premiéra povede a představení bude mít úspěch. Schenley prý pravidelně mívá nejlepší muzikály, svědčí o tom i sbírka trofejí, která byla ale nedávno rozbita při čištění vitrín. Některé ceny ale přežily a my se budeme snažit sbírku obnovit a rozšířit. Víc toho o muzikálu napíšu asi až po premiéře, resp. po derniéře, protože celkem myslím hrajeme šestkrát a mezitím moc času mít nebudu. Tak zlomme vaz!</div><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div><div><br /></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmOZeAr4zeqaJVUnOD5ghAzo96L9R1Bih__7BLZJR_n08LtmPA8n2YVRYX1Moc8YqJokvCM1865e8sf0HRyr7U9H7PRh_j-q6RGG1ncQR4cZdb6x-QsNkW94WfIdTqNLgGbApGkkxk5KYF/s1600/iphone+061.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmOZeAr4zeqaJVUnOD5ghAzo96L9R1Bih__7BLZJR_n08LtmPA8n2YVRYX1Moc8YqJokvCM1865e8sf0HRyr7U9H7PRh_j-q6RGG1ncQR4cZdb6x-QsNkW94WfIdTqNLgGbApGkkxk5KYF/s400/iphone+061.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5461487259986078866" /></a><div style="text-align: center;"><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 238); -webkit-text-decorations-in-effect: underline; "><br /></span></div><div style="text-align: center;"><i>Zkouška scény The Glee club rehearsal, do pravého horního rohu mi vlezla paní režisérka McKrell a vzadu nahoře na žebříku je Nicole, ty kulisy malovala ona:)</i></div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-80308363802310750682010-04-10T13:35:00.003+01:002010-04-10T13:51:55.139+01:00Alleghenská pomlázka<div style="text-align: justify;">V neděli před velikonočním pondělím jsme se s Nicole vydali k jedné ze tří pittsburských řek Allegheny river. Na jejím severním břehu se nacházejí PNC Park - baseballový stadion Pittsburgh Pirates - a Heinz field, fotbalová aréna našich Ocelářů. K vodě jsme šli hledat vrbu, ze které bych mohl uplést jakž takž obstojnou pomlázku. Když jsem se tu snažil vysvětlit, co to je vlastně za tradici, řekl jsem jim, že slovo pomlázka v sobě obsahuje <i>mladý</i> a že lehkým poplácáním dívčina pozadí se zajistí, že holka nezestárne a neuschne. Po této větě na mě tak zvláštně koukali... A já jsem si teprve teď uvědomil, co to vlastně znamená. Nikdy před tím mi nedošlo, že by tahle naše tradice mohla mít sexuální podtext, vždyť jsem chodil šupat už jako malý koledníček a nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlel do hloubky. A proč se vlastně dávají vajíčka? Má to něco společného s jarem a plodností? Česká lidovost je veskrze plná takových případů, jako například v našich lidových písničkách kůň většinou značí mužský princip a zahrádka nebo pole má znamenat ženský princip (Mám já zahrádečku roubenou, Čtyři koně ve dvoře žádnej s nima neoře, Okolo Třeboně pasou se tam koně, Napoj mi má milá mého koníčka). A když jsem si tohle všechno uvědomil, najednou mi došlo, proč tady v Americe považují Evropu za zemi bez pravidel, aspoň co se týče těchto věcí, nebo když se někdo nový dozví, že jsem z Evropy, ptají se mě, jestli to opravdu je sexuální ráj a tak... Je pravda, že na Nový kontinent připlula hlavně spousta puritánů, protože jim Starý kontinent přišel příliš divoký, ale že by se to ještě takhle dlouho drželo, to by mě nenapadlo. </div><div style="text-align: justify;">No ale zpátky k té pomlázce, povedlo se mi najít šest celkem slušných vrbových proutků, tak jsem z nich upletl asi 40cm dlouhou, docela zakroucenou pomlázku. Velikonoce jsem si tedy oslavil po našemu, taky jsem ale našel pár vajíček, které na zahradě poschvovával velikonoční zajíček.</div><div><br /></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4benXzuYgt90fX78mHyIyTPrIluOgDtaxt6n-S9tc-7zCFQC7xbEIrznlxkKntQifnWLhLU6sxl0foljftkPn8o3tTDVtOUHD3LI15BcCp_4WUuFoSwECuUAx4PORRPOAISfmYLgXhVq9/s1600/Penguins+and+Stanley+Cup+123.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4benXzuYgt90fX78mHyIyTPrIluOgDtaxt6n-S9tc-7zCFQC7xbEIrznlxkKntQifnWLhLU6sxl0foljftkPn8o3tTDVtOUHD3LI15BcCp_4WUuFoSwECuUAx4PORRPOAISfmYLgXhVq9/s400/Penguins+and+Stanley+Cup+123.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5458486720524439298" /></a><div style="text-align: center;"><i>To je ona, vždycky ty proutky až moc utahuju a pak je to celý pokroucený... A protože jsme neměli provázek, použil jsem dvě gumičky do vlasů.</i></div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-31633281918595316712010-04-05T05:32:00.006+01:002010-04-05T06:18:46.500+01:00Tučňáci<div style="text-align: justify;">Tenhle víkend, aspoň pro mě, byl ve znamení ledního hokeje. V sobotu v jednu hodinu odpoledne východního času jsem šel s Nicole na svůj první zápas Pittsburgh Penguins! Hráli "jsme" proti Atlanta Thrashers, kde normálně hraje Pavel Kubina, ten ale na ledě i na střídačce chyběl, a jako brankářská dvojka tam je Ondřej Pavelec, který se podíval letos i do Vancouveru. Byl to pro mě úžasný zážitek. Celkem bylo v Mellon aréně 17 047 diváků a my jsme byli jedni z nich. Během základní hrací doby jsme většinu času buď prohrávali nebo dotahovali, minutu před koncem třetí třetiny vystřelil Sergej Gončar krásnou dělovku od pravého kruhu a zajistil nám tak prodloužení, ve kterém se v 4. minutě prosadil Jordan Leopold, takže jsme odcházeli s úsměvem na tváři, šťastní z konečného výsledku 4:3 pro Tučňáky. Je tedy pravda, že když jsme zrovna nebyli v gólové šanci, nebo jsme naopak jednu takovou nebránili, bylo v hale celkem ticho. Ještě když se dva hráči "přátelsky pozdravili" u mantinelu, publikum ožilo, ale jinak se nedá mluvit o takovém kotli, jaký nejspíš byl při zápase Chomutova s Ústím. Jenom když už jsem u toho, četl jsem na <a href="http://hokej.idnes.cz/novy-hokejovy-stadion-v-chomutove-to-uz-je-fesna-kostra-pjh-/hok_1liga.asp?c=A100403_120327_hok_1liga_rou">idnes</a> článek o nové hokejové hale v Chomutově, při čemž jsem si samozřejmě vzpomněl, jak jsme loni 22. dubna hráli na pokládání základního stavebního kamene této nové, prý velice moderní, stavby. Tak jsem se trochu začepýřil :)</div><div style="text-align: justify;">Ale zpátky k NHL, je velmi známým faktem, že diváci občas kromě gólů samotných čekají spíš na různé bitky a šarvátky. My jsme se dočkali hned dvakrát a nebyly zrovna malé. Jako první skolil náš Billy Guerin atlantského Slatera, čímž si zasloužil zběsilé ovace. Hned další hromadná havárie nastala asi 4 metry před námi, jejich hráč narazil náš nový přírůstek Ponikaroského na mantinel, čehož následně určitě litoval, protože se na něj pak sesypala celá třetí lajna, což Thrashers nenechali bez odezvy, takže jak říkám, přímo před námi se poprala celá horda hokejistů. Měli jsme úžasná místa, seděli jsme ve čtvrté řadě od ledu na straně trestné lavice skoro úplně uprostřed, takže jsme měli všechno přímo pod nosem. A při přestávce házel maskot divákům tučnáčí trička, tak jsem si taky jedno chytil. Byl to rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků, které z Pittsburghu mám!</div><div style="text-align: justify;">A dneska, v neděli 4. dubna (všechno nejlepší Markétko, a taky všechno nejlepší NATO), jsme se šli podívat do Centra historie, kde byl na 4 dny vystavena nejvyšší hokejová trofej světa -Stanley Cup. Pohár, který nad hlavu zdvihlo v historii už 20 českých hokejistů, z toho Jaroslav Pouzar a Jiří Hrdina dokonce třikrát. A dneska jsem se s ním vyfotil já, dokonce jsem si směl i sáhnout. Je pravda, že jsem vedle něj stál asi jen 10 vteřin, na což jsem musel čekat 3 hodiny ve frontě, která se táhla kolem celého bloku, ale stálo to za to! Takže tenhle víkend si rozhodně budu pamatovat ještě dlouho.</div><br /><div><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lrVKXJ--I/AAAAAAAACOo/Mjk995rXO60/s1600/Penguins+and+Stanley+Cup+040.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="http://1.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lrVKXJ--I/AAAAAAAACOo/Mjk995rXO60/s400/Penguins+and+Stanley+Cup+040.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5456510434838969314" /></a><div style="text-align: center;"><i>To se hráči sbírají po té velké bitce, během ní jsem nefotil, radši jsem povzbuzoval, protože byli takhle blízko! Opravdu jsem jim viděl do očí, cítil jsem jejich nenávist a rozhořčení, a vyšli jsme z toho s přesilovkou, ve které jsme vyrovnali na 2:2</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lrU0lMaCI/AAAAAAAACOg/Gk_Uu0UPDiA/s1600/Penguins+and+Stanley+Cup+039.