Říkám si, že už neumím psát. Tu myšlenku hned střídá další, a to, že vlastně už nemusím psát. A tu zas přebije třetí, že se už zase píšu o psaní. A to mi přijde trapný, takže zkusím začít znova.. :)
Hodně se toho změnilo. Nebudu psát nic negativního, protože zaprvé toho není zas tolik, abych se o tom musel zmiňovat, a zadruhé jsem se rozhodl, že se stanu optimistou. Odpadla mi koule od nohy, což má svoje výhody, nepochybně i nevýhody, to ale nechci zmiňovat už vůbec.
Radši bych mluvil o tom, že jsem začal pracovat. Doteď jsem měl snad jen jednu brigádu. Byla to promo akce Budweiseru, stáli jsme v chomutovském Globusu a nabízeli lidem, aby si místo dobrýho piva koupili tohle, protože k tomu dostanou stolní hru. Jednu tu hru jsem si tajně vzal, ale teď už mě za to snad nikdo stíhat nebude, promlčecí doba je tříletá.. Od 13. května jsem ale studentem na praxi v advokátní kanceláři Hanzlík & partneři na Praze 4. Sbírám zkušenosti a zatím se učím spíš chybami, ale to určitě nejsem první ani poslední. Zároveň budu od 13. srpna na tři týdny provádět turisty po našem kadaňském Františkánském klášteře. Takže pondělí a úterý v Praze, pak rychle přesun domů, kde budu do neděle provádět a pak už zase navečer do víru velkoměsta. No nezastavím se, ale ty dveře od auta se nevymění zadarmo...
K tomu s Love Makers dáváme dohromady nový program, abychom nezačínali třetí sezonu stejnými skladbami a mohli se taky konečně pochlubit něčím, co vychází přímo z nás. 7. září jdeme nejspíš poprvé s kůží na trh. V Klášterci zahrajeme na Promenádách mezi Yellow Sisters a Bárou Basikovou, po které vystoupí ještě Čechomor. A taky jsme hráli na Vysmátým. Začíná to být docela pěkný. Je to skvělej pocit, když občas zazvoní telefon a ozve se někdo, jestli bychom si nechtěli zahrát tam, a zase jinde. Je pravda, že ve výsledku vyjde třeba jen čtvrtina hraní, protože ukočírovat kalendář osmi individuí není úkol z nejsnadnějších. Jen kdyby si někteří pořadatelé uvědomili, že to, že nás (zatím :P) nehrajou na Óčku, neznamená, že do té muziky nedáváme stejnou práci a vášeň a že to nestojí prachy. Člověk se pak skoro bojí si říct o nějaký honorář, aby si vůbec zahrál. Nechci tím říct, že to děláme pro peníze, protože to se snad dneska ani muzika nedá. Je taky fakt, že většinu vydělaných peněz necháváme v "kasičce", abychom si pak jednou za čas mohli udělat radost a uspořádat třeba vlastní akci. Na kterou přijde 46 platících. I když je vstupné jen 50 Kč. I když propagace je dlouho dopředu dobře zvládnutá. I když jako host přijede z Ústí strašně dobrá kapela. ALE to už jsem skoro pozapomněl na své optimistické předsevzetí! Každopádně jsem chtěl říct, že se snad blýská na lepší časy a já nejsem pověrčivý, takže mě netrápí, jestli jsem něco zakřiknul.
Jinak se musím takhle soukromě (stejně to už nikdo nečte ;) pochválit za to, jak se snažím být o prázdninách aktivní. Jezdím na kole (abych nemusel chodit do hospody pěšky), byl jsem na Rock for People (kde se vytvořila skvělá parta a prý jsem tam našel další dvojče) a jel jsem na vodu (kde byla taky dobrá parta hlavně proto, že byla bez bab). Je pravda, že se spánkem je to horší, ale copak se to všechno dá stihnout za blbejch 24 hodin?
Myšlenka na konec: zajímalo by mě, jestli by mělo na lidi nějaký psychologický efekt, kdyby se přepočítal převod jednotek času a den by měl 25 hodin. Trval by stejně dlouho, ale prostě by to bylo jako pizza nakrájená na 8 místo 4 kousků... Možná, možná ne.
(vyšel jsem ze cviku, takže tam určitě mám ošklivý chyby, kterých by si možná někdo ani nevšiml, kdybych na ně teď neupozornil, ale radši si po sobě příspěvky nečtu, nebo bych ty kraviny musel celý smazat :)
