Co je novýho?

Co je novýho? Všechno možný i nemožný a já nemůžu být šťastnější! Jedna novinka je spíš staronová. Roztrhnul jsem si kalhoty. Ne že by to bývalo mým dobrým zvykem. Spíš je tu důležité, jak jsem si na tom koleni udělal díru. Jak už to bývá, spadnul jsem. Nespadnul jsem ale jen jednou, padal jsem v tu chvíli jako zralá švestka. Ta švestka ale nebyla destilovaná a já nebyl pod vlivem. Normálně za střízliva jsem po několika letech vlezl na motokrosovou motorku. Místo obsahu 125 ccm, na který jsem býval zvyklý, jsem však usedl rovnou na „třistapadesátku“. Aby toho nebylo málo, neprojel jsem si mně už celkem známou trať v Krásné Lípě u Chomutova, jak jsem měl původně v plánu. Láďa Terešák, kterému motorka, trať a přilehlé polnosti patří, mi poradil, ať jedu s jeho synem po lese, že je to lepší. Mělo mě napadnout, že to, co je pro jeho syna Kubu, pravidelného návštěvníka stupňů vítězů na mistrovstvích ČR, Evropy i světa, bude pro mě horor. Už po chvilce jsem zalitoval. Vedl mě totiž úzkými vyjetými kolejemi, ve kterých jsem měl problémy s rovnováhou. Ty koleje se pak staly osudné mým kalhotám, protože tentokrát už jsem to prostě neodpružil. V tu  chvíli jsem věděl, že tohle nebude žádná sranda a v duchu jsem si začal promítat svoje dosavadní životní konání. Hned jsem ale musel přestat, protože jsem se musel vyhýbat nejen stromům, ale i některým příkrým srázům, u kterých mi chybělo jen pár centimetrů, abych se z nich sesunul. Jednou jsem se dokonce sesouvat začal. Poté, co mi nešlo motorku vyprostit a jen jsem se zahrabával hlouběji a hlouběji do vlhké hlíny, vrátil se pro mě Kuba s tím, že motorku vytáhneme společně. Pak už se cesta trochu vylepšila a já si mohl užít i určité potěšení z jízdy. Dokonce jsem si párkrát skočil. Kalhoty to už ale nerozdýchaly, a tak je nosím, jenom když chci bejt drsnej J

             Jinak jsem o sobě zjistil, že jsem závislej na statistikách. Ne ani tak, že by mě bavilo něco počítat nebo vyhodnocovat. Spíš sleduji již vyhodnocené statistiky, které automaticky vytváří facebook o naší stránce Love Makers. Sleduju kolik lidí nás lajkuje, pravidelně se koukám, jestli nám přibývají příznivci a snažím se vždycky vychytat správnou chvíli pro zveřejnění dalšího příspěvku. Zatímco stránky velkých kapel (celkově slavných lidí) si mohou dovolit uveřejňovat nové příspěvky kdykoliv a k jejich fanouškům se zpráva dostane, my jsme schopni zaregistrovat veliké rozdíly mezi příspěvkem vydaným ve dvě odpoledne a v osm večer. Zajímavostí je třeba i složení našich příznivců. Logicky největší počet jich je z okolí Kadaně a Klášterce. Někteří jsou z Prahy, hlavně proto, že naplavující se studenti si frajersky změnili v profilu město, ve kterém žijí, takže i tam máme zastoupení. Pochopil bych ještě, že další častou oblastí, odkud nám chodí „lajky“, je Německo a hlavně Magdeburg, kde jsme zažili první kapelní zahraniční zkušenost. Ale že se mi v seznamu objeví lidi z Indie a Pákistánu, to jsem teda netušil. A kdyby jeden, ono jich je dohromady třeba deset nebo víc. Zajímalo by mě, jakým způsobem se k nám dostali a jestli vlastně vědí, co je to za stránku, protože jestli to vědí, budu se ze všech sil snažit, abychom si udělali turné po dálném východě, třeba to bude sranda J

            A abych ukončil tenhle myšlenkový triptych, přenesu se do nejsoučasnější současnosti. Právě totiž jedu vlakem. Nejezdím tak často, naposledy jsem jel sice nedávno do Ústí a zpátky, ale před tím dlouho ne. Možná snad do Teplic na skautský fotbalový turnaj, který se tradičně koná koncem roku. Nebo snad ještě před tím shodou okolností taky do Teplic, když jsme se s Madrigalem účastnili soutěže sborů na místním gymnáziu. Každopádně to není důležité. Hlavní je, že vždycky, když jedu takhle nějakým hromadným dopravním prostředkem a nemám sluchátka, abych mohl třeba koukat na film, sleduju dění venku. Ne ani tak, že bych se nějak kochal přírodou. To je prosté koukání do blba, avšak ono pověstné „blbo“ se v tu chvíli nachází těsně za oknem. Z nějakého důvodu je to strašně inspirativní pohled, protože jsem takhle při cestách už napsal nějakou tu písničku nebo básničku. Není tedy nutné dodávat, že mě takovéto cestování neskutečně baví a chtěl bych toho po Česku projet ještě spoustu.