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 300px; height: 400px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lrU0lMaCI/AAAAAAAACOg/Gk_Uu0UPDiA/s400/Penguins+and+Stanley+Cup+039.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5456510428992268322" /></a><div style="text-align: center;"><i>Sidney Crosby, nejužitečnější hráč sezóny 2007/2008, nejmladší kapitán, který kdy vyhrál Stanley Cup, a taky držitel rekordu v počtu bodů, které jakýkoliv hráč nahrál proti jednomu týmu, s počtem 56 bodů proti Philadelphia Flyers</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lrUn1FQeI/AAAAAAAACOY/nUXXQDgdKXk/s1600/Penguins+and+Stanley+Cup+052.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lrUn1FQeI/AAAAAAAACOY/nUXXQDgdKXk/s400/Penguins+and+Stanley+Cup+052.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5456510425569247714" /></a><div style="text-align: center;"><i>Marc-Andre Fleury, olympijský brankář Kanady, který si nezahrál na šampionátu ani jedinou minutu a číslo 44, Brooks Orpik, reprezentant Spojených Států</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lqeJRLskI/AAAAAAAACOQ/tMlc5PuaESM/s1600/Penguins+and+Stanley+Cup+055.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 300px; height: 400px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lqeJRLskI/AAAAAAAACOQ/tMlc5PuaESM/s400/Penguins+and+Stanley+Cup+055.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5456509489652675138" /></a><div style="text-align: center;"><i>Jevgenij Malkin si odpykává trest za sekání, za tento zápas si však připsal jeden bod za gól a jeden za asistenci</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lqd0k0jFI/AAAAAAAACOI/t9ghWEdtfbk/s1600/Penguins+and+Stanley+Cup+058.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lqd0k0jFI/AAAAAAAACOI/t9ghWEdtfbk/s400/Penguins+and+Stanley+Cup+058.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5456509484097899602" /></a><div style="text-align: center;"><i>Další z mnoha potyček obou týmů, tahle však skončila jen domluvou oběma týmům</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lqdqLWSjI/AAAAAAAACOA/IsFC947G1xI/s1600/Penguins+and+Stanley+Cup+118.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_DeZgM0rLqOA/S7lqdqLWSjI/AAAAAAAACOA/IsFC947G1xI/s400/Penguins+and+Stanley+Cup+118.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5456509481306704434" /></a><div style="text-align: center;"><i>Já s Nicole u hlavní trofeje nejprestižnější hokejové soutěže na světě! </i></div><div style="text-align: center;"><i><br /></i></div><div style="text-align: center;"><i><br /></i></div></div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-237100824777773172010-03-27T16:16:00.004+01:002010-03-27T23:33:25.403+01:00SM Lomos<div style="text-align: justify;">Na svém internetovém prohlížeči mám jako domovskou stránku nastavené idnes.cz, abych věděl, co se doma děje. Poslední dobou se hodně píše o volbách, které se mají konat koncem května (pokud se nepletu). Tou dobou mi už bude 18, tudíž budu mít právo volit, takže svoje první volby si nejspíš odhlasuju ze zámoří. </div><div style="text-align: justify;">Je zajímavé, jak různí lidé dostávají zkreslené informace o mém příjezdu. Během Vánoc mi asi pět lidí nezávisle na sobě psalo, "že prej přijedu na Vánoce domů, a jestli bych nechtěl něco podniknout". Nebo mi někdo psal, že slyšel, že budu doma už začátkem června. Nejvíc mě dostává, že ani moje agentura CIEE, se kterou tu jsem, neví, že je blbost dát mi zpáteční let na 11. června, když naše "maturita" je až 20. června. Vysílám teď tedy oficiální informaci, podle toho, jak to je momentálně aktuální. Vzhledem k tomu, že mi vízum vyprší 30. června a i po tomto termínu mám dovolenu zůstat tu ještě dalších 30 dní, tzn do 30. 7., vrátím se někdy koncem července. Viděl bych to na poslední týden tohoto měsíce. A teď proč to tak je. Nechci, aby si někdo myslel, že si tu chci zůstat co nejdéle, protože mi Kadaň, a Česko vůbec, nechybí. Jde jen o to, že tu nejsem na dovolené. Strávil jsem tu, a ještě strávím rok svého života (ne, že tu strávím ještě jeden další rok, ale když se to dohromady sečte, bude to skoro rok...), což není málo, mám tu spoustu kamarádů a chtěl bych si to tu užít i v létě bez školy. A když tady ta možnost je, byla by hloupost toho nevyužít. To jenom tak, aby se vědělo.</div><div style="text-align: justify;">A teď k tomu nadpisu. Jen mě to tak nějak napadlo, že se tímto článkem vlastně spíš hlásím a ve Smolíkových vždycky říkali "SM Lomos, ohlaš se". Mimochodem tahle část všech dílů mě nikdy nebavila, protože mi to přišlo moc dlouhý. Strašně dlouho tam běhaly částice a Pepa Smolík se snažil dovolat svému vlastnímu pra(pra?)vnukovi. Smolíkovi mi teď taky připomínají můj zatím nejzajímavější hudební zážitek. A totiž moje první a zatím poslední hudební tour. Bylo to s Rapa Nui, když jsme hráli víkendové Sázava Tour. Bylo nás 6 v dodávce, do tří řad jsme se rozdělili podle hudebních sekcí, vepředu dechy, uprostřed rytmika a vzadu struny - a to aniž bychom o tom nějak přemýšleli, Péťa prostě řídil, Rambič si ukořistil přední sedadlo, já jsem si sednul doprostřed a Standa si sednul ke mně, a na Lukáše s Martinem prostě zbyla zadní řada. Naše "promyšlené uspořádání" jsme si uvědomili až v Praze na benzínce. První koncert v Havlíčkově Brodě v klubu Effect byl tak nějak spíš fiasko, protože jsme hráli u příležitosti Rockotéky Rebel rádia Brod a Rapa Nui není zrovna rock, takže obecenstvo jen mlčky sedělo a občas nám někdo zatleskal, ale to byl nejspíš jen zvukař. Druhý den už ale šel líp, byli jsme na pravé vesnické zabíjačce, koukali jsme právě na Smolíkovy a spali jsme tak nějak celý den. Večer jsme pak hráli v Karamba baru v Humpolci se spřátelenou kapelou FullSTOP. A bylo to tisíckrát lepší než v Hočkobrdech, domů jsme pak jeli v neděli ráno a já jsem si při nastupování do auta rozrazil obočí o dveře... Jak říkám, prozatím nejzajímavější hudební zážitek.</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-51810131668478382342010-03-22T01:06:00.004+01:002010-03-22T01:49:51.039+01:00Mouchy v letadle<div style="text-align: justify;">Je březen, za kamnama bych se ale nejspíš upekl, protože tady je momentálně horko jak v Africe! Je tu teda jenom kolem 20 stupňů, ale v porovnání s minulým měsícem je to naprostá paráda. Je tu všude vidět, jak se blíží léto. Nejenže holky postupně zkracují sukně, ale veškerý život se přesouvá ven, na ulici. Třeba včera jsem se procházel po Oaklandu. To je ta část města, kde se nachází Pittsburgh University, takže je to taková bohémská čtvrť. Plno studentů, umělců a všelijakých zjevení. Uprostřed je tam travnatá plocha o velikosti asi poloviny fotbalového hřiště, a když jsem tam tudy včera šel, bylo tam úplně plno. Ať už to byli studenti píšící úkoly, muzikanti jen tak si pohrávájící nebo různí provazochodci, kteří během chození po lanech ještě k tomu malovali obrazy. Všichni vylezli ven na sluníčko. Taky nám tu na Veverčí Hůrce zase po zimě otevřeli zmrzlinárnu Rita's, a protože tohle byla první sobota co otevřeli, dávali zmrzlinu zadarmo! Na to bych ale musel čekat v asi dvouhodinové frontě, která se vinula kolem celého bloku a to se mi fakt nechtělo. Tak jsme aspoň dneska šli s Nick na piknik :) a taky jsme hráli tenis, ale prohrál jsem na celé čáře, vzhledem k tomu, že jsem dneska hrál asi počtvrté v životě, a taky mi svítilo sluníčko do očí, a taky jsem určitě měl tu horší raketu a taky ta síť na mé půlce byla výš než na její...