Článek na blog

Píšu na blog. Píšu, protože se mi chce. Teď budu asi vykrádat Honzu, kterej vykradl Tristana Tzaru, ale je fakt, že píšu, protože je to stejně přirozené, jako když močím nebo jsem nemocný. Píšu co chci, co se mi zlíbí, co mé srdce žádá, a pan kritik, hudební znalec z toho strádá. To jsem zase vykradl Jarka Nohavicu. Taky někdy prostě píšu jenom abych psal. To jsem zase četl u Honzy. Rozhodně bych řekl, že víc píšu než čtu. Píšu všechno možné, články na blog, seminární práce, teď jsem zrovna napsal jednu na angličtinu. "Režisérův dopis herci" a psal jsem o hře Král Oidipus. Limit slov se měl pohybovat v intervalu 1000 - 1500 slov. Když jsem začal psát, přišlo mi nemožné napsat toho tolik, ale tak nějak jsem se do toho zažral a než jsem se nadál (jak se člověk naděje?), měl jsem před sebou hotovou esej o 1341 slovech. Takže teď v podstatě jenom píšu, protože už jsem rozjetej.

Vrátím se k tomu, jak se člověk naděje... Co to vlastně znamená? Má to něco společného s nadějí? Jako než si člověk stačí udělat naději, už se něco stane? To by znělo celkem logicky.

Taky mě zajímá, proč se říká "Ty kluku ušatá". Nejde ani tak o význam těch slov. Spíš mě zajímá, proč je přídavné jméno ušatá v ženském rodě. Stejně tak se používá "Ty kluku darebná, pitomá,..." Proč?

Ještě mi vrtá hlavou, proč se žádá o ruku? Řekl bych, že to není tak úplně to hlavní, o co muž chce žádat (v lepším případě :-). Jestli je tam nějaká spojitost s tím, že při žádosti o ruku se většinou předává zásnubní prsten. Ten se dává na ruku... nevím.

Taky jsem se nikdy nedozvěděl, co to jsou ty vlkanice. Vím jenom že se jich nemáme bát...

Chápete?

Ne?

Tak já chvilku počkám...

...

...

Už?

Dobře.

Dneska jsme psali z dějepisu. Jak tady poslední dobou dějepis nemám rád, dneska bych řekl, že jsem ten test napsal na A+. Nakonec ho asi stejně nedostanu, ale jde o ten pocit ne? Ještě jsem dneska dělal prezentaci o těch Vánocích na ToK. Řekl bych, že to se taky docela povedlo.

Zítra teda odevzdávám tu esej na angličtinu, taky esej na hudebku a příští úterý musím odehrát Autumn Leaves na kytaru. To jsem se měl povinně naučit. Taky máme na příští týden nějakou esej na dějepis. Eseje tu jsou velice oblíbené...

Mezitím, co píšu tenhle článek, moje velice obětavá kamarádka si pročetla tu mojí esej, a našla mi tam různé kosmetické nedokonalosti, takže ten výsledný počet slov bude nejspíš trochu odlišný, ale hlavně že to bude víc než tisíc a míň než patnáct set.

Tenhle článek je tu v podstatě jenom aby tu byl článek...:-)