SM Lomos

Na svém internetovém prohlížeči mám jako domovskou stránku nastavené idnes.cz, abych věděl, co se doma děje. Poslední dobou se hodně píše o volbách, které se mají konat koncem května (pokud se nepletu). Tou dobou mi už bude 18, tudíž budu mít právo volit, takže svoje první volby si nejspíš odhlasuju ze zámoří.

Je zajímavé, jak různí lidé dostávají zkreslené informace o mém příjezdu. Během Vánoc mi asi pět lidí nezávisle na sobě psalo, "že prej přijedu na Vánoce domů, a jestli bych nechtěl něco podniknout". Nebo mi někdo psal, že slyšel, že budu doma už začátkem června. Nejvíc mě dostává, že ani moje agentura CIEE, se kterou tu jsem, neví, že je blbost dát mi zpáteční let na 11. června, když naše "maturita" je až 20. června. Vysílám teď tedy oficiální informaci, podle toho, jak to je momentálně aktuální. Vzhledem k tomu, že mi vízum vyprší 30. června a i po tomto termínu mám dovolenu zůstat tu ještě dalších 30 dní, tzn do 30. 7., vrátím se někdy koncem července. Viděl bych to na poslední týden tohoto měsíce. A teď proč to tak je. Nechci, aby si někdo myslel, že si tu chci zůstat co nejdéle, protože mi Kadaň, a Česko vůbec, nechybí. Jde jen o to, že tu nejsem na dovolené. Strávil jsem tu, a ještě strávím rok svého života (ne, že tu strávím ještě jeden další rok, ale když se to dohromady sečte, bude to skoro rok...), což není málo, mám tu spoustu kamarádů a chtěl bych si to tu užít i v létě bez školy. A když tady ta možnost je, byla by hloupost toho nevyužít. To jenom tak, aby se vědělo.

A teď k tomu nadpisu. Jen mě to tak nějak napadlo, že se tímto článkem vlastně spíš hlásím a ve Smolíkových vždycky říkali "SM Lomos, ohlaš se". Mimochodem tahle část všech dílů mě nikdy nebavila, protože mi to přišlo moc dlouhý. Strašně dlouho tam běhaly částice a Pepa Smolík se snažil dovolat svému vlastnímu pra(pra?)vnukovi. Smolíkovi mi teď taky připomínají můj zatím nejzajímavější hudební zážitek. A totiž moje první a zatím poslední hudební tour. Bylo to s Rapa Nui, když jsme hráli víkendové Sázava Tour. Bylo nás 6 v dodávce, do tří řad jsme se rozdělili podle hudebních sekcí, vepředu dechy, uprostřed rytmika a vzadu struny - a to aniž bychom o tom nějak přemýšleli, Péťa prostě řídil, Rambič si ukořistil přední sedadlo, já jsem si sednul doprostřed a Standa si sednul ke mně, a na Lukáše s Martinem prostě zbyla zadní řada. Naše "promyšlené uspořádání" jsme si uvědomili až v Praze na benzínce. První koncert v Havlíčkově Brodě v klubu Effect byl tak nějak spíš fiasko, protože jsme hráli u příležitosti Rockotéky Rebel rádia Brod a Rapa Nui není zrovna rock, takže obecenstvo jen mlčky sedělo a občas nám někdo zatleskal, ale to byl nejspíš jen zvukař. Druhý den už ale šel líp, byli jsme na pravé vesnické zabíjačce, koukali jsme právě na Smolíkovy a spali jsme tak nějak celý den. Večer jsme pak hráli v Karamba baru v Humpolci se spřátelenou kapelou FullSTOP. A bylo to tisíckrát lepší než v Hočkobrdech, domů jsme pak jeli v neděli ráno a já jsem si při nastupování do auta rozrazil obočí o dveře... Jak říkám, prozatím nejzajímavější hudební zážitek.