Ačkoliv Vánoce letos přicházejí mnohem rychleji než tomu bylo v předešlých letech, nezbývá než přiznat si, že už jsou skutečně tu. A protože jedu na 14 dní pryč a na Vánoce nebudu v Kadani, a nejspíš se nedostanu k internetu, přeju všem svým čtenářům krásné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok! Těšte se na lednový článek o "vánoční dovolené". Mějte se krásně a mějte se rádi!
středa 17. prosince 2008
čtvrtek 11. prosince 2008
Adventní koncerty
Kdo jste náhodou v sobotu 29. 11. zavítali do kostelíka Stětí sv. Jana Křtitele, viděli jste první adventní koncert v podání vokálně - instrumentálního souboru Madrigal z Gymnázia v Kadani . Koncert se podle všech ohlasů povedl. Líbil se jak účinkujícím, tak divákům. A proto jsme dostali ještě termín třetího adventního koncertu a to je pátek 12. 12. 2008, takže pokud jste byli již na prvním a líbil se Vám, přijďte zase, protože máme připraveno něco nového, a kdo jste nebyli, přijďte i tak, protože hrajeme s radostí k hudbě. Po koncertě bychom měli mít i zvukový záznam, takže pokud to vyjde a Vy byste měli zájem, zkuste mě kontaktovat. Tak naviděnou v kostelíku u řeky v pátek v 18:00.
středa 3. prosince 2008
Sv. Mikuláš
Poslední dva dny pro mě byly ve znamení loutkového divadla. Hráli jsme totiž v rámci Městského muzea v Kadani a divadla Navenek krátkou hříčku na motivy legendy o svatém Mikulášovi.
Ve středu jsme v Křížově vile odehráli dvě dopolední představení pro děti ze školek a základních škol a jedno odpolední pro různorodou veřejnost. Školáčkům a školkáčkům se hra zřejmě líbila, a zajímavé je, že čím mladší děti byly, tím větší pozor dávaly. Na konci si pak mohli loutky prohlédnout, půjčit a dozvědět se, jak to v divadle chodí. Připadal jsem si najednou hrozně dospěle, což je vzhledem k mému útlému věku více než pozoruhodné.
Dnes jsme hráli pro kadaňské dětstvo. Pět představení za dopoledne(!) a jedno odpolední. Bylo to fyzicky i psychicky náročné. Hned po dokončení jedné produkce, měli jsme 5 - 10 minut na to, abychom dali loutky na místa, skočili na záchod, zakryli kulisy dederonem (též diderotem;-) a to už přichází další zástup dětí. No, ale strašně nás to bavilo! Tak zase za rok!
Takhle vypadá loutka sv. Mikuláše, když byl ještě mladík
Chrám Nanebevzetí Panny Marie
Tenhle dům je strašně krásnej a mně je moc líto, že ho někdo nechal takhle zpustošit...
Náměstí Svobody
Evo, je to pravda?pondělí 1. prosince 2008
Opyš nebo opiš
Dostali jsme za úkol napsat úvahu na téma "Opyš nebo opiš", tady to je:
Když jsem zadání slohové práce slyšel poprvé, říkal jsem si, co je to asi za nesmysl. Tak jsem si slovo „Opyš“ vyhledal na internetu (tzv. progoogloval, jak jsem teď někde slyšel) a zjistil jsem že opyš s malým „o“ je: „geomorfologický útvar s charakterem úzkého hřbetu“, s velkým „o“ to potom je jeden z devíti původních pražských vrchů, a sice toho, na kterém stojí Pražský hrad.
Tak jsem se tedy dozvěděl, co nové slovo znamená. Ale co teď? Jak se dá psát úvaha o pražském vrcholku? Myslím, že práce je myšlena spíš jako poukázání na to, jak je čeština pestrá. Známe samozřejmě spoustu homonym, která se dají lehce zaměnit, a nejednomu cizinci mohou způsobit naprostou dezorientaci. Krásně je tento úkaz popsán v Rostenově knize Pan Kaplan má stále třídu rád. Žáky newyorské večerní přípravné školy pro dospělé totiž zaráželo, že „zatímco se stromu seskočil rys, vzal jsem si bílý rys“. Takových případů, které matou nejen cizince, ale i rodilé mluvčí, bychom mohli najít i stovky.
