Chtel ze sve jidelni stolicky,a tak zacal pistet. Prestoze uz umi krasne mluvit, zacal pistet. Pisti vzdycky kdyz neco chce. Tak se k nemu priblizim, s dobrym umyslem, a chystam se rozepnout presky a osvobodit ho. Zacal pistet jeste vic{a to jsem si myslela, ze to vic neumi} a rvat na me:
NOOOOOOOOOOOOOOOO,
LEAVE ME ALOOOOOOOOOOOOOOONE,
MUM MUM MUM MUM MUM
Pricemz jeste zvladal kopat, pistet, fingovat plac a placat do me spinavyma rucickama. Seberu tedy vsechnu svou vnitrni rovnovahu a soustredim ji k jedinemu cili: klidne poodejit. Dari se mi to.
Korey se uklidni, protoze jsem ho nechala byt.
Pak si ale uvedomi, ze chce ven. Zacne tedy pistet, jako ostatne vzdycky, kdyz chce neceho docilit. Tentokrat se priblizuju opatrneji... Situace se opakuje, akorat rev zesili a kopance zintenzivni.
Odchazim do povzdali.
Korey si uvedomi.. A takhle celkem sestkrat.
Potom, co jsem naposledy odesla po smrsti kopancu a vykriku se rozzlobil tak, ze rozviklal svou zdili natolik, ze z ni vypadl...
1 komentář:
chudáku,to ti nezávidim..tak teda normalne valim ocima..jsem ani netusila ze toho jsou deti schopny.. jujda..drzim palce a mej pevy nervy..pa ifi
Okomentovat