Dvojjedinost

Už jsem pochopil, že tohle místo, tahle zkušenost mě každopádně nezanechá bez následků. Troufám si tvrdit, že až se vrátím, budu schopný říct, že Pittsburgh je mým druhým (ale jen druhým) domovem. Možná je tohle prohlášení poněkud předčasné, ale rozhodně mám tohle místo strašně rád. Než jsem odjel, spousta kamarádů mi říkala, hlavně ať se nezměním. Ale to je prakticky nemožné. Jsem na rok v úplně jiném městě, v jiné zemi, na jiném kontinentě. V podstatě žiju v jiném jazyce. Občas mi to leze na mozek a když potom po Skypu, nebo zřídkakdy i z očí do očí, mluvím s někým česky, cítím se zvláštně. Ne ve špatném slova smyslu, jenom je to občas těžké najednou přepnout jazyky. I když je to z jazyka, kterým tak nějak mluvím asi 8 let do své mateřštiny, přece jen tu 99% dne mluvím anglicky.

Zajímavé je, že po Skypu to ještě tak hrozné není. Přece jen si povídám jakoby s počítačem, takže to není takový šok. Ale když jsem tenkrát byl na té slovenské akci, nebo potom 17. listopadu, když byla na Pitt oslava 20 let od Sametové revoluce, mluvil jsem s opravdovými Čechy a Slováky. Bylo to zvláštní stát přímo vedle nich. Není to tak, že bych zapomněl mluvit česky. Myslím, že kdybych neuměl česky, nebyl bych schopný psát články.

Jinak pokud někoho zajímá, co jsem tu poslední dobou dělal, věci se dost točily kolem muziky a filmu. Měli jsme minulý víkend koncert v knihovně. Byly to dvě kapely, ta první byla spíš taková sranda-kapela, hráli hlavně hiphop a různé předělávky populárních interpretů jako třeba Taylor Swift. Byl jsem celkem překvapen, kolik lidí znalo slova k písničkám, ke kterým by se normálně ve škole ani nepřihlásili. Jen zvukař a zároveň člen první kapely vzal tuto akci moc vážně a přivezl zvukové zařízení, kterým se normálně v Kadani ozvučuje Orfeum pro menší akce. Prostor, ve kterém jsme hráli byl velký asi jako Klub na Střelnici, takže si zřejmě umíte představit, jakým způsobem diváci neslyšeli.

No a ohledně toho filmu, natočili jsme už asi 4-5 scén. Zatím neřeknu, o čem film je, ale později, až bude hotovo, snad sem budu moci dát nějakou reportáž. Jenom bych chtěl říct, že je to rozhodně moc zajímavá práce, dělat na studentském filmu. Nejenom že se někdy trochu ulijem ze školy, ale taky je to celkem sranda. Hlavně pan učitel Ehman je pohodář.

Občas se při psaní na blog cítím, jako bych psal dopis z tábora. Takže maminko neboj, vaří tu dobře, i když na Mývalku to samozřejmě nemá. Čistím si zuby, etapovka je letos zvláštní, nikdo tu nemluví česky. A už se moc těšim na návštěvák. Za chvilku končí poledňák, tak už musím jít. Pozdravuj Bugouška! :)