</div><div style="text-align: justify;">Poslední dobou čtu pravidelně <a href="http://kultura-kadan.cz/blog/index.php">Blog KZK</a>. Hodně se tam, hlavně v diskuzích píše o tom, jak <a href="http://j-lo-mour.blogspot.com/">Honza</a> skvěle zvládá kulturu v Kadani. Najdou se tam samozřejmě i tací, kteří nesouhlasí, nebo mají nesmyslné výhrady. Chci se nad tím ale zamyslet. Hrál jsem tady v kapele (minulý čas proto, že ta kapela už víceméně neexistuje) a sehnat koncert, to byl vyloženě husarský kousek. Už jenom americké a pensylvánské zákony nám to velice ztěžují. Zakazují totiž nezletilým muzikantům hrát tam, kde se podává alkohol. Když chce kapela uspořádat vystoupení, musí hrát v kostele, na což se pak taky vztahuje velká spousta dodatečných pravidel, nebo v knihovně. Ale zaplať _____ (<i>vložte jméno "boha", ve kterého věříte)</i> aspoň za to. A přitom jsou tady takové talentované mladé kapely, které by si zasloužily zahrát před davy lidí. To je teda z perspektivy muzikanta, ale i z perspektivy diváka bych řekl, že kultura v Pittsburghu není nijak slavná. Ano, je pravda, že minulý týden tu byl Jay-z, někdy v září tu bude Lady Gaga, že tu je pittsburské divadlo a Mellon arena, kde hrajou Tučňáci. Ale takové ty akcičky menšího typu, ty mi tu chybí. A jak potom čtu o kultuře v Kadani, říkám si, že až se vrátím, budu chodit na všechny koncerty, kdykoliv budu moct. Doufám, že Honza tam na svém křesle ještě nějakou dobu vydrží.</div><div style="text-align: justify;">A teď se dostanu k tomu nadpisu. Viděli jste někdy mouchu v letadle? Já ne...</div><div style="text-align: justify;">To teda není všechno. Přemýšleli jste někdy, když moucha lítá například v autě, které se pohybuje, jestli musí třeba víc máchat křídlama nebo je to stejné jako když poletuje v obýváku? Z fyzikálního hlediska bych na to sám sobě namítl, že pokud jsou všechna okýnka zavřená, spolu s autem se pohybuje i atmosféra uvnitř vozidla a tudíž moucha by neměla vnímat změnu. Ale co třeba, když to auto zatáčí. Ta moucha by snad měla vnímat odstředivou sílu, no ne? A teď otázka za deset milionů. Zajímalo by mě, jestli když normální člověk stojí v letadle, které je normálně v pohybu, vyskočí rovně do vzduchu, jestli dopadne na své původní místo nebo aspoň trochu dozadu. Ovšem za předpokladu, že se nebinkne do hlavy o strop...</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-76954890316200898322010-03-18T01:55:00.006+01:002010-03-18T11:43:14.886+01:00Washignton, (AC)DC<div style="text-align: justify;">Na krátko jsem se odmlčel, je toho tu všeho hodně a někdy se nedostanu na počítač třeba ani jednou za tři dny. Teď jsme začali s muzikálem zkoušet velmi intenzivně, takže jsem někdy ve škole od rána až do sedmi hodin večer. A když pak přijdu domů, jsem rád, že se můžu najíst, osprchovat a jít spát. Tenhle víkend nás ale naše agentura CIEE, respektive naše lokální koordinátorka, vzala do hlavního města Spojených států amerických - Washington, DC. </div><div style="text-align: justify;">Vyjeli jsme v pátek večer, takže na místo jsme se dostali pozdě v noci, neměli jsme tudíž čas ani náladu koukat moc kolem sebe. Druhý den ráno jsme ale vstali v 7 hodin a hned jsme se vydali na prohlídku Capitolu, sídla americké vlády. Tam byla spousta různých soch, starých obrazů a maleb a všechny možné zajímavosti. </div><div style="text-align: justify;">Dál jsme byli v muzeu zpráv - Newseum. Tam jsem si zkusil natočit reportáž na zeleném plátně. Vlastně pozadí za mnou bylo bílé a kolem kamery byla spousta zelených žárovek namířených v kruhu přímo na mě, takže si pak kamera vychytala jen spektra modré a červené barvy. Sranda byla, když si to šel zkusit někdo v zeleném triku, to pak byl jenom průhledný.</div><div style="text-align: justify;">Potom jsme absolvovali večerní projížďku po městě, všechno tak krásně svítilo. Cítil jsem na sobě dech dějin, když jsme byli u Lincolnova pomníku, vzpomněl jsem si mimochodem na Pravou blondýnku nebo na Planetu opic, kde Matt Damon přistál konečně na Zemi a přímo u této památky a tam byl Ape Lincoln (jakože vtip, místo Abe - zkratka Abraham - tam je Ape - anglicky op, hahaha)...</div><div style="text-align: justify;">Druhý den jsme se pak spíš procházeli: Bílý dům, Fordovo divadlo, Muzeum holokaustu (bohužel jsme se nedostali k tomu, abychom se podívali na tu stálou výstavu, která je podle všech, co ji viděli, dechberoucí), a samozřejmě nějaké ty nákupy. Washington mě velmi příjemně překvapil, ne že bych očekával málo. Právě naopak. Opravdu tohle město doporučuji komukoliv, kdo by přemýšlel o cestě do Spojených států. Nejen že je to hlavní město, ale je tu rozhodně spousta věcí, které je třeba vidět.</div><div><br /></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBYMWDZ3f-ZkCNiIvWBP5gqDA0JbvPF2dTKkuorHmI05fStNgJREs3ClowjQnuIZxB20AauHUJfzTlPEBb0Hm0056ninKlKArBsESwHJ25lrmhMgCmxoubbhD98isuQJ6lJ5acLIh-shFz/s1600-h/Washington+271.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 300px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBYMWDZ3f-ZkCNiIvWBP5gqDA0JbvPF2dTKkuorHmI05fStNgJREs3ClowjQnuIZxB20AauHUJfzTlPEBb0Hm0056ninKlKArBsESwHJ25lrmhMgCmxoubbhD98isuQJ6lJ5acLIh-shFz/s400/Washington+271.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5449774366683288274" /></a><div style="text-align: center;"><i>Divadlo Ford's theater, kde byl zastřelen Abraham Lincoln 15. dubna 1865</i></div><div style="text-align: center;"><i><br /></i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn0_znRdcYnuy-2dJuUJLOtDG4-oSaEMpAzI3VtWWvcU_q8VCZHSnEJip3SqoaWbHowVJJHlcd4g-ZQSp56OhiYCFz2LrhnL75oCMLFWJz-ho-KkVYcnoy_lYQlcziTG2AcZcSXL71BsxS/s1600-h/Washington+144.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn0_znRdcYnuy-2dJuUJLOtDG4-oSaEMpAzI3VtWWvcU_q8VCZHSnEJip3SqoaWbHowVJJHlcd4g-ZQSp56OhiYCFz2LrhnL75oCMLFWJz-ho-KkVYcnoy_lYQlcziTG2AcZcSXL71BsxS/s400/Washington+144.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5449774360590253746" /></a><div style="text-align: center;"><i>Pohled na Capitol z Muzea Zpráv Newseum, v popředí vlajky na kanadském velvyslanectví</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqOcqaOlBNjuJ6zKu4KGx_0pdodYU1mbrB05nhitd5CHalISQ3QpuCXd0D245QoDk6eCCAedtM4OO2SOGo9zYdgJSeWnC9pv89qsOXgEnmWF_Tsg5wLzVMr5axY6I5I1zzjXwG7vIQSxEt/s1600-h/Washington+202.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqOcqaOlBNjuJ6zKu4KGx_0pdodYU1mbrB05nhitd5CHalISQ3QpuCXd0D245QoDk6eCCAedtM4OO2SOGo9zYdgJSeWnC9pv89qsOXgEnmWF_Tsg5wLzVMr5axY6I5I1zzjXwG7vIQSxEt/s400/Washington+202.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5449774353403475474" /></a><div style="text-align: center;"><i>Socha vojáků, kteří vztyčují americkou vlajku během bojů v Pacifiku v době Druhé světové války byla inspirována slavnou fotkou Iwo Jima</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW5tzfcBWtpLpbEvHD3ye-HP2yiDVUwYXIizlqlwX43Ma91xE2qCpoMg_eTzedRm4Tx2WuRjcZofDvHtnqS2WlSpT_KqiAO9E65xwVCGTi4pV95bxHzI32ZG5kzw0VQYXcwkaT0qCvBpe5/s1600-h/Washington+251.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 349px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjW5tzfcBWtpLpbEvHD3ye-HP2yiDVUwYXIizlqlwX43Ma91xE2qCpoMg_eTzedRm4Tx2WuRjcZofDvHtnqS2WlSpT_KqiAO9E65xwVCGTi4pV95bxHzI32ZG5kzw0VQYXcwkaT0qCvBpe5/s400/Washington+251.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5449773066535644178" /></a><div style="text-align: center;"><i>Tak jsem se procházel kolem Bílého domu...:)</i></div><div style="text-align: center;"><i><br /></i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguEUvp-t3PcjbUGb5W3sYZLRSDPG9EVkl_Jjip7trgqTOPOLaVb5YbAH6d1awM1B1t3Thf-Pa-eLf02tYHMzqfFwl2eYGgVILaL9l6icQQh-Y9pxOGBRBfll8fNBiZ7J7AHE9A-9ml38yT/s1600-h/Washington+159.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguEUvp-t3PcjbUGb5W3sYZLRSDPG9EVkl_Jjip7trgqTOPOLaVb5YbAH6d1awM1B1t3Thf-Pa-eLf02tYHMzqfFwl2eYGgVILaL9l6icQQh-Y9pxOGBRBfll8fNBiZ7J7AHE9A-9ml38yT/s400/Washington+159.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5449773056780569010" /></a><div style="text-align: center;"><i>Pohled na Capitol zepředu, tady měl Obama svojí inauguraci, město tehdy zažilo rekord, tolik lidí tu nikdy před tím a zatím ani potom nebylo</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEgV7Q7OyAoBftqxbBMQN-yPqLaL_BIEyoousip4xh8HJN9BSI5OWvd9hSv7As6bE2da-uuBvk0gsacBPwCyojGZuyxo5CBd_ajIBDpo92s5cdn0xlaa-FM-fk7WEG8Q1jbOOSm8ayZahm/s1600-h/Washington+222.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEgV7Q7OyAoBftqxbBMQN-yPqLaL_BIEyoousip4xh8HJN9BSI5OWvd9hSv7As6bE2da-uuBvk0gsacBPwCyojGZuyxo5CBd_ajIBDpo92s5cdn0xlaa-FM-fk7WEG8Q1jbOOSm8ayZahm/s400/Washington+222.