Zajímavé je také přemýšlet, jak vlastně slovo Opyš vzniklo. Když jsem byl malý, bavilo mě hrát si se slovy, to mi tedy vydrželo dodnes. Často jsem si říkal jedno a to samé slovo neustále dokola, až mi začalo připadat podivné a začal jsem přemýšlet, jak asi mohlo vzniknout, kdo ten název vymyslel. Nevím proč, ale vždycky jsem si představoval několik lidí, oblečených v montérkách, jak sedí v dílně a někde v rohu je na hromadě naházeno několik věcí, které zatím nemají jméno, ti lidé si vždycky jednu věc vezmou a začnou přemýšlet, jak ji pojmenují. A když už něco vymyslí, zapíšou to do Knihy slov a pokračují dál, dokud nebude pauza na oběd.
Nevím ale, jak by se naším slovotvůrcům vešla do dílny Opyš. Můžete si tedy myslet, že moje teorie má jisté trhliny, ale já jsem si ji pojistil. Slovotvůrci mají totiž svůj speciální elitní výjezdový oddíl, který jezdí po „nemovitostech“ a pojmenovává je přímo v terénu. Když se potom oddíl vrátí, zapíše všechny své úlovky do Knihy slov a čeština je zase o něco bohatší. Slovotvůrci tu byli již hodně dávno. Kdybyste si pročítali Knihu slov, zjistili byste, že již první artikulované zvuky jsou v ní obsaženy. Pro zajímavost první zápis je „argh“ a doslova to znamená „urgh“. Myslím si, že je všem jasné, že mezi známými slovotvůrci byl např. Josef Čapek (robot), Jan Žižka z Trocnova (píšťala – ve významu střelné zbraně) a samozřejmě Jára Cimrman.
Když jsem zadání slohové práce slyšel poprvé, říkal jsem si, co je to asi za nesmysl. Tak jsem si slovo „Opyš“ vyhledal na internetu (tzv. progoogloval, jak jsem teď někde slyšel) a zjistil jsem že opyš s malým „o“ je: „geomorfologický útvar s charakterem úzkého hřbetu“, s velkým „o“ to potom je jeden z devíti původních pražských vrchů, a sice toho, na kterém stojí Pražský hrad.
Tak jsem se tedy dozvěděl, co nové slovo znamená. Ale co teď? Jak se dá psát úvaha o pražském vrcholku? Myslím, že práce je myšlena spíš jako poukázání na to, jak je čeština pestrá. Známe samozřejmě spoustu homonym, která se dají lehce zaměnit, a nejednomu cizinci mohou způsobit naprostou dezorientaci. Krásně je tento úkaz popsán v Rostenově knize Pan Kaplan má stále třídu rád. Žáky newyorské večerní přípravné školy pro dospělé totiž zaráželo, že „zatímco se stromu seskočil rys, vzal jsem si bílý rys“. Takových případů, které matou nejen cizince, ale i rodilé mluvčí, bychom mohli najít i stovky.
Zajímavé je také přemýšlet, jak vlastně slovo Opyš vzniklo. Když jsem byl malý, bavilo mě hrát si se slovy, to mi tedy vydrželo dodnes. Často jsem si říkal jedno a to samé slovo neustále dokola, až mi začalo připadat podivné a začal jsem přemýšlet, jak asi mohlo vzniknout, kdo ten název vymyslel. Nevím proč, ale vždycky jsem si představoval několik lidí, oblečených v montérkách, jak sedí v dílně a někde v rohu je na hromadě naházeno několik věcí, které zatím nemají jméno, ti lidé si vždycky jednu věc vezmou a začnou přemýšlet, jak ji pojmenují. A když už něco vymyslí, zapíšou to do Knihy slov a pokračují dál, dokud nebude pauza na oběd.
Nevím ale, jak by se naším slovotvůrcům vešla do dílny Opyš. Můžete si tedy myslet, že moje teorie má jisté trhliny, ale já jsem si ji pojistil. Slovotvůrci mají totiž svůj speciální elitní výjezdový oddíl, který jezdí po „nemovitostech“ a pojmenovává je přímo v terénu. Když se potom oddíl vrátí, zapíše všechny své úlovky do Knihy slov a čeština je zase o něco bohatší. Slovotvůrci tu byli již hodně dávno. Kdybyste si pročítali Knihu slov, zjistili byste, že již první artikulované zvuky jsou v ní obsaženy. Pro zajímavost první zápis je „argh“ a doslova to znamená „urgh“. Myslím si, že je všem jasné, že mezi známými slovotvůrci byl např. Josef Čapek (robot), Jan Žižka z Trocnova (píšťala – ve významu střelné zbraně) a samozřejmě Jára Cimrman.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)