Moje nová láska

Neboj mami, je to jen kytara. Ne, není to jen kytara, je to Ibanez S 670 BP a je krásná!

Americký sport č.1 - Football

Ačkoliv nohama se tu do míče kope jen občas, první díl seriálu je o sportu s názvem Football. Na pohled se to zdá jednoduché - prostě hodit míč, chytit ho a doběhnout na druhý konec hřiště. Na druhou stranu musíte prostě srazit soupeře na zem. Ale ono je to trochu složitější, je tam určitý počet pokusů (down), po několikátém musíte kopnout míč co nejdál, aby soupeř začínal co možná nejdál od vašeho území. Taky když koukám na nějaký film z fotbalového prostředí, lidi vždycky nejvíc řvou v části, kdy bych to vůbec nečekal, ale je to hezký agresivní port, na který se dobře kouká :-D

Cupples stadium, Schenley Spartans vs. Brashear Bulls, nakonec jsme prohráli asi 35:6, ale zápas to byl pěknej
Ok, tak tuhle situaci známe z televize, je to něco mezi startem sprintu a zápasem sumó

Kdo má míč v ruce naposled, získává příští rozehru pro svůj tým

Roztleskávačky (cheerleaders) dělají různé kreace, aby co nejvíc rozproudily dav

Pochodová kapela (marching band) baví diváky o přestávce, ten týpek s baskytarou ve předu je muj Murphy

Domácí diváci na tribuně

Shit happens

A abych nezapomněl, když stojíte na tribuně v 8 večer a otočíte se dozadu, vidíte Downtown při západu slunce

Theory of knowledge

Mezi předměty, které tu na Schenley High School mám patří i zvláštní předmět nazvaný Theory of Knowledge, což se dá volně přeložit jako Teorie vědění ( nebo jak pan učitel říká "Thinking of thinking" - přemýšlení o myšlení ). Přirovnal bych to k filozofii. Na jedné hodině s panem Huberem jsme si povídali o umění ( tenhle předmět je veden formou dialogu mezi učitelem a studentem). Co všechno se dá považovat za umění? Na plátně se objevil obraz jeskynní malby bizona z Altamiry ve Španělsku. Je to umění? Zachytit skutečnost přesně tak jak ji vidíme a zobrazit ji na stěnu. Říkáme si, že toto nejspíš umění je. Pak ale někdo vznesl velice zajímvý dotaz: "Je mapa umění? Vždyť je to taky skutečnost zobrazená na plátně." Učitel chvíli váhal a pak řekl, že ta mapa, kterou vidíme na stěně se nejspíš za umění považovat nedá, nanejvýš tak ty mapy kreslené ručně v dobách minulých. Já osobně si však nemyslím, že umění je třeba dělat ručně a nelze k tomu použít moderní techniku. Je to ale velmi sporná otázka, nemyslím si, že lze jednoznačně odpovědět. Za zamyšlení to ale rozhodně stojí.

Taky jsme se bavili o teorii pana Wittgensteina, který prohlásil: "Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa". Říká, že lidé hovořící různými jazyky vnímají svět jinak. Taky jsme mluvili o Sapir-Whorfově hypotéze o lingvistickém relativismu (představte si učit se o tom všem v jiném jazyce, který mi v tomto případě opravdu jisté hranice určuje). V podstatě říká to samé co Wittgenstein, jenom to trochu upravuje. Lidé hovořící jazyky indoevropské jazykové rodiny vnímají nejspíš svět dost podobně, rozdíl bude třeba u Číňanů, kteří píšou symboly, u Arabů píšících ( a čtoucích ) zprava doleva. Normálně se vám zdají sny mluvené vaším rodným jazykem, popřípadě jiným, pokud se ho učíte dostatečně dlouho a intenzivně, co ale lidé, kteří znají jen znakovou řeč? Prý byly zaznamenány případy, kdy tito lidé znakovali i ve spánku. Mně to přijde nanejvýš pozoruhodné.

No, a takových příhod bych Vám mohl vyprávět stovky...