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5449773045987736882" /></a><div style="text-align: center;"><i>Uprostřed obrázku je Washington monument. Tahle fotka se mi, myslím, celkem povedla</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh40e1NtGiMLykceWAtnrfKE-c56fXuh6Ra23IoZQNilimdfKueKcL-Hw9FoHswsjmuPlEgW2Ph_fc1BJXCxQo23hNcA7692W8yjBqx2dIsIcp-qc5VdLfeCIm82yWuIB9rR7A_ImSzjBjP/s1600-h/Washington+214.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 300px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh40e1NtGiMLykceWAtnrfKE-c56fXuh6Ra23IoZQNilimdfKueKcL-Hw9FoHswsjmuPlEgW2Ph_fc1BJXCxQo23hNcA7692W8yjBqx2dIsIcp-qc5VdLfeCIm82yWuIB9rR7A_ImSzjBjP/s400/Washington+214.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5449773039931969234" /></a><div style="text-align: center;"><i>Abraham Lincoln sedí na svém křesle a hledí přes Washington monument na Capitol</i></div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-89177926659355883732010-03-09T00:16:00.003+01:002010-03-09T02:12:46.207+01:00Babička Kočínská<div style="text-align: justify;"> V jižních Čechách, nedaleko jaderné elektrárny Temelín se nachází malinká vesnička jménem Kočín. Nikdy jsem nezjistil, co to jméno znamená, jestli tam odsud byli dobří kočí, nebo tam bylo hodně koček... A v té vesničce bydlela moje prababička Anežka. Bohužel nás opustila minulou neděli a mně tu bylo moc smutno.</div><div style="text-align: justify;">Ale zavzpomínal jsem si na všechny zážitky co mám s babičkou spojené. Už jenom to, že bydlela na vesnici. Měla slepice, králíky, dokonce prasata, ty už si ale nepamatuju, každé z nich se jmenovalo Péťa. A Bobík, to byl babiččin pejsek, zablešená vesnická směska ale vždycky nás horlivě vítal a na něm jsem se odnaučil bát se psů. Taky měla králíka Alberta, vždycky jsme ho chodili krmit a hladit, měli jsme ho rádi, a pak, aniž bychom o tom věděli, jsme ho jednou snědli...</div><div style="text-align: justify;"> A na sadě měla jabloně a ořešáky. Jednou, když jsme byli u babičky na víkend, v neděli odpoledne, když už jsme se chystali k odjezdu, naši mě ještě poslali, ať si shodím ještě pár ořechů na cestu. Cesta na sad vedla skrz stodolu, takže jsem neslyšel, že mezitím odjeli a když jsem se vrátil na dvorek, auto bylo pryč a já jsem si tenkrát myslel, že mě tam zapomněli, tak jsem se snažil dohnat naše auto, ale už byli pryč. Tehdy jsem jim to měl strašně moc za zlé, ale oni mě jen chtěli nechat přes týden u babičky na vsi, což bylo fakt skvělý, a nechtěli se nějak srdceryvně loučit, protože si mysleli, že bych brečel... nevím, jestli zvolili tu nejlepší cestu :)</div><div style="text-align: justify;"> A hned za plotem se pásly krávy a taky jsme vždycky chodili ke Šťastnejm pro mlíko, protože měli vlastní krávu (ano, píšu mlíko s douhým í a malým m ) a taky s kárkou k Fiřtům na nákup. A na návsi jsem asi poprvé sáňkoval. Nebyl to žádnej velkej vršek, ale pro takovýho malýho prcka to byly Alpy. A na Hořejšáku a Dolejšáku (to byly dva malé rybníčky uprostřed kočínské návsi) jsme do kýble hráběma "lovili" žabinec pro slepice. A na cestě jsme hráli fotbal a pak jsme si dali malinovou nebo ostružinovou přestávku - ty jsem měl nejradši. A z cihel, co se u cesty válely jsme si s bratrancem Milánkem (dneska už je to velkej Milan :D) stavěli bunkry a pevnosti, taky jsme si vyráběli vlajky a luky a šípy a oštěpy. A moje ségra Markéta se sestřenicí Haničkou si taky stavěly z cihel, ale ony si stavěly domečky. A my jsme si vždycky mysleli, že budují konkurenční pevnost, tak jsme na ně útočili a ony se zlobily, že si ty svoje domečky chtějí jen vyzdobit kytičkama a my jim to ničíme. V Kočíně jsem taky vrazil Milanovi lyžařskou hůlku do čela... na to moc pyšný nejsem.</div><div style="text-align: justify;">A když byla prababička na nějaký čas v Kadani, bydlela u svojí dcery, mojí babičky. Byla totiž na operaci kolen, kde jí dali nové klouby. A já jsem tam za nimi chodil skoro každý den a jednou jsem si přinesl hokejku, navlíkl jsem prababičku do dresu Jaromíra Jágra a řekl jsem: "Babi chytej!". A ona na to: "Ale Kubíku, to já na starý kolena už hokej hrát nebudu", a já samozřejmě: "Babi, nevymlouvej se, dyť máš teď kolena nový". Tak jsem jí ukecal!</div><div style="text-align: justify;"> Zážitků s prababičkou mám strašnou spoustu a vždycky na ní budu strašně rád vzpomínat a bude mi moc chybět. Budiž Ti lehká zem!</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-65447595057663409002010-03-03T00:21:00.001+01:002010-03-03T23:42:50.033+01:00Mám rád mlíkoTo je všechno... Chtěl jsem se jen podělit o své pocity.Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-56603807536288190052010-02-19T02:13:00.002+01:002010-02-19T03:06:17.821+01:00Zázraky techniky<div style="text-align: justify;">Na <a href="http://blog.wuwej.net/">Wuwejově zápisníku</a> jsem nedávno četl o malých zázracích moderní technologie. Mluvilo se o všem možném od lihového fixu, přes folii až po izolepu. Já se chci zaměřit na trošku složitější vynálezy. Někdy v listopadu jsem si pořídil iPhone, a až teprve asi před měsícem jsem si k němu pořídil datový balíček, takže mám připojení k internetu i když nejsem v dosahu Wi-Fi. A musím říct, že tenhle vynález je fakt boží! Samozřejmě všechny věci, které na iPhonu dělám by klidně mohly počkat až dojdu domů a zapnu si notebook, ale jinak je to fakt šikovný. Třeba když si potřebuju zjistit jízdní řády autobusů, podívat se jak hrajou Penguins, nebo jako v dnešním případě jak Kadaň válcuje Tábor 5:2 a zažívá tak nejúspěšnější momenty od jejich postupu do 1. ligy. Samozřejmě si můžu kontrolovat maily nebo podívat na facebook, ale to už je vedlejší. </div><div style="text-align: justify;">To, co asi používám nejvíc a nejčastěji jsou iPhone mapy. Ať už když jdu někam pěšky, tak vím, kudy jít, i když jsem na úplně cizím místě, nebo jedu autobusem, ve kterém nehlásí příští zastávku a já potřebuju vystoupit někde, kde jsem v životě nebyl. </div><div style="text-align: justify;">Nejvíc jsem si tohle všechno uvědomil, když jsem byl za tetou v LA a ona musela ve středu do práce. Chtěla mě nechat, ať se zatím vyspím doma, a ona přijede tak po třetí hodině. Já jsem ale namítl, že spát můžu v letadle, že vyrazím na průzkum, ať mě vyhodí někde na cestě do práce. Tak jsem si našel obchod se sportem, kde jsem si sehnal boty na tělocvik, vyhledal jsem si obchod s kytarama, taky jsem si našel na mapách multikino, tak jsem tam zamířil. Cestou jsem se podíval, co vlastně dávají a kdy to začíná, jak dlouho který film trvá, abych dobře zabil čas. O každém filmu jsem si našel nějaké reportáže, abych si mohl tak nějak vybrat. A přitom tomu není ještě tak dávno, kdy jsme byli u vytržení z barevného displeje, telefonu s foťákem, polyfonním vyzváněním nebo prvními telefony s mp3. Takže tohle jsem ze sebe chtěl dostat...</div><div style="text-align: justify;"> Na téma technika mám ještě jednu poznámku. Asi tři týdny nazpátek jsem šel se dvěma kamarády na Avatar. Nechci se pouštět do diskuzí, jestli to byl nebo nebyl nejlepší film na světě. Jenom řeknu, že James Cameron je naprostej týpek, ať už si kdo myslí co chce, protože tenhle režisér natočil dva filmy, které vydělaly nejvíc peněz v historii. Chtěl jsem se ale pozastavit nad tím, že příběh Avataru se odehrává v budoucnosti a objevují se tam i různé "futuristické" přístroje a technické vymoženosti. Při sledování tohohle filmu jsem si vzpomněl, jak ve starých sci-fi filmech, např. Blade Runner, používají obrovské barevné monitory, protože si mysleli, že takhle to bude vypadat za sto let. A právě u Avataru jsem si posteskl: "Smutný na tom je, že to, co nám teď přijde jako něco úžasnýho, jedou bude starý a překonaný a naše děti se tomu budou smát..."</div><div style="text-align: justify;">Možná je divný, že ve svých 17-ti (ha, a jak to vypadá hnusně s tim -ti!!! Nepište to!) tady píšu o tomhle, ale tak to nejspíš je...