sobota 14. listopadu 2009

We are the Champions!

Po týdnu se mi tu zase nahromadily myšlenky. O škole se znovu rozepisovat nebudu, snad jen, že jsem si konečně vyměnil tu nejtěžší bižuli za o něco lehčí. Několik posledních týdnů tu rozhodně bylo ve znamení středoškolského sportu. Koncem října dívčí volejbalový tým vyhrál městský pohár (city, tzn. Pittsburgh jako takový, ne okrajové části a předměstí), 4. 11. to byl zase dívčí fotbalový (normální náš fotbal, ne to jejich americký pobíhání) tým, kdo vyhrál pohár města Pittsburgh, a o pár hodin později zvedl trofej nad hlavu i kapitán našeho fotbalového týmu. No, a tento týden jsme dosáhli vítězství i v americkém fotbale, takže naše Schenley High School jednoznačně vévodí Městu mostů. Je to celkem pěkný pocit, když si uvědomím, že v tomhle městě se právě teď nachází jak Stanley Cup (NHL) tak Superbowl (NFL). V zimě bychom měli podle všeho vyhrát i basketbal, plavání, na jaře pak volejbal chlapců. Všechny naše týmy se snaží o to víc, že tohle je vlastně poslední rok Schenley High School. Od příštího roku se má škola přejmenovat na kdovíco, takže se všichni snaží zařídit nám co nejlepší poslední sportovní sezonu. Takže jak říkají různé reklamy na pittsburské sportovní utkání, "On ice or grass, we'll kick your ass" (mimochodem toto vyjádření se teď ani trochu nehodí, 1)všechny trávníky jsou tu umělé, 2)naše škola nemá hokejový tým, takže ten ice prostě není na místě...:)
Každopádně to, že je po sezoně, znamená, že mám teď víc času na nějakou tu kultůru. Měli jsme další koncert s kapelou, tentokrát pod názvem The Disappearing Canadians (vysvětlení tohoto jména zabírá obvykle hodně moc času a taky to není úplně slušné), kde zazněla i jedna moje písnička a jedna polomoje. Taky jsem se tu zapsal na One Acts (jednoaktovky) pořádané dramatickým "kroužkem", dostal jsem pěknou roli, ale v momentě, kdy jsem se začal učit text, jsem si uvědomil, že to je prostě sakra moc těžký, ještě v kombinaci se školou, dalšími aktivitami a vůbec, je to prostě časožrout a muzikál mě stejně láká víc, tak jsem to nakonec zapíchnul.
Ale na druhou stranu budu vystupovat ve školním kabaretu. Budu hrát na kytaru a zpívat Before you Accuse me od Erica Claptona, to bude sranda. Taky zpíváme dvě písničky jako sbor, takže můžu použít i nějaký ten cit pro harmonii. A taky tu vzniká studentský film (připravuje ho filmová třída - lidi, co chodí na předmět film. Něco takovýho bych si představoval i u nás. Máme literaturu, nemáme film, přitom ten se dá taky dost zajímavě studovat...), a v tom filmu jsem dostal nejspíš hlavní mužskou roli, takže jak je vidět, nudou tu nechřadnu.
A poslední věc, co stojí za zmínku. 17. 11. jdu do University of Pittsburgh na přednášku o pádu komunismu v Československu k příležitosti 20. výročí Sametové revoluce, tak se pak vytasím s nějakou reportáží.


Jojo, to je naše trofej, naše medaile a naše superpěkný šusťákovky :)

Žádné komentáře: