středa 25. března 2009

Vysoce výkonný víkend

Tenhle článek jsem sice chtěl napsat už dřív než před týdnem, ale nějak nebyl čas.
Prostě ten víkend hodně vzadu (kolem 14.3.) jsem měl opravdu hodně akcí. Začnu divadelně, protože i ten víkend pro mě začal divadelně.
V pátek 13. 3. jsme se s divadlem Navenek jeli zúčastnit Lounského divadlení s Goldoniho hrou Treperendy. Nedávali jsme si moc šancí po tom, co nás loni porota vypekla, zkritizovala nás a poslala se svěšenýma ušima zpátky domů. Jeli jsme si prostě užít velké divadlo. Překvapení nastalo už když jsme viděli, resp. slyšeli plné hlediště. Viděli jsme ho o trochu později, než by se nám líbilo, protože nám někdo zapomněl říct, jak se otvírá opona. Našel se však člověk pohotový, všemi mastmi mazaný, který v Lounech nehrál poprvé, a celkově to není žádný nováček,...prostě jsem si vzpomněl a otevřel to:-) Návštěvnost byla největší z celé přehlídky. Přišlo na náš 163 lidí. V diváckém hlasování, kde mohli návštěvníci vhodit svůj lístek do tří krabic podle stupnice líbivosti, jsme taky nedopadli zrovna špatně. Vyhráli jsme cenu diváka! To je prostě víc, než jsme si představovali, porota na nás byla zlatá a všechno to prostě vyšlo a my máme radost!

Další divadelní představení, které se mě týkalo bylo už v sobotu ráno. Od 11:00 jsme s kláštereckou divadelní společností KLAS hráli sci-fi Blade Runner. Z tohoto času jsem nebyl zrovna nadšený, protože uvážíme-li návrat z Loun atd. , naspal jsem tak 4 hodiny. Nedal jsem se však zastrašit a do Loun jsem přijel. Abych to nezdržoval, dostali jsme cenu poroty! Režisér Míra Nyklíček říkal, že to opravdu nečekal, já si ale myslím, že kecal:-) Každopádně máme radost!

Z Loun jsme hned po diskuzi jeli do kadaňského Orfea, kde probíhal festival kadaňských kapel Orfeus Rock.
Od 18:00 jsme tam hráli s kapelou Rapa Nui. Publikum bylo skvělé, i když zřejmě nepřišlo na žánr, kterým my oplýváme. To nám ale nevadí, my už jsme zvyklí:-) Mimochodem přijďte tuhle sobotu 28. 3. 2009 do clubu Garage v Kadani, protože vystoupíme společně s kapelami Goodfellas z Karlových Varlat a Fidibus z Prahy. Přijďte a budeme mít radost!

A nakonec všeho jsme hráli v 20:00 s Innominado. Hráli jsme na 120%. Publikum to zřejmě poznalo, protože všichni byli skvělí. Myslím, že to byl náš zatím nejlepší koncert. Hráli jsme novou písničku, která byla zřejmě taky dobře přijata. Tato přehlídka kapel byla také soutěžní, diváci mohli odevzdávat své hlasy jednotlivým kapelám. 1. místo vyhrála kapela Spath, která si jako cenu vybrala nahrávací den ve studiu. Na 2. místě jsme se s Innominado umístili my! A v důsledku toho se aktivně zúčastníme kadaňského rockfestu Vysmáté léto 2009 a z toho máme radost!

No, a pak se divte, že nemam čas, psát o tom na blog...

pátek 20. března 2009

Roberto Benigni - La vita è bella

Dnes jsem se díval na film Život je krásný, který už jsem kdysi dávno viděl, ale nic moc jsem si z něj nepamatoval. Věděl jsem, že tam je muž, který se snaží ulehčit svému synovi situaci v koncentračním táboře. Celé to prý je jen hra a když nasbírají 1000 bodů, dostanou jako vítězové opravdový tank.
To je však jen ta pomyslná červená nit, která vede celým příběhem. Když jsem se na to díval tenkrát, neznal jsem ty souvislosti, viděl jsem jen nějakého Itala, jak kašpaří někde v malé místnosti v pruhovaném pyžamu. Teď jsem viděl tu skutečnost:
- "Jaký máte politický názor?"
- "Benito! Adolfe!, nechte se už!...Pardon, co jste to říkal? "
Nechci tu nějak zvlášť prozrazovat celou zápletku, ale musím se nad tím pozastavit. Film se vlastně odehrává ve dvou polovinách. Nejdřív se takový šašek Guido snaží zbalit pěknou dámu, která si má brát někoho jiného. Pořád si na ni připravuje všelijaká překvapení, vymýšlí si výmluvy, ale ve všem je až nadpřirozeně pohotový, a člověku se zdá, že mu všechno lehce projde. Někdo, kdo o tomto filmu slyšel, že je to třeba válečná komedie z prostředí koncentračního tábora, zatím stále netuší, kdo mohl tento popisek snímku dát. Když se dva zamilovaní dají dohromady, usadí se v domku v jednom malém italském městečku a mají syna Giosué. Může se psát tak rok 1944-1945. Guida i Giosué odveze vlak do tábora.
- Guid: " Vidíš, Giosué? Pojedeme vlakem. Všichni tihle lidé tu stojí frontu, protože tam chtějí být taky. Tak moc je to tam skvělé. To víš...vlaky, hodně lidí, všichni se mačkají..."
- Giosué: " Tam nebudou sedačky?"
- Guid: " Je vidět, že si ještě vlakem nejel...sedačky ve vlaku...kdo to kdy viděl..."
Zaráželo mě, s jakou lehkostí dokázal Guid jednat. Snažil se převést veškeré dění kolem sebe na tu hru, kterou hrál se svým synem. Guid, ač se choval jako blázen, musel být opravdu geniální...Já na jeho míste bych se zbláznil. A když ne to, musel bych určitě čelit nadávkám všech spolubydlících, protože oni věděli, co se skutečně děje...
Konec filmu byl velice smutný...je tam samozřejmě prvek štěstí v neštěstí. Možná je to tou mou angínou, ale musel jsem sahat pro kapesník. Nesledoval jsem snímek z filmařského hlediska, to neumím. Prostě jen jako normální dovák, který je aspoň do střední míry seznámen s okolnostmi...Sebralo mě to.
A nejen mě, film Život je krásný dostal Oscara v roce 1997 za nejlepší zahraniční film. Následujte TENTO ODKAZ a uvidíte, jak si bláznivý Roberto Benigni, režisér, představitel hlavní role a scénárista zároveň, jde vyzvednout svoje ocenění.

čtvrtek 5. března 2009

Žížaly

Tak takovýchhle žížal máme kolem baráku snad 10 000 a to opravdu není hyperbola! Aspoň si zopakuju opaskovce...:-)