</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-63615101656435429472010-02-17T20:07:00.008+01:002010-02-18T05:51:49.074+01:00L.A. Kings vs. Colorado Avalanche<div style="text-align: justify;">Na hokej jsem se vždycky díval akorát v televizi, když hrála reprezentace buď na mistrovství světa nebo na olympiádě. Tady se snažím sledovat každý zápas Penguins. Živě jsem byl na hokeji párkrát v Kadani a snad dvakrát v Chomutově, pokaždé Kadaň proti Chomutovu. Když jsem byl v L.A., zašli jsme s tetou, jejími synáčky a jejím přítelem Lukášem (díky kterému jsme ty lístky sehnali) na zápas NHL - Los Angeles Kings proti Colorado Avalanche. Těšil jsem se na Hejduka, ten ale kvůli zraněnému koleni nehrál, bohužel ani na střídačce nebyl. Ani slovenský brankář Budaj se na ledě neukázal, zřejmě, aby se těsně před Olympiádou nezranil. Jinak to ale byl úžasný zápas. Králové porazili Lavinu 3:0. Viděli jsme spoustu skvělých akcí, dokonce byla i rvačka!</div><div style="text-align: justify;">Honza zrovna psal na svém <a href="http://j-lo-mour.blogspot.com">blogu</a>, jak Kadaň hraje s Táborem (držim palce!!). A tohle jsem slyšel i od jiných lidí, ale je pravda, že fandění v Česku a v Americe se v mnohém liší. Zatímco na kadaňském zimáku může být tak kolem 500 lidí a dělat hluk od začátku do konce, bouchat do bubnů, skandovat různá hesla, podporovat domácí tým a bučet na tým hostů, tady bylo tak nějak většinou ticho. Teda ne, že by bylo diváků málo, odhadl bych to na dobrých 18 000, takže celá Kadaň by se tam vešla. Samozřejmě když někdo dal gól, všichni byli na nohou a veselili se, ale během hry to byly spíš takové neorganizované jednotlivé pokřiky.</div><div style="text-align: justify;">Sranda byla, že o nějakých 15 řad za námi seděl takovej českej děda. Byl tam sám a na všechny slovanské hráče pokřikoval nejrůznější nadávky, jako třeba "Svatoš neumí bruslit!", čemuž Američané nerozuměli, my jsme se tomu ale strašně smáli, protože nám připomněl právě to naše české fandění.</div><div style="text-align: justify;">Zápas jsem si ale strašně užil, měli jsme parádní místa skoro úplně u ledu, dokonce jednou během hry vypadl puk z kluziště a spadl asi metr ode mě. Tlustý Havajan přede mnou byl ale rychlejší.</div><div style="text-align: justify;">A naštěstí se nemusím před svými pittsburskými kamarády stydět, že jsem zradil Tučňáky, protože jsme na sobě všichni měli červené české reprezentační dresy!</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><object width="560" height="340"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/geqE9XoNqAI&hl=cs_CZ&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/geqE9XoNqAI&hl=cs_CZ&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="560" height="340"></embed></object><br /><div style="text-align: center;"><i>Už asi v 6. minutě se poprali...</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbFo1RIo__ktpq2lFOPL8nNiyQbCKBMtyHzL9ac0J4gIjvtKX0xA0i2U9Ju-1Owx40CY1rSUxBe36ZkVv3De8rwSebaEvf8zzL73tpzfLi5MLDAooWyy9B5CaL5UBOLRlwxSpncBFMBdcl/s1600-h/Los+Angeles+235.JPG"></a><div><br /></div><div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbFo1RIo__ktpq2lFOPL8nNiyQbCKBMtyHzL9ac0J4gIjvtKX0xA0i2U9Ju-1Owx40CY1rSUxBe36ZkVv3De8rwSebaEvf8zzL73tpzfLi5MLDAooWyy9B5CaL5UBOLRlwxSpncBFMBdcl/s1600-h/Los+Angeles+235.JPG"><img style="text-align: left;display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; cursor: pointer; width: 300px; height: 400px; " src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbFo1RIo__ktpq2lFOPL8nNiyQbCKBMtyHzL9ac0J4gIjvtKX0xA0i2U9Ju-1Owx40CY1rSUxBe36ZkVv3De8rwSebaEvf8zzL73tpzfLi5MLDAooWyy9B5CaL5UBOLRlwxSpncBFMBdcl/s400/Los+Angeles+235.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439292087685787602" /></a><div style="text-align: center;"><i>Taky jsem si střelil, a trefil jsem se</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRLsMMg6IzqZq7IIWpPKCMu4yt5muhnHFvBzj63-wSk2hCD86Ci4jb3lptqVwmVQtDgJFRiW0Trb8FqGwERKvk4f3367rxNICJtc0qHmzZy7_BlF01Jod9Ad-sFGR2t-X7A9nh1InUwMcP/s1600-h/Los+Angeles+229.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRLsMMg6IzqZq7IIWpPKCMu4yt5muhnHFvBzj63-wSk2hCD86Ci4jb3lptqVwmVQtDgJFRiW0Trb8FqGwERKvk4f3367rxNICJtc0qHmzZy7_BlF01Jod9Ad-sFGR2t-X7A9nh1InUwMcP/s400/Los+Angeles+229.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439292082912086546" /></a><div style="text-align: center;"><i>Pocta olympionikům</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKRfxfFkGCBQrytriFlutPwKnp_TWzd6MstmsCkCgcoU9eIG8st0X-TS5lLmTlpmtH0wJRxSB7secNDB5I4yE0rB6Jdo5322mcYEFhSwNurvje_jhJiDc2h30w3cZGZb1Ehyb3bjYfswZS/s1600-h/Los+Angeles+194.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKRfxfFkGCBQrytriFlutPwKnp_TWzd6MstmsCkCgcoU9eIG8st0X-TS5lLmTlpmtH0wJRxSB7secNDB5I4yE0rB6Jdo5322mcYEFhSwNurvje_jhJiDc2h30w3cZGZb1Ehyb3bjYfswZS/s400/Los+Angeles+194.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439291851181801602" /></a><div style="text-align: center;"><i>Tenhle kluk je ročník 1991... je o rok starší než já...a hraje za NHL tým Colorado Avalanche...</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSWjqao6m3nwc_pxtvyqg17V_Kg-Ovo-_teO2J6IgoHqeGT8GKHwi-w5e_dLTMCmrxFXnUoisPSwHej3VcwW4eEMSr50_JSQ0bO2Csdy07Aqts8yoTX6yaHr_mmhgmXohOGo6XcihTN7d8/s1600-h/Los+Angeles+151.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSWjqao6m3nwc_pxtvyqg17V_Kg-Ovo-_teO2J6IgoHqeGT8GKHwi-w5e_dLTMCmrxFXnUoisPSwHej3VcwW4eEMSr50_JSQ0bO2Csdy07Aqts8yoTX6yaHr_mmhgmXohOGo6XcihTN7d8/s400/Los+Angeles+151.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439291846635675858" /></a><div style="text-align: center;"><i>Jonathan Quick je brankář amerického olympijského hokejového týmu</i></div></div><div><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 238); -webkit-text-decorations-in-effect: underline; "><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMPNoLi92xngg-od8Vyi-jjRcm-QtvJmSljoEpmKPpwgQ2rIhbJJJyMFFCn2zFcP9oPDoNpr62HwwWrPfibWQSCYyYwyGiLiQIFv-bQ1DfPRPXqIda2kEUGGoxuJciSvwN32ueNr7FrWa5/s400/Los+Angeles+180.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439435226234401202" style="display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px; " /></span></div><div><div style="text-align: center;"><i>O přestávce hráli mí bratránečkové přátelský zápas, proto jsme vlastně ten večer do Staples centre šli. Johnny dal dokonce gól. Bylo to strašně super vidět moje malý bratránečky hrát na tom samým ledě, kde hrajou největší hvězdy NHL a ten večer dokonce i 8 olympijských reprezentantů!</i></div><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhITZpkkHeRQ5HloAyn3Uamfktp4y9PwutxOgoMQaiLnRBo3TFBjkwkPvAiiIR8S2KIcziXaYgwBPn779FAeGHhsSlm7xNdlDmFrKk7az_JnDVfQ4l_znprAlVit22T0GI2qie5OzkMKniV/s1600-h/Los+Angeles+147.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhITZpkkHeRQ5HloAyn3Uamfktp4y9PwutxOgoMQaiLnRBo3TFBjkwkPvAiiIR8S2KIcziXaYgwBPn779FAeGHhsSlm7xNdlDmFrKk7az_JnDVfQ4l_znprAlVit22T0GI2qie5OzkMKniV/s400/Los+Angeles+147.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439291843331188898" /></a></div><div style="text-align: center;"><i>Johnny, Já a Jay před Staples centre</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_XC9oebo6Hbu7f5IlnzjsC84VGp5xjD87A-Q-vzRBAxiIyN-n4LGq0aErg_1EdZ1nYH7SMp-AtT3BYFsWvxap792qIBFG9ERVUyJe6tgdr8_BE0N7tZpLBtsWVgwqlbDtL15rFkhNN_gK/s1600-h/Los+Angeles+145.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_XC9oebo6Hbu7f5IlnzjsC84VGp5xjD87A-Q-vzRBAxiIyN-n4LGq0aErg_1EdZ1nYH7SMp-AtT3BYFsWvxap792qIBFG9ERVUyJe6tgdr8_BE0N7tZpLBtsWVgwqlbDtL15rFkhNN_gK/s400/Los+Angeles+145.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439291832894001954" /></a><div style="text-align: center;"><i>Staples centre samo o sobě, už jsem tam jednou byl, na NBA v roce 2005 když LA Lakers hráli basketbal proti Denveru Nuggets, takže se dá říct, že kdykoliv jdu do Staples, hraje LA proti týmu z Colorada...