Schenley Spartans

Tak se zase hlásím se svými fotbalovými záležitostmi. Hráli jsme teď několik zápasů a máme tři výhry (3:0, 7:1, 7:0), takže v regionálním turnaji jsme ještě neprohráli. Taky jsem v minulém zápasu proti Westinghouse Bulldogs skóroval, takže ten sedmý gól je můj! Další nás čeká celkem silný soupeř, ale papírově bychom ho měli zvládnout. Uvidíme.

Krrrásné skórrrre

Číslo 5 žije!

Zach brání

Takovým autobusem (značky Blue bird) jezdíme

Fox Chapel stadium

Nad Schenley vlajky vlay :-D

První koncert

Odehráli jsme první koncert. Jmenujeme se The Admirals a hrajeme rock...:-)

Právě držím v ruce láhev od limonády Crush na Murphyho("brácha") hlavě a řikám: "I've got a crush on you"...taková slovní hříčka no...

Na Veverčí Hůrce

Čtvrť, ve které v Pittsburghu momentálně žiju se jmenuje Squirrel Hill, což ve volném překladu může znamenat Veverčí Hůrka. Je tu toho hodně, je tu Starbucks, je tu pár fastfoodů, obchody se zmrzlinou, kostel, židovská posilovna... Ano zní to zvláštně, ale v téhle čtvrti polovinu populace tvoří židovská...menšina ne...polovina. Není proto výjimkou potkat tu nějakého vousáče s loknami a kloboukem. A je tu i hodně muzikantů, téměř každý, s kým se seznamuji na něco hraje, překvapivě je tu hodně basáků, to se jen tak nevidí. Mimochodem Pittsburgh bude brzo hostit zasedání G-20.

Správný sparťan

Ano dědo, asi bys to rád slyšel, hraju za Spartu, tým naší školy se totiž jmenuje Schenley Spartans. Hráli jsme první zápas proti McKeesport Tigers a prohráli jsme asi 5:1, ale i tak to pro mě byl úspěch, byl jsem na hřišti asi 15 minut a párkrát jsem si dokonce kopnul do míče:-)

Ano, trochu emofotka, ale zkuste se vyfotit tak, aby bylo vidět i co máte na sobě a přitom Vám musí stačit délka vlastní ruky (fotbalový/soccerový dres Schenley Spartans)
Trochu lepší vybavení než Gymnázium v Kadani si řikám...jinak fotbalové hřiště McKeesport Tigers(hráči v modrém)

To jsem musel vyfotit

Zajíček si jen tak poskakoval po naší ulici, tak jsem ho "sejmul" foťákem a teď je z něj jen snímek

Potkal jsem tu holku, která na sobě měla tuhle mikinu (hoody), česky ani slovensky neuměla, ale babička je prý Slovenka

