Jistě si říkáte, kde jsem to byl? Kampak jsem se to, čerchmant, schoval? Neschoval jsem se, děti. Prostě jsem neměl čas. Na počítač jsem se v posledních několika týdnech dostal jen poskrovnu a to jsem ještě měl málokdy náladu vylévat si myšlenky do klávesnice.
No ale teď už jsem tu. Takže:
Jak rychle muzikál začal, tak rychle i skončil, máme za sebou 6 úspěšných představení. Každý večer přišlo plno lidí, při derniéře bylo dokonce skoro vyprodáno. Samozřejmě jsme všichni v kapele udělali někde nějakou tu chybu, já sám sem si jich napočítal celkem asi 8. Při hraní na bicí jsem si připadal trochu jako brankář v hokejovém týmu. Ten totiž, stejně jako bubeník, musí držet celý tým a bez něj by se hra sesypala. "Pustil" jsem tedy 8 "gólů", i tak si ale myslím, že si medaile zasloužíme. Tím tedy minulou sobotu, 1. máje, skončila naše tříměsíční práce na přípravách muzikálu o Charlie Brownovi.
Město Pittsburgh momentálně žije hokejem a každý správný Pittsburgher se zajímá o to, jak si vedou Penguins v semifinále Východní konference Národní Hokejové Ligy. Po té, co "jsme" úspěšně porazili Senators z Ottawy (Milan Michálek i Filip Kuba byli oba zranění, tudíž se utkání neúčastnili) vítězstvím 4:2 na zápasy, hrajeme proti Montrealu Canadiens, nejúspěšnějšímu mužstvu v celé NHL, drží totiž rekord v počtu vyhraných Stanley Cupů. Za celou klubovou historii kapitán Canadiens zvedl nad hlavu tuto slavnou trofej čtyřiadvacetkrát. Pro porovnání, Pittsburgh má zatím 3: 1990-1991, 1991-1992 To tam tenkrát byl Jágr, Hrdina, atd. a potom minulou sezónu s nejmladším kapitánem, co kdy tuto trofej vyhrál - Sidney Crosby. Z Čechů byl v týmu jako jediný Petr Sýkora s číslem 17.
A jako poslední zajímavost tohohle článku, příští pátek, 14. května hrajeme s bráchou Murphym akustický koncert v Carnegie library (bohužel zatím ne Carnegie Hall). Něco vlastního, něco převzatého, ale mám radost, že konečně můžu využít svou novou elektroakustickou krásku Takamine EF340SC :)
Tak zase příště, ať nebolí vás hlova.
Žádné komentáře:
Okomentovat