</i></div></div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-16091949362646803822010-02-17T18:24:00.004+01:002010-02-17T19:01:49.383+01:00Universal Studios, Hollywood<div style="text-align: justify;">Když mi bylo 5, jeli jsme celá rodina do Los Angeles za tetou. Tenkrát jsme toho viděli víc než jen L.A. Byli jsme i v San Franciscu, San Diegu,... v Pasadeně jsem spadl do jezírka, kde žily piraně, naštěstí se mi ale nic nestalo. Šli jsme ale také do Universal Studios (US), je to zábavní park, ale zároveň je to to místo, kde se skutečně natáčejí filmy, seriály a různé televizní show. </div><div style="text-align: justify;">Já si toho z US zas tolik nepamatoval, tak jsem to s tetou při jedné konverzaci jen tak nadhodil, ale ukázalo se, že to byl spásný nápad. Bratránečkové totiž v pátek neměli školu, protože jejich vedení je inteligentní a dá jim volno na Presidents' Day. Naše vedení nám teda zase dalo volno celý týden kvůli sněhu a dneska, ve středu 17. února, zase sedíme doma.</div><div style="text-align: justify;">Tak jsme vymysleli, že půjdu se svými sedmiletými bratránky-dvojčaty do Universal Studios. Nejdřív jsem měl strach, co když je nebudu zvládat, ale všechno probíhalo hladce. Dostali jsme do batůžku svačinu, pití a šli jsme. Byla legrace sledovat, jak jim to všechno připadalo tak opravdové, byli jsme třeba na "Simpsons ride", což byla vlastně stará dobrá virtuální realita. Vozík s námi házel na strany, nahoru, dolů, skoro jsme chvíli byli i hlavou dolů a všude kolem sebe jsme viděli promítané okolí, to se mi moc líbilo.</div><div style="text-align: justify;">Na Jurském parku jsme projížděli mezi dinosaury, kteří na nás občas stříkali vodu, na konci nás potom chtěl sežrat obří Tyrranosaurus Rex, ale unikli jsme mu v poslední chvíli kolmým pádem, tam se mi málem žaludek dostal až do krku, ale byla to paráda.</div><div style="text-align: justify;">Taky jsme byli na prohlídce. Jeli jsme v takovém vláčku a všude kolem nás byla nějaká místa, kde se natáčely nejslavnější filmy světa. Rozhodně jsme si ten den všichni spolu užili!</div><br /><br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi05P4yzyR_2r3KVNKarzBfo-cMGLip3Vc8TYH6cefq6K_FM4DalmRFrKs5QlmNfwhL9xa0_Hg9fCRwIg1bFN7IDHhZrKq697_vH6a3nP7XE894qXK8-e4A1z8Tp3jKn78GMVoostDPUKb0/s1600-h/Los+Angeles+133.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi05P4yzyR_2r3KVNKarzBfo-cMGLip3Vc8TYH6cefq6K_FM4DalmRFrKs5QlmNfwhL9xa0_Hg9fCRwIg1bFN7IDHhZrKq697_vH6a3nP7XE894qXK8-e4A1z8Tp3jKn78GMVoostDPUKb0/s400/Los+Angeles+133.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439266466845245762" /></a><div style="text-align: center;"><i>Co dodat?</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1Ws76OYWGi4DxpN44j1VyP-4l4P3BWlsKMdCNg74IebzOyrFpzaQW2ZEadD-MKlGK6aDRz2mstYrCN0T9z9g2onMbyYceRpNlj_srELzZtKBuJpTkXFksI55PdL8oZ7Wux6QDWI3nhW4d/s1600-h/Los+Angeles+134.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1Ws76OYWGi4DxpN44j1VyP-4l4P3BWlsKMdCNg74IebzOyrFpzaQW2ZEadD-MKlGK6aDRz2mstYrCN0T9z9g2onMbyYceRpNlj_srELzZtKBuJpTkXFksI55PdL8oZ7Wux6QDWI3nhW4d/s400/Los+Angeles+134.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439266462719631586" /></a><div style="text-align: center;"><i>Hollywood City Walk, slyšel jsem tam hudbu, kytara a dívčí hlas, říkal jsem si, že v nějakém baru mají nahlas puštěné rádio, pak jsem si ale všiml, že oba instrumenty patří nějaké pouliční umělkyni. Jmenovala se <a href="http://chelseawilliams.com/">Chelsea Williams</a> a já jsem si za pět dolarů koupil její CD, protože mě tohle všechno inspirovalo. Chtěl bych totiž jednou jet někam, kde mě nikdo nezná a zkusit hrát na ulici, protože ulice je ta nejlepší kritika.</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgfKkmbfPBOIm_dx5cZ-u-Lff2QZBXmDDXChTp3BA7gVCqJTIdIQGv2AQOoyeiFq2WLNr4gxzELta3lPbJ_jJ9SWBBu0QSWYWWgN7DhUUWCmLLeuPsM7EmWUHLvKLVD6F4C2t5OgXHOwod/s1600-h/Los+Angeles+126.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgfKkmbfPBOIm_dx5cZ-u-Lff2QZBXmDDXChTp3BA7gVCqJTIdIQGv2AQOoyeiFq2WLNr4gxzELta3lPbJ_jJ9SWBBu0QSWYWWgN7DhUUWCmLLeuPsM7EmWUHLvKLVD6F4C2t5OgXHOwod/s400/Los+Angeles+126.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439265570581693090" /></a><div style="text-align: center;"><i>Tahle opice byla fakt strašně vtipná</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXGMoL2fHX7H46vh5khHERtU3aJTOy-8zf6-x4oofkR5XBmRayqosboR5-Y18IZuhkWvJmeaBfcgMstIJcvBg-x31BvBzgusO_phkDTD08QfHsHUbD6ItBgAkBIGyTEZlzQG0IlI8Jm054/s1600-h/Los+Angeles+113.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXGMoL2fHX7H46vh5khHERtU3aJTOy-8zf6-x4oofkR5XBmRayqosboR5-Y18IZuhkWvJmeaBfcgMstIJcvBg-x31BvBzgusO_phkDTD08QfHsHUbD6ItBgAkBIGyTEZlzQG0IlI8Jm054/s400/Los+Angeles+113.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439265561682067154" /></a><div style="text-align: center;"><i>Jurský park</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzEBlqpxCl_NMGi4R5cPIwLCs62x22ad1v3hmyN_KU-MFGrFQx_wBWiU75dfrjYBk0yzll8ngWYxkHOGMDdg2GuY-5-hGaCbojdOHtrlomZybZoBfeCBmhV6C-FegfQnoHuUBhwWbtNDOd/s1600-h/Los+Angeles+089.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzEBlqpxCl_NMGi4R5cPIwLCs62x22ad1v3hmyN_KU-MFGrFQx_wBWiU75dfrjYBk0yzll8ngWYxkHOGMDdg2GuY-5-hGaCbojdOHtrlomZybZoBfeCBmhV6C-FegfQnoHuUBhwWbtNDOd/s400/Los+Angeles+089.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439265557006227794" /></a><div style="text-align: center;"><i>Psycho, chlápek zrovna naložil mrtvolu do auta, ale pak si všiml nás, chvíli jen tak kráčel naším směrem, pak se rozeběhl, ale naštěstí jsme mu ujeli.</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6ip2WDVZXD5e5DPkkTVuRVjtHheQNiviUWZRw3mpcrbuN0MVGMXZjNwRB_nnOWX6_VRqKMs9JVGqWQmPaW5CAoS-xjwB8uWWIgKV-dcxGb5OKfMpiOkh_zJp3iQ68EPe17VODswG5wf3U/s1600-h/Los+Angeles+076.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6ip2WDVZXD5e5DPkkTVuRVjtHheQNiviUWZRw3mpcrbuN0MVGMXZjNwRB_nnOWX6_VRqKMs9JVGqWQmPaW5CAoS-xjwB8uWWIgKV-dcxGb5OKfMpiOkh_zJp3iQ68EPe17VODswG5wf3U/s400/Los+Angeles+076.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439265035965510226" /></a><div style="text-align: center;"><i>Opravdová Wisteria lane, znáte ze Zoufalých manželek, tady jsme museli být všichni potichu, protože byla možnost, že se právě teď někde natáčí</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-JC9PeYYOheraakr9y76tXGE0hEOTYN3ZdGP8l5UUfjXG6QViblsTEd7XweB_M73DFGhJGOASh-d9KRviTPWbYzWRy2DbAlyfZpCgVkY_OcSN_IpDGNBlmA7v30Njl2ROgEyPXmQeRnXm/s1600-h/Los+Angeles+050.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-JC9PeYYOheraakr9y76tXGE0hEOTYN3ZdGP8l5UUfjXG6QViblsTEd7XweB_M73DFGhJGOASh-d9KRviTPWbYzWRy2DbAlyfZpCgVkY_OcSN_IpDGNBlmA7v30Njl2ROgEyPXmQeRnXm/s400/Los+Angeles+050.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439265027487440754" /></a><div style="text-align: center;"><i>Všimněte si, jak jsou ty dveře vpravo malinké, filmaři tak můžou vytvořit iluzi, že nějaký hrdina je prostě obrovský</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2FA1aAJ73U7Afu3GtoZLYAw-qcFrycRpBK-JdBm6CEd1lWsjtOwEwYs80MlJXKAqtRmWevSlN6JkzmAjqLuZgGxvn44yn6E1yNBt2KLoWdycDN5gPMJwNGuZ0eYs8y-0vOGsfXsZZkmU9/s1600-h/Los+Angeles+007.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2FA1aAJ73U7Afu3GtoZLYAw-qcFrycRpBK-JdBm6CEd1lWsjtOwEwYs80MlJXKAqtRmWevSlN6JkzmAjqLuZgGxvn44yn6E1yNBt2KLoWdycDN5gPMJwNGuZ0eYs8y-0vOGsfXsZZkmU9/s400/Los+Angeles+007.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439265017380498002" /></a><div style="text-align: center;"><i>To jsem já se svými bratránečky, Jay vlevo, Johnny vpravo, za námi je billboard...</i></div><br /><object width="560" height="340"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/4ezclgvqnVE&hl=cs_CZ&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/4ezclgvqnVE&hl=cs_CZ&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="560" height="340"></embed></object><br /><div><br /></div><div><i>Jedno z videí, která jsem v US pořídil, další jsou tady: <a href="http://www.youtube.com/watch?v=tl4V5ZX_ESY">Tokyo Drift</a>, <a href="http://www.youtube.com/watch?v=cEfWECvQARM">Srandovní opice</a>, <a href="http://www.youtube.com/watch?v=m38JtsUXQ5s">Válka Světů</a></i></div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-6015380507643974272010-02-17T03:33:00.003+01:002010-02-17T04:14:16.134+01:00Město Andělů<div style="text-align: justify;">Zatímco v Pittsburghu se moje "Nová rodina" potýkala s dvěma metry sněhu, já jsem měl namířeno do slunečného Los Angeles, kde i na začátku února bylo přes 20 stupňů. Původně jsem měl letět od středy 10. 