Cesta do velkoměsta

A je to tady. Nejdřív přede mnou byly čtyři roky, postupně doba ubývala. Čím dál víc jsem se těšil a zároveň jsem se čím dál víc obával neznámého. Najednou už jsem začínal přemýšlet, že za rok touhle dobou už budu někde v USA, dozvěděl jsem se, kam mě agentura posílá, s rodinou jsem byl pravidelně ve spojení (díky facebooku, ačkoliv na něj dost lidí nadává, když ho používáte na to, na co potřebujete, může Vám dobře pomoci.) Najednou jsem se už začal postupně se vším loučit. Poslední den ve škole, poslední koncert s touhle kapelou, a s touhle... Naposled se podívat na Kryštofky, poslední oběd doma, poslední probuzení v mojí posteli. Strašně rychle to uteklo.
Najednou mám za sebou i „Orientation meeting“ v New Yorku. Ve skutečnosti to bylo v New Jersey, což není to samé, ale do toho se pouštět nebudeme. V hotelu Sheraton v blízkosti letiště Newark se nás sešlo asi 100 výměnných studentů z různých koutů světa (Česko, Slovensko, Jižní Korea, Čína, Brazílie, Španělsko, Německo, ...) Většina z nás se nikdy před tím nepotkala, ale nejspíš v důsledku toho, že máme všichni něco společného jsme se velice rychle skamarádili nejen v rámci národa, ale tak nějak globálně :-) Na úvod nám dělali přednášky, hlavně o sexu, o tom, co se dá označit za harašení a podobně, opět jsem se přesvědčil, že v USA vládnou prudérní názory... Pak jsme dělali skupinové aktivity, hráli jsme seznamovací hry a povídali si o tom, jak to tam chodí. Ovšem hřeb celého pobytu byla prohlídka New Yorku. Je to nejspíš největší město, ve kterém jsem kdy byl. Projížděli jsme autobusem křížem krážem, zatímco nám trochu trhlá průvodkyně vyprávěla o krátké americké historii. Vrcholem všeho byla návštěva „Top of the rock“ v Rockefeller center. Byli jsme na špičce jednoho z nejvyšších mrakodrapů v New Yorku a měli jsme úžasný výhled na Central park, Empire state bldg., Chrysler a tak... Naprostá bomba! A hned potom jsme nastoupili na loď Zephyr, která nás vzala na projížďku kolem Manhattanu a Sochy svobody. Legrace pak byla v hotelu, kde jsme se studenti všech národností sešli u bazénu a u vířivky a vyprávěli si zážitky a kam kdo jede a jak je každý „totally excited“ (tahle fráze se tu používá vážně strašně často, pro neználky – cca něco jako úplně natěšený). Zjistlili jsme, že si vzájemně dobře rozumíme nejen díky angličtině, ale i díky tomu, že tam máme něco společného, i když v normálním životě bychom o sebe třeba ani nezavadili. Tak proběhla noc, většina z nás vůbec nešla spát, a od 3 hodin ráno odlétaly jednotlivé skupinky do svých destinací za hostitelskými rodinami.
Já letěl přes Detroit, což je celkem nelogické, když se podíváte na mapu USA. Polovinu tohoto článku jsem napsal na letišti. Vevnitř tam lítal ptáček, asi chtěl zkontrolovat, jak se to ti lidi naučili. Když jsem dorazil na letiště v Pittsburghu, zjistil jsem (poté, co jsem se strašně dlouhou cestou dostal tam, kam jsem chtěl), že mám díru v kufru. Když jsem asi po půl hodině našel svoji hostitelskou rodinu, protože na mě čekala někde jinde, než jsem byl já, šli jsme ten kufr reklamovat a já dostal od společnosti nový ;-) A dostávám se k tomu, na co někteří možná čekají. Jak se tu mám: Je to tu paráda. Můj „brácha“ Murphy mě pořád bere někam na procházky po městě, kde pořád potkáváme nové lidi, jejichž jména si často nepamatuju déle než pět minut. Maminka dobře vaří, ještě jsem tu doma neměl ani pizzu ani hamburger :-) Budu informovat, jak to tu zvládám. Omlouvám se, že celou dobu nepíšu a pak najednou taková dlouhá kráva, ale když už si na ten blog najdu jednou čas...

Úpadek bloggerů

Někdo by tento článek začal: Poslední dobou si říkám, že... Jenže já si poslední dobou neříkám nic, co by se nějak týkalo bloggování. Až si říkám (a říkat si to mě napadlo až teď), že je to možná škoda. Protože jsem vždycky rád četl všechny ty blogy lidí známých i neznámých. Rád jsem vyrážel fotit přírodu, aby ještě ten večer mohli internetoví návštěvníci psát uznalé komentáře. Rád jsem sháněl zajímavé informace typu Věděli jste, že...

Všiml jsem si ale, že nejsem jediný, koho postihla blogová recese. Na liště tohoto blogu jsou odkazy na blogy mých přátel a známých. Některé byly naposled aktualizovány třeba i před dvěma měsíci. Já jsem naposled psal, že Jaro už je tu. Na Vzpomínku na Císařský den pana Skotka nebo na Trojboký hraniční kámen MP sice asi ještě nemám, ale už se pomalu blížím. Jeden z mála neúnavných pisatelů je Honza. Který stále publikuje svoje úvahy, poezii a fotky... Jemu se už asi taky nevyrovnám, ale věřím, že až budu rok v Pittsburghu, napíšu sem nějaké své postřehy... Tak snad si sem zase najdete cestu...:-) Vítejte zpátky!