Kadaň pod sněhem

Nine Miles

Po pártýdenní pauze jsem zase zpět na svém blogu. Že se k tomu ještě vracím, dovolil bych si napsat sem o jednom nezapomenutelném výletě, kterého jsem se na Jamajce zúčastnil. Jeli jsme se podívat na místo, kde se narodil a je pochován Bob Marley. Dalo by se říct, že kdo nebyl v Nine Miles, nebyl na Jamajce (jaké máme takové důležité místo v Čechách?).

Městečko se nachází ve vnitrozemí na severu ostrova ve farnosti St. Anne. Lidí tam moc nežije. Asi jako na takové normální vesnici. Hned po příjezdu se nás ujímali nejrůznější obchodníci s čímkoliv (většinou nabízeli v pořadí: ganja, houbičky, hašiš, koks). Když jsme se jimi prorvali a Giftshopem jsme prošli do hlavního domu, všichni jsme se zastavili u velké televize, kde běžel dokument o Bobově životě. Dál jsme prošli na dvůr, kde na banjo hrál Bobův bratranec (!). A pak už následovala prohlídka hrobky Bobovy matky, která zemřela loni v srpnu 2008. Potom chatrč, ve které Bob bydlel, jeho pokoj, postel, obrazy na stěně,...a průvodci na každém důležitém místě zastavili a připomínali písně, které mají nějakou spojitost s tím místem. Vypadalo to tak, že bylo možné vidět dav 30 lidí, jak si zpívají: "I wanna love you, every day and every night, We´ll share the shelter,..." A právě shelter (=přístřešek) byla ta chatrč, ve které jsme byli. Viděli jsme i hrobku Boba Marleyho. Tam se však nesmělo fotit. V rakvi má s sebou kytaru, dred, trávu, míč na fotbal a bibli(I když jeho žena Rita plánuje převézt jeho ostatky do Etiopie, protože podle náboženství Rastafaria je Etiopie domovem všech Jamajčanů, o tom ale později.). Po tom, co jsme tohle všechno zhlédli, jsme prošli kolem nápisu "One love, one heart, tip your tour guide and feel alright".

Potom jsme jeli na vodopády Dunn´s river falls, které lidé zlézali zespoda nahoru. Další taková zajímavost byla, že tam všude létali obrovští ptáci s rozpětím asi 2 m jakoby nic. No, a takhle nějak to tam vypadalo.

Nápis na trávě v rasta-trikoloře (žlutá-slunce, zelená-tráva, červená-krev)

Česká vlaječka na jedné tabuli, jsou tam vlajky téměř všech zemí, ale aspoň vidíme, že tam jsme taky

Štít giftshopu v Nine Miles

Cedule:-)

Není poznat, jestli máte jet pomalu, protože se tam pracuje, nebo jestli si máte dát pozor na pomalé muže, kteří pracují:-)

Na tomhle kamenu Bob meditoval

Bobův pokojíček, od doby, kdy tam byl naposled, mu tam už nejspíš někdo uklízel, něco ubylo, něco přibylo, ale jeho pokoj to je:-)


Obal Bobovy desky Legend

Bratranec Boba Marleyho hraje reggae na banjo

Bob Marley jako Ježíš

Tak o těchhle ptácích jsem psal

Hrobka Bobovy matky

Za těmito dveřmi leží tělo Boba Marleyho

Dunn´s river falls

Další fotky jsou ZDE.