2. do pondělí 15. 2. protože to pondělí měl být jeden z velkých amerických svátků - Den prezidentů. Jenže ten víkend před mým odletem začalo mohutně sněžit a pak nám vedení Pittsburských veřejných škol začalo ve velkém rušit dny vyučování, tak jsme přehodili letenky ze středy už na úterý, a ukázalo se, že to byl dobrý tah. Všechny středeční lety byly totiž kvůli špatným podmínkám buď zrušené nebo hodně zpožděné. Pak jsem se ještě dozvěděl, že Den prezidentů se sice slaví, školy ale otevřené budou, což jsem tak úplně nechápal, protože všude jinde byly zavřené nejen školy, ale i banky, pošty a jiná veřejná místa. Bylo to tak nějak všechno zmatené...</div><div style="text-align: justify;">Každopádně, když jsem ale přiletěl do L.A., čekal jsem, že mě vedro a dusno praští přes xicht, ale naštěstí bylo hezky a příjemně. První dva dny jsem strávil se svou tetou Janou, jeli jsme se třeba projet na Hollywood Boulevard, viděli jsme Kodak Theater, kde se předávají Oscaři a mnohem víc, nenašli jsme ale parkování, tak jsme se na to vykašlali a udělali jsme si jen projížďku. Třetí den jsme vyzvedli moje bratránečky, kterým letos bude už 8 let! Strašně vyrostli. Poprvé jsem je viděl, když jim byly dva roky, potom když jim byly 4, tak doufám, že je příště uvidím dřív než jim bude 16. S klukíkama jsme toho taky hodně zažili, o čemž napíšu ještě ve dvou následujících článcích.</div><div style="text-align: justify;">A kromě míst, která jsme navštívili, kromě her, které jsme spolu hráli a kromě věcí, které jsme viděli, jsme toho taky hodně snědli! Tetička se pořádně předvedla a hned první večer se vytasila s bramboračkou, měli jsme i vepřo-knedlo-zelo a rajskou omáčku. Dokonce jsme spořádali (teda hlavně já) tři rukávy jablečného štrůdlu! Takže jsem se na pár dní ocitl v takové české oáze.</div><div style="text-align: justify;">Když jsem se pak vrátil do Pittsburghu, bylo tu strašně moc sněhu a pořád sněžilo, vlastně i teď sněží, a ještě dlouho nepřestane... Z letiště jsem pak musel jet taxíkem, protože pro mě Edna nechtěla přijet. A dneska jsem musel jít do školy pěšky, protože náš autobus prostě nepřijel. Já vim, že je teď v česku taky hodně sněhu, a že je to tam asi taky dost divoký, ale tady ještě dneska, víc než týden od první sněhový bouřky, nejsou některé vedlejší silnice odklizené. Tak jsem jenom chtěl přiblížit situaci. Ještě napíšu článek o Universal Studios, kam jsem šel s bratránkama a o zápase NHL, kam jsme šli všichni společně.</div><div><br /></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE50imgrtnaF5XdAMSDred3D7SUMHeoGSp6ZG5pYpzcYKb-mri1Xim9lcvs-AxB4nTHlxVivX2EJRh22AOgPX78Jjmmu61a01gnkRwE3GqA_RU8pjsHA1dIQZkjVBO-kZY21FFmXua2ld6/s1600-h/Los+Angeles+292.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE50imgrtnaF5XdAMSDred3D7SUMHeoGSp6ZG5pYpzcYKb-mri1Xim9lcvs-AxB4nTHlxVivX2EJRh22AOgPX78Jjmmu61a01gnkRwE3GqA_RU8pjsHA1dIQZkjVBO-kZY21FFmXua2ld6/s400/Los+Angeles+292.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439036983752709346" /></a><div style="text-align: center;"><i>Já s tetou Janou</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb_ssdHmGj8J-chjr08V5pGxGTA6Ogrw5dUBJkxSC8DaziaRbOrikUVeBugW_u6XXTPpbgDoiFal_xZAkqh_u0ZzrhikyyAQG155K6Um6NzOvIyKx8nQfbfXubh3-ZwyqtR0uUQlmGHqFE/s1600-h/Los+Angeles+281.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 300px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb_ssdHmGj8J-chjr08V5pGxGTA6Ogrw5dUBJkxSC8DaziaRbOrikUVeBugW_u6XXTPpbgDoiFal_xZAkqh_u0ZzrhikyyAQG155K6Um6NzOvIyKx8nQfbfXubh3-ZwyqtR0uUQlmGHqFE/s400/Los+Angeles+281.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439036980056456338" /></a><div style="text-align: center;"><i>Je takový teplo, že radostí skáču do vzduchu!</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtgFfsVGG2tT8RoF_bbWtJ-0lBDg95XFHAeVyc1KAYOhh7low7PIvBGeJQKWyCgaeOsEKUYc7lMriOjsCS8dsZrAajsIBFm5SLb_pF086DzblebUEZ2jDqoT7bmMgBZM5BkCNdpP_NnKRY/s1600-h/Los+Angeles+277.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtgFfsVGG2tT8RoF_bbWtJ-0lBDg95XFHAeVyc1KAYOhh7low7PIvBGeJQKWyCgaeOsEKUYc7lMriOjsCS8dsZrAajsIBFm5SLb_pF086DzblebUEZ2jDqoT7bmMgBZM5BkCNdpP_NnKRY/s400/Los+Angeles+277.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439036974733680098" /></a><div style="text-align: center;"><i>Ať žije Photofiltre a úprava kontrastu a světlosti... Na pláži Venice Beach, která je i častým místem výskytu nejrůznějších celebrit se slézají veškeré existence. Na snímku je skupina asi 50 lidí, kteří na pláži hráli na všelijaké rytmické a perkusivní nástroje. Pěkná podívaná a poslouchaná (poslyšaná,...) radši jsme se tam ale moc dlouho nezdržovali, protože to tam tak zvláštně zavánělo. Na pláži jsou do konce sídliště "doktorů", kteří můžou předepsat lékařskou marihuanu. Vaše lékařská diagnóza zřejmě ale závisí na tom, kolik zaplatíte. A je to naprosto oficiální a legální. Myslím, že tam ale mají povolený vstup až od určitého věku...</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgihOVhGSEiH13G_mAQdCd0_WpUIfB0NV6MpMJaCHqQxwzhjj0IsnhWY4umd-yWoJ0eIi5wn4x70yKXeQK9vGT1yGNgu3yiWaLPZHA2bD-UdQIhtysGcro0QtngQwnRFWP452hJmx4bGnH0/s1600-h/Los+Angeles+270.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 300px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgihOVhGSEiH13G_mAQdCd0_WpUIfB0NV6MpMJaCHqQxwzhjj0IsnhWY4umd-yWoJ0eIi5wn4x70yKXeQK9vGT1yGNgu3yiWaLPZHA2bD-UdQIhtysGcro0QtngQwnRFWP452hJmx4bGnH0/s400/Los+Angeles+270.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439036970008605954" /></a><div style="text-align: center;"><i>Stromo-muž, lidi dělají pro peníze různé věci</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi17Fb_7cUdmkCdPI1nlyuDy3GU5KiZU88xJjdfY9v1bu1irsTJN5tGx_uiYRt9vh6XNMjP6ukd_RsgwzokFDIxzNijbyAY0CpBdyIzo-C4lFoNpHpNDzDSI-stv0PgSc-7Hnsr5GnZuBSB/s1600-h/Los+Angeles+267.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi17Fb_7cUdmkCdPI1nlyuDy3GU5KiZU88xJjdfY9v1bu1irsTJN5tGx_uiYRt9vh6XNMjP6ukd_RsgwzokFDIxzNijbyAY0CpBdyIzo-C4lFoNpHpNDzDSI-stv0PgSc-7Hnsr5GnZuBSB/s400/Los+Angeles+267.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5439036962074069266" /></a><div style="text-align: center;"><i>Promenáda na Venice Beach</i></div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-30737819959541356902010-02-08T17:16:00.005+01:002010-02-08T19:09:46.592+01:00Sníh...všude!<div style="text-align: justify;">Bystřejšímu čtenáři zřejmě po přečtení nadpisu došlo, že tady celkem slušně sněžilo. A když říkám slušně, myslím tím, že za jednu noc z pátku na sobotu napadl dobrý metr sněhu. Meteorologové to dokonce považují za největší sněhovou bouři za posledních sedm let. Nedivím se. Když jsme se probudili do sobotního rána, za okny bylo bílo. Všechno bylo pod sněhem. Čekal bych aspoň že silnice budou jakž takž odklizené, ale to jsem čekal moc. Naše ulice byla prostě zasypaná. A stále je. Všichni už vědí, že silnice je neprůjezdná, protože se tu už několik aut prostě zaseklo a nešlo jim se pohnout tam ani zpátky.</div><div style="text-align: justify;">V tuhle chvíli bych normálně měl být ve škole, ale administrace Pittsburských veřejných škol nám dala sněhové prázdniny. Je to už druhý takový den v tomhle školním roce. Tak jsem si říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby se dveře našeho gymplu prostě neotevřely, kvůli nadměrnému množství sněhu... To by se prostě nestalo. Maximálně by se k nám lidi z Vejprt, Kovářské a Kryštofek nedostali, ale škola prostě jede dál. </div><div style="text-align: justify;">Byla to docela legrace pozorovat, jak lidi blázní. Chodníky jsou všechny zasněžené, takže všichni chodí po silnici. A nejen chodí. Viděl jsem lidi na kole, na běžkách, dokonce někdo vytáhl i sněžnice. Obchody byly přeplněné, jak si lidé sháněli zásoby na kalamitu, protože z úterý na středu má zase sněžit. A já ve středu letím do Los Angeles za svojí tetou a bratránky, které jsem, pokud počítám správně, neviděl už tak dobré čtyři roky. Tak snad bude letiště fungovat.</div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicvOZVVsTu3B-qmmQxIF76G9Zcf_jDQ1sIMhyphenhyphenTD-INHYnqyDxiTzww-cyWtZORMrktViQ-hrm_bVCs2JbviFUyoMEhfOn2E9z-xoqg4TQ7zPigTVtckX2ZKz-TA7rN-8qEwmBKO5uwloZ2/s1600-h/snih+037.