Jedna z věcí, které tu jako američtí týnejdžři (hnusný co? proto se cizí clova nemaj přepisovat) děláme je chození do kina. Už jsem viděl "nejstrašnější horor všech dob" Paranormal Activity. Zas tak strašný to nebylo, i když celkový dojem z toho filmu je rozhodně pozitivní, takže určitě doporučuju.
Viděl jsem dokument o M. Jacksonovi a jeho posledním turné, které nikdy neuskutečnil. This is it je plné záběrů ze zkoušek, rozhovorů s fanoušky a ostatními účastníky. Viděl jsem různé další filmy, v kině i doma. Ale na co jsem si nenašel čas, a co mě taky nejvíc mrzí, je Toy Story 1&2 (Příběh hraček, takový ten film, kde byl kovboj Woody, Buzz Rakeťák, pan a paní Brambůrkovi, a kluk Andy). Dávali to dokonce v 3D kině. Oba díly najednou, respektive jeden po druhém, respektive druhý po prvním.
Když jsme pak zjistili, že 18. června má vyjít 3. díl, byli jsme radostí bez nás. Našel jsem si na youtube.com upoutávky k novému Toy Story, stejně jako všichni mí američtí kamarádi. A stejně jako oni jsem si uvědomil, že jsem zestárnul. Vím, že v porovnání s jinými lidmi jsem ještě junoša, ale když jsem poprvé viděl Příběh hraček, byl jsem ve stejném věku, jako byl Andy. Ztotožňoval jsem se s ním. A teď podtitulek pro nový díl je "Andy jde na vysokou". Když jsem koukal na trailery, málem jsem měl slzu v oku. Taky mám doma Woodyho, taky už si s ním nehraju... A taky bych šel příští rok na vysokou, kdybychom v Česku neměli o jeden rok školy víc než tady.
A stejně tak Harry Potter. Bylo mi asi 11, když jsem poprvé četl jednotlivé díly. Marně jsem čekal u okna na dopis z Bradavic. Místo toho jsem šel na gympl. Taky kouzelné místo:)
Žádné komentáře:
Okomentovat