středa 28. října 2009

Schenley IB High School se státní maturitou

Schenley High School, škola, na kterou tu chodím, je součástí tzv. projektu IB (International Baccalaureate). Jo, zní to zajímavě, exkluzivně a vypadá to, že mam skvělou příležitost se tohohle zúčastnit. Je paráda, že tu opravdu jen tak netvrdnu, ale že se opravdu učim. Dalo by se to lehce přirovnat ke státní maturitě. Mají tu určitý požadavky, který když studenti splní, mají jednodušší cestu na vysokou. Tady se to taky všechno motá kolem peněz, takže tu mají lidi šanci na stipendium i $15 000. Co tohle všechno znamená pro mě? Opravdu to mám říct?
Až se já za rok (přesněji za 8 měsíců, mimochodem dneska jsou to 2 měsíce co jsem v Pittsburghu) vrátím, budu si stejně muset dodělat třeťák a pochybuju, že něco z toho, co tu dělám se mi započítá i do studia na kadaňským gymplu.
Jenom tak pro orientaci, jak tu probíhá výuka. Tak první hodina je biologie, dostáváme každý den nové pracovní listy. Ty máme na hodině nebo doma podle knížky (spíš bichle), kterou jsme dostali, vyplňovat. Nebo děláme laborky, to bylo celkem zábavný. Ale jinak přímo na hodině celkem nic. Rozdělíme se do skupin a vypracováváme pracovní listy. Co dělá na hodině učitel? Zadá práci a pije kafe, neučí.
Matematika (calculus) probíhá naprosto jinak, což je nejspíš důvod toho, že je to tady můj nejspíš nejoblíbenější předmět. Taky se divim, že jsem něco takovýho mohl vůbec napsat... Pan Lazur (mimochodem má české předky...:-) vysvětluje úplně všechno, co na hodině děláme, píše na tabuli, když se na něco zeptáme, odpoví nám tak, že to příště prostě víme a opravdu nás připravuje na testy. Nikdy mě matika tolik nebavila, čímž nechci ani trochu shazovat výuku matematiky v Kadani, spíš si myslím, že vzhledem k tomu kontrastu se to jeví jako nejmenší zlo. A ačkoliv je to fakt dost těžký, zvlášť když se to všechno musim učit znova v angličtině podle jejich metod, docela mi to jde, teď jsem naposled dostal z písemky B:-)
Po obědě, takže asi v 10:30 máme ruštinu, tam je sranda, hlavně s tou jejich výslovností, ale já se jim nesměju, protože by se stejně tak dobře mohli smát oni mně. Pan učitel Browne (říkáme mu Brownie) je správňák a tenhle předmět je taky v pohodě. S panem Moserem je to ale horší. Ze začátku jsem si myslel, že to bude dobrý, že tyhle předměty (Historie a Theory of knowledge) zvládnu, vždyť mám trénink od Kadyho (;-) ale není to tak. Všechno, co na hodinách děláme je, že nás pan učitel zavalí haldou papírů, zadá práci, rozdělí do skupin a dál máme pracovat my. Maximálně jednou za čas (čas je v tomhle případě skoro každej tejden) zadá esej, takže už jsem tu psal asi tři. Každopádně na těch hodinách vůbec nic neučí. Jenom si povídáme o tom, co si myslíme o tom, co se stalo. Neříkám, že náš názor není taky důležitý, ale není směrodatný. To, co máme umět z dějepisu, se musíme naučit my sami. A já, jakože miluju dějepis, jsem zklamanej z toho, že když jsme mluvili o tý Velký válce, přeskočili jsme z příčin rovnou k důsledkům a nemluvili jsme o ničem, co se stalo uprostřed, žádný bitvy, nic...v takových chvílích si říkám "Zlatej Kadeřávek s Verdunem a Yperama a Marnou..." Takhle tu tedy probíhá výuka dějepisu pane Zárybnický, ptal jste se, tak tady to máte...
ToK je stejný, taky si v podstatě jenom povídáme o různých věcech týkajících se absolutně všeho a vlastně vůbec ničeho. Teď třeba řešíme, jestli matematika byla objevena nebo vynalezena. Tady to ale chápu. To je všechno filozofie, a tam se musí mluvit, protože o tom ten předmět je...
O angličtině jsem psal, četli jsme tu těžkou knížku, naštěstí z toho pak nebyla písemka. Hudebka je tu taková různá. Hrajeme na nástroje (libovolné), máme za úkol připravit si několik kusů, hlavně jazz, a zahrát to pak před třídou. Byl jsem tedy donucen se skutečně začít učit noty. A taky hodně řešíme teorii. Museli jsme třeba poznat tóninu jenom podle předznamenání, napsat tóniku, dominantu, subdominantu, a příbuznou molovou tóninu... Ale to mě jakž takž baví...
Proč se tu tedy se vším tím lopotím, když mám ještě kapelu a fotbal? Sám nevím, asi mě prostě nebaví mít volnej čas :-) Taky tu budu hrát ve studentským filmu, nejspíš taky nějakou malou roli v divadelním kroužku, ale to všechno až skončí fotbalová sezóna. Pak taky někdy muzikál...je toho hodně... No, musím jít dopsat esej o tom, jestli Versaillská dohoda byla fair vůči Německu nebo ne, resp. co si o tom myslím... ach jo...

Tenhle nápad na potisk trička měl jeden můj kamarád... I b high je slangově vyjádřeno "sem sjetej"a je to narážka na celej IB high school systém...je to asi trochu vtipný no...

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Inu skupinová práce, resp. projekty a samostatná práce studentů mají v USA tradici, konečně zde vznikly, za otce je považován Kilpatrick. Byla to protiváha tzv. herbartismu, který dominoval u nás... a ještě zřejmě stále mezi námi je. Žádný extrém však není dobrý. Proto zřejmě výuka těchto předmětů probíhá tak, jak probíhá. Jestliže se nebavíte o průběhu dějinných událostí, pak je to zcela pochopitelné. Studenti se alespoň nemusí zatěžovat bitvami, všemi jmény, smlouvami atp., prostě se udělá to nejdůležitější - příčiny a důsledky. Kdo má zájem vědět víc, může si to nastudovat, resp. jít to studovat. I když pochopitelně vím, jak zajímavé tyto události jsou, a že jsou studenty zpravidla pozitivně přijímány (teď mám na mysli jen to 20. století). V esejích se máte nad danou událostí zamyslet, za pomoci různých pramenů si vytvořit názor, škola, resp. učitel v tomto případě by neměl své názory studentům sdělovat či snad dokonce jim je vnucovat. To by bylo v přímém rozporu s profesní etikou učitele.
Zakončím to tím, že u nás tradice popisovat průběh byla, je a bude. Pouze je otázka do jaké míry. To už záleží na každém učiteli. U mě je to jasné... :-) M.K.