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicvOZVVsTu3B-qmmQxIF76G9Zcf_jDQ1sIMhyphenhyphenTD-INHYnqyDxiTzww-cyWtZORMrktViQ-hrm_bVCs2JbviFUyoMEhfOn2E9z-xoqg4TQ7zPigTVtckX2ZKz-TA7rN-8qEwmBKO5uwloZ2/s400/snih+037.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435908591933699090" /></a><div style="text-align: center;"><i>Kostel na Centre street</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5uHIYp8n6U-cv0hAJKTe1Zw_TKCyAmYN76sJdEHxxAlYpMxa_CYoYaue1CMepOzJ6y7PmiCS8b1NgTJtaQyk5kOcfbXTOXGAJmPRc4DLqM3FrXqIWSGxqVak9Eevg4LhBecTOQHcnJi5i/s1600-h/snih+040.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 300px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5uHIYp8n6U-cv0hAJKTe1Zw_TKCyAmYN76sJdEHxxAlYpMxa_CYoYaue1CMepOzJ6y7PmiCS8b1NgTJtaQyk5kOcfbXTOXGAJmPRc4DLqM3FrXqIWSGxqVak9Eevg4LhBecTOQHcnJi5i/s400/snih+040.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435908588124089426" /></a><div style="text-align: center;"><i>Takhle vypadala jedna z postranních ulic, ten sníh je prostě projetý auty, pluhy mají jinou práci. Takže veškerý sníh se buď udupe a zmrzne a nebo se shrne na auta, ze kterých to jejich majitelé shážou zase na silnici, čímž vznikne takový koloběh sněhu.</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4Kw0WOHGMxj6kT99ZYRDYYU3US6R3bRDxqk3Zf_6QPXLbeWaAhkQ4r_Pa_xds3RPznBm26Bu83Fi_xi7586W3otiDM4qFsE6q8X9VWIwDZiyctLis9fgxode8kHn1G8CLCtDIskP2nVDl/s1600-h/snih+029.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4Kw0WOHGMxj6kT99ZYRDYYU3US6R3bRDxqk3Zf_6QPXLbeWaAhkQ4r_Pa_xds3RPznBm26Bu83Fi_xi7586W3otiDM4qFsE6q8X9VWIwDZiyctLis9fgxode8kHn1G8CLCtDIskP2nVDl/s400/snih+029.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435908580517777714" /></a><div style="text-align: center;"><i>Do školy pojedu zítra na sáňkách</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFsfhjrhqRnGSlIaFQJn7PkiTsU9Yz3SnUMdoI6t-NQlpi7aUuZ6gY8j7Q0MFBuu5eAyjxW711Ei9GABchEt57OhGbSOYSG7DehoOodnQoVz2xBJVi5HnRsmuHGv4USnBue5jISJbee9Qm/s1600-h/snih+018.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFsfhjrhqRnGSlIaFQJn7PkiTsU9Yz3SnUMdoI6t-NQlpi7aUuZ6gY8j7Q0MFBuu5eAyjxW711Ei9GABchEt57OhGbSOYSG7DehoOodnQoVz2xBJVi5HnRsmuHGv4USnBue5jISJbee9Qm/s400/snih+018.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435908574085922466" /></a><div style="text-align: center;"><i>Berla Mrazilka si dala pořádnou práci</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYZZ3OzQVRjWNMnE-GHyKzhFqSolRFH17jTFU4eZVXDFeXflhzw08b0-LigF4XwPDJrrkahxrlGVIvDEi6ynff1Fq1_mhMJDtYhksLQKQKOhPfDN-itz5iqZJh06DNSuGUrU6Q__a2pL1Z/s1600-h/snih+032.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYZZ3OzQVRjWNMnE-GHyKzhFqSolRFH17jTFU4eZVXDFeXflhzw08b0-LigF4XwPDJrrkahxrlGVIvDEi6ynff1Fq1_mhMJDtYhksLQKQKOhPfDN-itz5iqZJh06DNSuGUrU6Q__a2pL1Z/s400/snih+032.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435908045316555314" /></a><div style="text-align: center;"><i>Tohle prostě vypadá jako z pohádky :)</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvV4XkXwutMR1uTLInrGVTNGmOZ4ryRR_yhxhHYkbZlUsG12BXKSDetRlbdXgkShjnkhrZXnWTJTe0QC5pgB7Ug37nufdZQoIXy-VwYKXX5LZ6fao6RNwgfp8RKGDUMtkAYmoyUCR5E0Vq/s1600-h/snih+021.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvV4XkXwutMR1uTLInrGVTNGmOZ4ryRR_yhxhHYkbZlUsG12BXKSDetRlbdXgkShjnkhrZXnWTJTe0QC5pgB7Ug37nufdZQoIXy-VwYKXX5LZ6fao6RNwgfp8RKGDUMtkAYmoyUCR5E0Vq/s400/snih+021.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435908043882667986" /></a><div style="text-align: center;"><i>Naše Veverčí Hůrka vypadá jako nějaké horské městečko ve francouzských alpách</i></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWkB5CvmVe8m3boM4El6O3aWUvXIBTfHeXXwlVKbX8kqG3t0YMdU_7jUGBfgu4KyK5LLq1Uu_lQTMFqTI9uREdioh-cCGIfrEZ-EBgVydqrLsjMRSqcdwSZVuA7P8NZqWbbWfTrI-1ZSlP/s1600-h/snih+015.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWkB5CvmVe8m3boM4El6O3aWUvXIBTfHeXXwlVKbX8kqG3t0YMdU_7jUGBfgu4KyK5LLq1Uu_lQTMFqTI9uREdioh-cCGIfrEZ-EBgVydqrLsjMRSqcdwSZVuA7P8NZqWbbWfTrI-1ZSlP/s400/snih+015.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435908033492461522" /></a><div style="text-align: center;"><i>Tohle je náš dům s pořádnou čepicí</i></div><div><br /></div><div><br /></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjifl4P_qgBNI86iM4l3ENDkzAJky_OS0Dxq4tA2QJa_380N9Vbm1T-oa71ST-DyYEkEwL4y2jexQ2o4DFSq5D0lpCWIsAeIxh3ggxyHRcJ72wOttJGAfrUL7c6ham9tg7mwTOAXkvPzvZt/s1600-h/snih+013.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjifl4P_qgBNI86iM4l3ENDkzAJky_OS0Dxq4tA2QJa_380N9Vbm1T-oa71ST-DyYEkEwL4y2jexQ2o4DFSq5D0lpCWIsAeIxh3ggxyHRcJ72wOttJGAfrUL7c6ham9tg7mwTOAXkvPzvZt/s400/snih+013.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5435908030869136002" /></a><div style="text-align: center;"><i>Pořádná vrstva sněhu...takhle to vypadá na planetě Hoth (která by se měla přejmenovat na Coldth - Star Wars/angličtinářskej vtípek...)</i></div><div style="text-align: center;"><i><br /></i></div><div style="text-align: justify;">(Aktualizace v pondělí 8. února 13:08 Východního času) Zrušili nám školu i zítra !!! Takže do školy pojedu na sáňkách až někdy jindy!</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5970944030976150051.post-11525413965068228252010-01-29T21:48:00.002+01:002010-01-29T22:04:18.106+01:00Jak jsou lidi blbí...<div style="text-align: justify;">Ještě nedávno nás tu bylo 9 exchange studentů. Teď už nás je jenom 7. Byla tu jedna holka z Německa. Zásadně odmítala mluvit německy se svými krajany, prý si chtěla povídat jen anglicky, aby se zdokonalovala. Bavila se víceméně jenom s určitými lidmi a tak nějak na ní bylo vidět, že v něčem jede. Co se týče americké mládeže, nemyslím si, že je nějaký rozdíl. Záleží samozřejmě na tom, s kým se bavíte, ale bohužel i tady je alkohol a drogy pro nezletilé celkem lehce dostupný. Jedním z hlavních a nejčastěji omývaných pravidel našeho programu jsou tzv. 3D: No drinking, No driving, No drugs (Zákaz pití, řízení a užívání drog). Když byť jen jedno z nich porušíme, znamená to okamžité ukončení programu a dotyčný bude poslán zpátky domů. No a takhle právě dopadla Jenny. Říkali jsme si, když už něco dělá, tak ať to aspoň dělá potají, ať jí na to nepřijdou a je pravda, že není-li žalobce, není ani soudce. Jenomže ona, holka pitomá, o tom napsala na svůj osobní blog. Ten blog byl psán německy. Nevím teda proč, když tady němčinu používat nechtěla. Ale průšvih přišel ve chvíli, kdy naše koordinátorka, mimochodem z obou stran rodiny Němka, snad se i narodila v Mnichově, na ten blog zabrousila a samozřejmě to tam viděla. </div><div style="text-align: justify;">No a další exchange studentka Kathi prostě odjela. Byla tu jenom na jeden semestr. Tohle teda už tolik nepatří pod nadpis článku. Byli jsme se s ní včera rozloučit. Asi 20 lidí kolem ní uspořádalo takový oběd v Cheesecake factory. Pořádně jsme se najedli, ale pak přišla ta smutná část. Všichni se loučili, objímali, plakali, a znova objímali, už byli na odchodu, ale pak se zase otočili a začali se loučit potřetí... Uvědomil jsem si, že jsem opravdu už v půlce a doba, kdy se takhle budu loučit já, se už nezadržitelně blíží. Čas běží tak strašně rychle, nebo strašně pomalu? Rozhodně tady teda nesmutním. Občas si pročítám svoje články a přijde mi, že z nich vyzařuje jakási ponurá nálada. Ale takhle to není. Třeba teď jsem měl úplně parádní tři týdny, našel jsem rozumnou rovnováhu mezi prací a zábavou, ve škole to bylo taky v pohodě. Až teda na poslední dva dny tohohle týdne. Včera a dneska jsme totiž psali veškeré pololetní práce. To není jako u nás, že se nesmí setkat dvě písemky v jednom dni. Tady se to píše pěkně natvrdo, všechno najednou. Takže dneska (v pátek) v půl třetí, když jsem dopsal poslech z hudebky jsem si neuvěřitelně prdnul...teda oddechnul... (musel jsem si zkusit i ten trochu slabší humor, omlouvám se)</div><div style="text-align: justify;">A teď se budu celý týden plus pondělí už jenom flákat! A pak teda zase začne škola a druhej semestr, ale nepřebíhejme!</div>Kubahttp://www.blogger.com/profile/05400137902885563504noreply@blogger.com0