středa 28. října 2009

Paneláky a Nebelvír

Dneska jsme na hodině ruštiny řešili téma žízeň a bydlení... slovem žízeň myslím samozřejmě život a slovem život nemyslím břicho (haha, ruštinářskej vtip...). Povídali jsme si o tom, jak to bylo tenkrát, za komunistů v Sovětským svazu. Lidi bydleli v panelovým domě, v jednom bytě 3+1 (mimochodem překvapilo mě, že tu myšlenku něco plus jedna moc nechápali, "proč to teda neni rovnou čtyři?") žily třeba i tři generace. To jim přišlo absolutně nemyslitelný, a v jejich představách to prostě bylo něco úplně na okraji.
Když jsem se jim pak snažil vysvětlit, že já jsem v paneláku prožil většinu života a některé věci, co se píšou v té učebnici jsou fakt pravda, koukali se na mě tak zvláštně. "Takže si vyrůstal někde v ghettu?" "Ne, tak se prostě u nás bydlí, u nás je to normální, nic podřadnýho" No, tahle situace mi přišla taková zvláštní. Byli vyjevení z našeho paneláku.
Mnohem důležitější věc se ale stala večer. Hráli jsme semifinále Pittsburgh City Soccer Championship a vyhráli jsme proti Brashear Bulls 2:1 v prodloužení, takže postupujeme do finále příští středu. Celá tahleta věc, rivalita, sportovní soupeření, fandění, vzájemná nesnášenlivost, mi dost připomíná knížky Harryho Pottera. Náš tým, Schenley Spartans, hraje v červeném, v naší škole jsou hodní lidé, máme se rádi a lidi mají rádi nás. Většinou, když se tu řekne Schenley, lidi se tváří příjemně, tedy Nebelvír. Zato ten druhý tým, Allderdice Dragons. Už jenom ten název Dragons připomíná zmijozelského hada. A ještě fakt, že hrají v zeleném, tahle metafora už prostě nemůže být silnější. Na konci sezóny zbyly už jen čtyři týmy (jako čtyři Bradavické koleje). Allderdice porazila svůj Mrzimor 1:0 po dlouhém boji a my jsme si vydobyli výhru nad Havraspárem. Teď se Schenley a 'Dice setkají již potřetí. Oba týmy spolu jednou vyhrály a jednou prohrály. Kdo však pozvedne onen vítězný pohár? To se dozvíme příští středu v 7/8c (to tu vždycky píšou v upoutávkách na seriály, znamená to v 7 hodin na východě, v 8 uprostřed, c jako central). Občas tu vídám ve škole povzbuzující nápisy "Let's roll the Dice", což doslova znamená vrhněme kostky, ale jinak to má znamenat v podstatě něco jako zničíme je, porazíme je....nasytíme se jejich masem a krví a jejich ženy a děti shodíme ze skály... to je asi trochu přehnaný, ale pointu to vystihlo.
Jinak něco k 28. říjnu, pan Masaryk tenkrát pracoval v Pittsburghu na tom, aby mohla vzniknout ČSR. Měl tu dům na South Side, je to jen kousek od toho stadionu, kde vždycky hrajem fotbal. Ještě jsem ale neměl příležitost se tam vypravit. Ale určitě to udělám. Tak všechno nejlepší, republiko!

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Téma bydlení a vůbec dějiny všedního dne 2. pol. 20. století jsou mým oblíbeným tématem. Zajímalo by mě, co by řekli na bydlení v koldomech, což nejsou obyčejné paneláky, je to mnohem víc.
Jinak by stála za zmínku Pittsburská dohoda (TGM + zjednodušeně krajané)
Vivat, crescat floreatque Bohemia!

Vančís řekl(a)...

Jojo, litvínovskej Koldům je úžasnej mix hnusný ideologie a krásný architektury...to by Amíci teprve čuměli :-)