Yeah mon

Kdokoli se mě zeptá, jak bylo, říkám prostě, že to bylo skvělý a bylo tam teplo. Ale ve skutečnosti to nejde povědět takhle jednoduše. Samozřejmě byly špatné chvíle, taky jsem se možná chvilku nudil a v jednu chvíli mi šlo o život, nebo jsem si to aspoň myslel. Nakonec se ukázalo, že ten rastaman s mačetou se jenom ptal, jestli máme rádi Bushe, a vzhledem k tomu, že Bushe nemá rád nikdo, nebylo těžké odpovědět. Nakonec jenom zařval, že ho zabije, protože dohnal celý světový národ do války. Ale však on se uklidní, až Obama nastoupí do funkce.
Ale byla to další zajímavá věc a byla to malá daň za to, že jsem si mohl prohlédnout přírodu krásně zblízka. Nechci se tu rozepisovat o všem, co jsme dělali, viděli nebo zažili, protože většina toho se prostě nedá přenést. Co ale stojí za zmínku jsou lidé. Jsou strašně milí. Je pravda, že mají taky rádí svůj obchod a nic u nich není zadarmo, ale to je, myslím, všude stejné. Jakmile jim řeknete, že nemáte zájem, oni Vás nechají, nepřemlouvají Vás dlouho, plácnou si a řeknou nějakou obvyklou jamajskou hlášku jako: "respekt", "one love"! Je možné, že někoho by to štvalo, ale nikdo nikoho nenutí tam jezdit. Mně se to strašně líbilo. Když nás jeden černoch, se kterým jsme se domluvili nabral do auta a jeli jsme horskou cestičkou, po které jen tak někdo nejezdí, měli jsme vážně strach, že nás třeba unese, ale skutečnost byla taková, že všechno dopadlo absolutně bez problému a dokonce nám i přivezl telefon, který si moje nejmenovaná sestra zapomněla v jeho autě:-) Zároveň mají jamajčani jednu vlastnost, na kterou si musíte dlouho zvykat, než Vám přestane vadit. Jsou pomalí. Mají na všechno čas, co dělají. Jeden příklad za všechny: Hned při příletu na letiště v Montego Bay jsme museli všichni projít pasovou kontrolou. Pomalejší úřednice jsem neviděl. Když jsme se asi po hodině (a to jsme zdaleka nestáli poslední), dostali na řadu, paní si asi 2 minuty hrabala v jedné kapse, pak v druhé a když už jsme byli nervózní, co tak dlouho hledá, vytáhla konečně bonbon a s flegmatickým obličejem si ho strčila do pusy. Pak si teprve, jakoby překvapeně, všimla našich pasů.

Další zážitky a všechno tomu podobné se pokusím lehce přiblížit nějakými fotkami.

Mimochodem, další fotky jsou ZDE, postupně je tam přidávám, tak koho to zajímá, může průběžně sledovat.

Tohle byla jedna z nejkrásnějších chvil dovolené, tam úplně vzadu je vidět Blue mountain - nejvyšší hora Jamajky.
Tahle fotka nemá ani tak uměleckou hodnotu, jako spíš citovou:-) Vyfotil jsem ji, abych měl případný důkaz, kdyby nás ten černoch unesl. Je to SPZ auta, kterým jsme jeli. Nazpátek nás ale vezl jiným autem, to už jsme ale věděli, že se nemáme čeho bát.

Tady jsem si na pláži hrál s foťákem a myslím, že se mi ta noční scéna celkem povedla. To město je Negril, žije hlavně z turismu, takže tam je banka, bankomat, obchody se suvenýry, drogerie a hlavně Burger king, který měl věčně plno. Vždyť i Usain Bolt, světový rekordman v běhu na 100 m a jamaský rodák, se netají láskou k fast foodům.

Jé, ajo, oni vlastně byly Vánoce...můžu se přiznat, že kdyby nehrály typické americké koledy (ale ve stylu reggae), vůbec bych si Vánoční období neuvědomoval...

No, západ slunce, to je moje slabost...

A dalším mimochodem, tohle je můj (vlastně "náš") 300. článek na tomhle blogu, mezitím se tu událo dost změn, už jsem několikrát přemýšlel o zrušení, ale nedalo mi to. Takže snad jich přibyde:-)

Jamaica - ochutnávka

Vrátil jsem se z ostrova, kde hlavní motto je No problem, v příštích dnech sem umístím články s postřehy a fotkami, abyste se v mrazivých virtuálně přenesli na slunnou Jamaiku

MIMOCHODEM, pokud byste měli zájem podívat se na víc fotek ještě než dokončím připravovaný článek, navštivte TUTO adresu.