Cesta do velkoměsta

A je to tady. Nejdřív přede mnou byly čtyři roky, postupně doba ubývala. Čím dál víc jsem se těšil a zároveň jsem se čím dál víc obával neznámého. Najednou už jsem začínal přemýšlet, že za rok touhle dobou už budu někde v USA, dozvěděl jsem se, kam mě agentura posílá, s rodinou jsem byl pravidelně ve spojení (díky facebooku, ačkoliv na něj dost lidí nadává, když ho používáte na to, na co potřebujete, může Vám dobře pomoci.) Najednou jsem se už začal postupně se vším loučit. Poslední den ve škole, poslední koncert s touhle kapelou, a s touhle... Naposled se podívat na Kryštofky, poslední oběd doma, poslední probuzení v mojí posteli. Strašně rychle to uteklo.
Najednou mám za sebou i „Orientation meeting“ v New Yorku. Ve skutečnosti to bylo v New Jersey, což není to samé, ale do toho se pouštět nebudeme. V hotelu Sheraton v blízkosti letiště Newark se nás sešlo asi 100 výměnných studentů z různých koutů světa (Česko, Slovensko, Jižní Korea, Čína, Brazílie, Španělsko, Německo, ...) Většina z nás se nikdy před tím nepotkala, ale nejspíš v důsledku toho, že máme všichni něco společného jsme se velice rychle skamarádili nejen v rámci národa, ale tak nějak globálně :-) Na úvod nám dělali přednášky, hlavně o sexu, o tom, co se dá označit za harašení a podobně, opět jsem se přesvědčil, že v USA vládnou prudérní názory... Pak jsme dělali skupinové aktivity, hráli jsme seznamovací hry a povídali si o tom, jak to tam chodí. Ovšem hřeb celého pobytu byla prohlídka New Yorku. Je to nejspíš největší město, ve kterém jsem kdy byl. Projížděli jsme autobusem křížem krážem, zatímco nám trochu trhlá průvodkyně vyprávěla o krátké americké historii. Vrcholem všeho byla návštěva „Top of the rock“ v Rockefeller center. Byli jsme na špičce jednoho z nejvyšších mrakodrapů v New Yorku a měli jsme úžasný výhled na Central park, Empire state bldg., Chrysler a tak... Naprostá bomba! A hned potom jsme nastoupili na loď Zephyr, která nás vzala na projížďku kolem Manhattanu a Sochy svobody. Legrace pak byla v hotelu, kde jsme se studenti všech národností sešli u bazénu a u vířivky a vyprávěli si zážitky a kam kdo jede a jak je každý „totally excited“ (tahle fráze se tu používá vážně strašně často, pro neználky – cca něco jako úplně natěšený). Zjistlili jsme, že si vzájemně dobře rozumíme nejen díky angličtině, ale i díky tomu, že tam máme něco společného, i když v normálním životě bychom o sebe třeba ani nezavadili. Tak proběhla noc, většina z nás vůbec nešla spát, a od 3 hodin ráno odlétaly jednotlivé skupinky do svých destinací za hostitelskými rodinami.
Já letěl přes Detroit, což je celkem nelogické, když se podíváte na mapu USA. Polovinu tohoto článku jsem napsal na letišti. Vevnitř tam lítal ptáček, asi chtěl zkontrolovat, jak se to ti lidi naučili. Když jsem dorazil na letiště v Pittsburghu, zjistil jsem (poté, co jsem se strašně dlouhou cestou dostal tam, kam jsem chtěl), že mám díru v kufru. Když jsem asi po půl hodině našel svoji hostitelskou rodinu, protože na mě čekala někde jinde, než jsem byl já, šli jsme ten kufr reklamovat a já dostal od společnosti nový ;-) A dostávám se k tomu, na co někteří možná čekají. Jak se tu mám: Je to tu paráda. Můj „brácha“ Murphy mě pořád bere někam na procházky po městě, kde pořád potkáváme nové lidi, jejichž jména si často nepamatuju déle než pět minut. Maminka dobře vaří, ještě jsem tu doma neměl ani pizzu ani hamburger :-) Budu informovat, jak to tu zvládám. Omlouvám se, že celou dobu nepíšu a pak najednou taková dlouhá kráva, ale když už si na ten blog najdu jednou čas...