Pro angličtináře...

...tahle knížka rozhodně není, není to totiž anglicky. Je to citace z naší povinné četby. Knížka se jmenuje Their eyes were watching God, je to hlavně dívčí literatura, ale číst to musíme všichni. Hlavní ale je, že většina textu j psána v jižansko-černošském dialektu:

Je mi se líto...

Dodatek

Protože na mě Honza dal odkaz na svém blogu, inspirovalo mě to taky k jedné říkance:

Podnikatelův infarkt

Sekl sebou o zem

před služebním vozem.

Mimochodem to, o čem Honza píše ve svém druhém článku o Plíhalovi je pravda. Když jsme šli z koncertu, bavili jsme se spolu o tom, že bych to rád napsal já, ať mi to Honza nebere. A já na to nakonec zapomněl. Vidíte, jak to dopadne, když si člověk něco schovává, to nejlepší si chudák nechává až na konec a pak na to zapomene. No nic, to je život, alespoň jsme tady vytvořili jistý blogový můstek mezi mnou a Mourem:-)

A schálně, jestli ho tenhle článek nakopne a on ze sebe zase něco vytlačí.

A ještě jedna, kterou jsem napsal Honzovi na blog jako komentář na jeho báseň Setkání s Brucem Leem:

Zimní

Na kluzišti bruslí

karatista Bruce Lee.

Karel Plíhal

Byl jsem na koncertu Karla Plíhala, bylo to naprosto úžasné. Nemůžu uvěřit, že jsem na Plíhala nenarazil dřív. Je to úžasný kytarista, ovšem z jeho textů jsem byl opravdu vedle.

Nahý v trní

Šel jsem sypat slonům zrní,

on tam stál nahý v trní.

Sloni se ho ulekli,

usekli mu kule kly.

Muslimská

Bez zubů šišlám,

ať žije išlám.

Polární

Táhnou losi bílou plání,

táhnou za polární září.

Když se v září losi páří,

dochází ke slosování.

A na konci snažení

je los v posledním tažení.

Chtěl jsem se taky pokusit něco napsat, ale nějak mi to nejde, tak aspoň odkazuji na Honzovo blog, kde si můžete přečíst trochu povedenější snažení:-)

Gargantua a Pantagruel

Říkal jsem si, že bych mohl své čtenáře vzdělávat i v oboru literatury, a tahle ukázka, kterou jsme na hodině češtiny četli nedávno se k tomu velice hodí. Je to úryvek z díla o životě obrů Gargantua a Pantagruel [gargantya a pantagryel] od francouzského renesančního autora Francoise Rabelaise [fransoá rablé]. Snad se Vám to bude líbit.

O Gargantuově mládí

Gargantua byl po přání svého otce od tří až do pěti let živen a vychováván ve všem náležitém řádu a tento čas prožil stejně jak tamější dětičky - totiž tak, že pil, jedl a spal; jedl, spal a pil; spal pil a jedl.

Den ze dne se válel v kalu, černil si no, stříkal si na obličej, zešmaťchával střevíce, často lelkoval a rád se honil za motýly, nad kterými vládl jeho otec, utíral si nos o rukáv. slintal do polévky, patlal se v blátě, pil z pantofle,a obyčejně si třel břicho košíkem. Brousil si zuby o dřevák, ruce si myl polévkou, česal se skleničkou, sedal si na zem mezi dvě židle, přikrýval se mokrým pytlem, pil při polévce, pojídal koláče bez chleba, kousal směje se, plival často do umyvadla, čural proti slunci, skrýval se před deštěm do vody, koval za studena, troubil naprázdno, hrál si na nevinného, odmumlával modlitbičku, mlel stále jedno, mlátil prázdnou slámu, střílel za roh, zapřahal voly za vůz, škrabal se tam, kde ho nesvrbělo, vybíral si z nosu holuby, honil se za dvěma zajíci a nic nechytil, neviděl si na špičku nosu, vodil blechy na pastvu, lechtal se do smíchu, olizoval v kuchyni, čadil Pánu Bohu do oken, dával při ranní pobožnosti zpívat Magnificat a velice se mu to líbilo, jedl kapustu a kakal kaši, rozeznával mouchy od mléka, vytrhával mouchám nožičky, trhal papír, špinil pergamen, bral do zaječích, pil jako duha, dělil se o kořist beze lva, ořechy klátil a jiný je chvátil, měl každý mráček za kovovou výheň a měchýře za lucerny, chytal dvě mouchy jedním máchnutím, dělal osla, aby se nažral otrub, dělal si z ruky pěst, sypal zajícům svěcenou sůl na ocas, představoval si očko k očku a síť byla hotova, díval se darovanému koni vždy na zuby, skákal páté přes deváté, bral si na dvě padavčata jedno sladké jablko, dělal do země díru a bránil měsíc proti vlkům.

