Premiéra sem, premiéra tam

Minulý týden je, stejně jako ten následující, ve znamení premiér. V pondělí 12. dubna se konečně veřejnosti představil náš studentský film s názvem Work in progress, kde jsem hrál hlavní roli, a byl jsem dokonce na oficiálním plakátu. Vzhledem k tomu, že ten film je pouhých 7 minut dlouhý, snažili se tvůrci a zároveň pořadatelé premiéry trošku zdržovat, aby to vypadalo, že jsme se bavili celý večer. Byl jsem opravdu příjemně překvapen, když se na premiéru přišlo podívat kolem 60 lidí, všichni to byli studenti, učitelé a lidi z okolí naší školy. Na začátku si pan učitel Ehman, který na své studenty dohlížel, vzal slovo a všem, co se na snímku podíleli pěkně poděkoval a prohodil pár vtípků z natáčení, a po něm k mikrofonu přistoupil každý ze 4 tvůrců. Konečně jsme se pak dostali k samotnému promítání filmu. Premiéra se konala v malém kině, takže jsme mohli film sledovat na velkém plátně. Musím se přiznat, že jsem byl dost nervózní, když jsem se tam viděl, moje tvář přes celou obrazovku a vzhledem k tomu, že jsme tu první scénu natáčeli už někdy v říjnu, měl jsem ještě trošku silnější přízvuk. Ale všichni diváci si film chválili, hlavně tvůrci odvedli dobrou práci se stříháním a celkovou úpravou. Jednu scénu jsme dokonce dabovali, protože měla špatný zvukový záznam. Ale jak říkám, povedlo se to a snad se mi co nejdříve dostane do rukou kopie, abych to mohl umístit na youtube.

U mikrofonu stojí pan Ehman, dále zprava Erin, Chris, JD a Jan

A to je ten plakát

Ve čtvrtek 22. 4. se pak uskuteční premiéra našeho školního muzikálu You're a good man, Charlie Brown, který se hraje i na Broadwayi v New Yorku. Pilně na něm každý den pracujeme. Po škole máme vždycky několikahodinové zkoušky. Vypadá to ale, že se premiéra povede a představení bude mít úspěch. Schenley prý pravidelně mívá nejlepší muzikály, svědčí o tom i sbírka trofejí, která byla ale nedávno rozbita při čištění vitrín. Některé ceny ale přežily a my se budeme snažit sbírku obnovit a rozšířit. Víc toho o muzikálu napíšu asi až po premiéře, resp. po derniéře, protože celkem myslím hrajeme šestkrát a mezitím moc času mít nebudu. Tak zlomme vaz!

Zkouška scény The Glee club rehearsal, do pravého horního rohu mi vlezla paní režisérka McKrell a vzadu nahoře na žebříku je Nicole, ty kulisy malovala ona:)

Alleghenská pomlázka

V neděli před velikonočním pondělím jsme se s Nicole vydali k jedné ze tří pittsburských řek Allegheny river. Na jejím severním břehu se nacházejí PNC Park - baseballový stadion Pittsburgh Pirates - a Heinz field, fotbalová aréna našich Ocelářů. K vodě jsme šli hledat vrbu, ze které bych mohl uplést jakž takž obstojnou pomlázku. Když jsem se tu snažil vysvětlit, co to je vlastně za tradici, řekl jsem jim, že slovo pomlázka v sobě obsahuje mladý a že lehkým poplácáním dívčina pozadí se zajistí, že holka nezestárne a neuschne. Po této větě na mě tak zvláštně koukali... A já jsem si teprve teď uvědomil, co to vlastně znamená. Nikdy před tím mi nedošlo, že by tahle naše tradice mohla mít sexuální podtext, vždyť jsem chodil šupat už jako malý koledníček a nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlel do hloubky. A proč se vlastně dávají vajíčka? Má to něco společného s jarem a plodností? Česká lidovost je veskrze plná takových případů, jako například v našich lidových písničkách kůň většinou značí mužský princip a zahrádka nebo pole má znamenat ženský princip (Mám já zahrádečku roubenou, Čtyři koně ve dvoře žádnej s nima neoře, Okolo Třeboně pasou se tam koně, Napoj mi má milá mého koníčka). A když jsem si tohle všechno uvědomil, najednou mi došlo, proč tady v Americe považují Evropu za zemi bez pravidel, aspoň co se týče těchto věcí, nebo když se někdo nový dozví, že jsem z Evropy, ptají se mě, jestli to opravdu je sexuální ráj a tak... Je pravda, že na Nový kontinent připlula hlavně spousta puritánů, protože jim Starý kontinent přišel příliš divoký, ale že by se to ještě takhle dlouho drželo, to by mě nenapadlo.

No ale zpátky k té pomlázce, povedlo se mi najít šest celkem slušných vrbových proutků, tak jsem z nich upletl asi 40cm dlouhou, docela zakroucenou pomlázku. Velikonoce jsem si tedy oslavil po našemu, taky jsem ale našel pár vajíček, které na zahradě poschvovával velikonoční zajíček.

To je ona, vždycky ty proutky až moc utahuju a pak je to celý pokroucený... A protože jsme neměli provázek, použil jsem dvě gumičky do vlasů.

Tučňáci

Tenhle víkend, aspoň pro mě, byl ve znamení ledního hokeje. V sobotu v jednu hodinu odpoledne východního času jsem šel s Nicole na svůj první zápas Pittsburgh Penguins! Hráli "jsme" proti Atlanta Thrashers, kde normálně hraje Pavel Kubina, ten ale na ledě i na střídačce chyběl, a jako brankářská dvojka tam je Ondřej Pavelec, který se podíval letos i do Vancouveru. Byl to pro mě úžasný zážitek. Celkem bylo v Mellon aréně 17 047 diváků a my jsme byli jedni z nich. Během základní hrací doby jsme většinu času buď prohrávali nebo dotahovali, minutu před koncem třetí třetiny vystřelil Sergej Gončar krásnou dělovku od pravého kruhu a zajistil nám tak prodloužení, ve kterém se v 4. minutě prosadil Jordan Leopold, takže jsme odcházeli s úsměvem na tváři, šťastní z konečného výsledku 4:3 pro Tučňáky. Je tedy pravda, že když jsme zrovna nebyli v gólové šanci, nebo jsme naopak jednu takovou nebránili, bylo v hale celkem ticho. Ještě když se dva hráči "přátelsky pozdravili" u mantinelu, publikum ožilo, ale jinak se nedá mluvit o takovém kotli, jaký nejspíš byl při zápase Chomutova s Ústím. Jenom když už jsem u toho, četl jsem na idnes článek o nové hokejové hale v Chomutově, při čemž jsem si samozřejmě vzpomněl, jak jsme loni 22. dubna hráli na pokládání základního stavebního kamene této nové, prý velice moderní, stavby. Tak jsem se trochu začepýřil :)

Ale zpátky k NHL, je velmi známým faktem, že diváci občas kromě gólů samotných čekají spíš na různé bitky a šarvátky. My jsme se dočkali hned dvakrát a nebyly zrovna malé. Jako první skolil náš Billy Guerin atlantského Slatera, čímž si zasloužil zběsilé ovace. Hned další hromadná havárie nastala asi 4 metry před námi, jejich hráč narazil náš nový přírůstek Ponikaroského na mantinel, čehož následně určitě litoval, protože se na něj pak sesypala celá třetí lajna, což Thrashers nenechali bez odezvy, takže jak říkám, přímo před námi se poprala celá horda hokejistů. Měli jsme úžasná místa, seděli jsme ve čtvrté řadě od ledu na straně trestné lavice skoro úplně uprostřed, takže jsme měli všechno přímo pod nosem. A při přestávce házel maskot divákům tučnáčí trička, tak jsem si taky jedno chytil. Byl to rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků, které z Pittsburghu mám!

A dneska, v neděli 4. dubna (všechno nejlepší Markétko, a taky všechno nejlepší NATO), jsme se šli podívat do Centra historie, kde byl na 4 dny vystavena nejvyšší hokejová trofej světa -Stanley Cup. Pohár, který nad hlavu zdvihlo v historii už 20 českých hokejistů, z toho Jaroslav Pouzar a Jiří Hrdina dokonce třikrát. A dneska jsem se s ním vyfotil já, dokonce jsem si směl i sáhnout. Je pravda, že jsem vedle něj stál asi jen 10 vteřin, na což jsem musel čekat 3 hodiny ve frontě, která se táhla kolem celého bloku, ale stálo to za to! Takže tenhle víkend si rozhodně budu pamatovat ještě dlouho.

To se hráči sbírají po té velké bitce, během ní jsem nefotil, radši jsem povzbuzoval, protože byli takhle blízko! Opravdu jsem jim viděl do očí, cítil jsem jejich nenávist a rozhořčení, a vyšli jsme z toho s přesilovkou, ve které jsme vyrovnali na 2:2

Sidney Crosby, nejužitečnější hráč sezóny 2007/2008, nejmladší kapitán, který kdy vyhrál Stanley Cup, a taky držitel rekordu v počtu bodů, které jakýkoliv hráč nahrál proti jednomu týmu, s počtem 56 bodů proti Philadelphia Flyers

Marc-Andre Fleury, olympijský brankář Kanady, který si nezahrál na šampionátu ani jedinou minutu a číslo 44, Brooks Orpik, reprezentant Spojených Států

Jevgenij Malkin si odpykává trest za sekání, za tento zápas si však připsal jeden bod za gól a jeden za asistenci

Další z mnoha potyček obou týmů, tahle však skončila jen domluvou oběma týmům

Já s Nicole u hlavní trofeje nejprestižnější hokejové soutěže na světě!