Ještě nedávno nás tu bylo 9 exchange studentů. Teď už nás je jenom 7. Byla tu jedna holka z Německa. Zásadně odmítala mluvit německy se svými krajany, prý si chtěla povídat jen anglicky, aby se zdokonalovala. Bavila se víceméně jenom s určitými lidmi a tak nějak na ní bylo vidět, že v něčem jede. Co se týče americké mládeže, nemyslím si, že je nějaký rozdíl. Záleží samozřejmě na tom, s kým se bavíte, ale bohužel i tady je alkohol a drogy pro nezletilé celkem lehce dostupný. Jedním z hlavních a nejčastěji omývaných pravidel našeho programu jsou tzv. 3D: No drinking, No driving, No drugs (Zákaz pití, řízení a užívání drog). Když byť jen jedno z nich porušíme, znamená to okamžité ukončení programu a dotyčný bude poslán zpátky domů. No a takhle právě dopadla Jenny. Říkali jsme si, když už něco dělá, tak ať to aspoň dělá potají, ať jí na to nepřijdou a je pravda, že není-li žalobce, není ani soudce. Jenomže ona, holka pitomá, o tom napsala na svůj osobní blog. Ten blog byl psán německy. Nevím teda proč, když tady němčinu používat nechtěla. Ale průšvih přišel ve chvíli, kdy naše koordinátorka, mimochodem z obou stran rodiny Němka, snad se i narodila v Mnichově, na ten blog zabrousila a samozřejmě to tam viděla.
No a další exchange studentka Kathi prostě odjela. Byla tu jenom na jeden semestr. Tohle teda už tolik nepatří pod nadpis článku. Byli jsme se s ní včera rozloučit. Asi 20 lidí kolem ní uspořádalo takový oběd v Cheesecake factory. Pořádně jsme se najedli, ale pak přišla ta smutná část. Všichni se loučili, objímali, plakali, a znova objímali, už byli na odchodu, ale pak se zase otočili a začali se loučit potřetí... Uvědomil jsem si, že jsem opravdu už v půlce a doba, kdy se takhle budu loučit já, se už nezadržitelně blíží. Čas běží tak strašně rychle, nebo strašně pomalu? Rozhodně tady teda nesmutním. Občas si pročítám svoje články a přijde mi, že z nich vyzařuje jakási ponurá nálada. Ale takhle to není. Třeba teď jsem měl úplně parádní tři týdny, našel jsem rozumnou rovnováhu mezi prací a zábavou, ve škole to bylo taky v pohodě. Až teda na poslední dva dny tohohle týdne. Včera a dneska jsme totiž psali veškeré pololetní práce. To není jako u nás, že se nesmí setkat dvě písemky v jednom dni. Tady se to píše pěkně natvrdo, všechno najednou. Takže dneska (v pátek) v půl třetí, když jsem dopsal poslech z hudebky jsem si neuvěřitelně prdnul...teda oddechnul... (musel jsem si zkusit i ten trochu slabší humor, omlouvám se)
A teď se budu celý týden plus pondělí už jenom flákat! A pak teda zase začne škola a druhej semestr, ale nepřebíhejme!
Žádné komentáře:
Okomentovat