Recenze na Případ Grendwal

Ve škole jsme dostali za úkol napsat recenzi na Případ Grendwal - představení pro školy. Jenže můj názor je trochu zaujatý, tak jsem si trošku pohrál s naší mateřštinou. Je mi jasné, že jsem v tom asi špatně orientuje, ale mám strašnou radost, že se mi to povedlo dotáhnout do konce. Tak se pochlubím i tady:

"Pro mě je velmi těžké napsat recenzi, protože jsem v této divadelní hře v podání kadaňského divadla Navenek, již napsal Pavel Dostál, bývalý český ministr kultury, z prostředí třicátých let, která je také parodií na anglickou společnost hlavně tím, že některé lidské vlastnosti tam jsou velice okatě zvýrazněny, kterou režíroval Milan Pučelík (byla to jeho režisérská premiéra), ve které hrál například Jan Losenický, téměř bývalý učitel na kadaňském gymnáziu, duševně trochu labilního seržanta Slima, který sice nechtěl zůstávat v poklidném městečku Winson, protože si myslel, že je tam zbytečný, ale nechtěl se ani nechat přeložit do zločinci prolezlého Grendwal, dále Jiří Jerie, jenž ztvárnil inspektora Alfréda Spinka, který je sice přísný, ale také smolař, a svojí premiéru měla i Jana Kalová, která hrála uklízečku Hopkinsovou, co by se ráda stala detektivkou a polapila tam známého lupiče – gentlemana Arsena Lupina (ten se na konci vyklubal ze scotlandyardského komisaře Brikety), kterou diváci odměnili bouřlivým potleskem jak při děkovačce tak i během hry (zvlášť při velice humorné scéně s hrobníky – Petr „Píďan“ Stehlík a Petr Peti), která se i mně velice líbila, protože mám rád komedie, kde se pořád něco děje, je na co se dívat a tahle hra navíc byla ozvláštněna bravurně zvládnutými písničkami doprovázenými živou klavírní hudbou v podání Jany Kubernátové, která byla skvěle zvládnutá i co se týče technického zázemí – světla byla velice pohotová, zvuk byl tak akorát, scéna a kulisy přesně odpovídaly tehdejší době a kdyby se herci v kostýmech procházeli po City of London v roce 1932, určitě by dokonale splynuli s davem, která se podle vyjádření režiséra Milana Pučelíka zkoušela něco přes půl roku a sám režisér chválil výkony jednotlivých herců, která se obešla bez větších komplikací, výpadků, faux pas, „oken“, nedostatků, zbytečných prodlev, nesrovnalostí, nehod a trapasů, která byla dlouhá asi jednu a půl hodiny, a která má jistě před sebou mnoho úspěšných repríz, protože ohlasy na ni jsou veskrze pozitivní, sám hrál. Víte co? ...vzdávám to ..."

Chátra

Seš v pasti,
je utažen,
obojek Tvých slastí.
Seš v pasti,
je obří a tichá,
v noci jí slýchaš tiše vzdychat.
Křičíš ze sna PROKLÍNÁM TĚ!
Ta svině jen sykne MÁM TĚ!
A pak jen dodá: Doba je rychlá a
prosrat svojí šanci
je lehčí
než jí najít a
past vesele si zpívá...

Michal Malátný