Tučňáci

Tenhle víkend, aspoň pro mě, byl ve znamení ledního hokeje. V sobotu v jednu hodinu odpoledne východního času jsem šel s Nicole na svůj první zápas Pittsburgh Penguins! Hráli "jsme" proti Atlanta Thrashers, kde normálně hraje Pavel Kubina, ten ale na ledě i na střídačce chyběl, a jako brankářská dvojka tam je Ondřej Pavelec, který se podíval letos i do Vancouveru. Byl to pro mě úžasný zážitek. Celkem bylo v Mellon aréně 17 047 diváků a my jsme byli jedni z nich. Během základní hrací doby jsme většinu času buď prohrávali nebo dotahovali, minutu před koncem třetí třetiny vystřelil Sergej Gončar krásnou dělovku od pravého kruhu a zajistil nám tak prodloužení, ve kterém se v 4. minutě prosadil Jordan Leopold, takže jsme odcházeli s úsměvem na tváři, šťastní z konečného výsledku 4:3 pro Tučňáky. Je tedy pravda, že když jsme zrovna nebyli v gólové šanci, nebo jsme naopak jednu takovou nebránili, bylo v hale celkem ticho. Ještě když se dva hráči "přátelsky pozdravili" u mantinelu, publikum ožilo, ale jinak se nedá mluvit o takovém kotli, jaký nejspíš byl při zápase Chomutova s Ústím. Jenom když už jsem u toho, četl jsem na idnes článek o nové hokejové hale v Chomutově, při čemž jsem si samozřejmě vzpomněl, jak jsme loni 22. dubna hráli na pokládání základního stavebního kamene této nové, prý velice moderní, stavby. Tak jsem se trochu začepýřil :)

Ale zpátky k NHL, je velmi známým faktem, že diváci občas kromě gólů samotných čekají spíš na různé bitky a šarvátky. My jsme se dočkali hned dvakrát a nebyly zrovna malé. Jako první skolil náš Billy Guerin atlantského Slatera, čímž si zasloužil zběsilé ovace. Hned další hromadná havárie nastala asi 4 metry před námi, jejich hráč narazil náš nový přírůstek Ponikaroského na mantinel, čehož následně určitě litoval, protože se na něj pak sesypala celá třetí lajna, což Thrashers nenechali bez odezvy, takže jak říkám, přímo před námi se poprala celá horda hokejistů. Měli jsme úžasná místa, seděli jsme ve čtvrté řadě od ledu na straně trestné lavice skoro úplně uprostřed, takže jsme měli všechno přímo pod nosem. A při přestávce házel maskot divákům tučnáčí trička, tak jsem si taky jedno chytil. Byl to rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků, které z Pittsburghu mám!

A dneska, v neděli 4. dubna (všechno nejlepší Markétko, a taky všechno nejlepší NATO), jsme se šli podívat do Centra historie, kde byl na 4 dny vystavena nejvyšší hokejová trofej světa -Stanley Cup. Pohár, který nad hlavu zdvihlo v historii už 20 českých hokejistů, z toho Jaroslav Pouzar a Jiří Hrdina dokonce třikrát. A dneska jsem se s ním vyfotil já, dokonce jsem si směl i sáhnout. Je pravda, že jsem vedle něj stál asi jen 10 vteřin, na což jsem musel čekat 3 hodiny ve frontě, která se táhla kolem celého bloku, ale stálo to za to! Takže tenhle víkend si rozhodně budu pamatovat ještě dlouho.

To se hráči sbírají po té velké bitce, během ní jsem nefotil, radši jsem povzbuzoval, protože byli takhle blízko! Opravdu jsem jim viděl do očí, cítil jsem jejich nenávist a rozhořčení, a vyšli jsme z toho s přesilovkou, ve které jsme vyrovnali na 2:2

Sidney Crosby, nejužitečnější hráč sezóny 2007/2008, nejmladší kapitán, který kdy vyhrál Stanley Cup, a taky držitel rekordu v počtu bodů, které jakýkoliv hráč nahrál proti jednomu týmu, s počtem 56 bodů proti Philadelphia Flyers

Marc-Andre Fleury, olympijský brankář Kanady, který si nezahrál na šampionátu ani jedinou minutu a číslo 44, Brooks Orpik, reprezentant Spojených Států

Jevgenij Malkin si odpykává trest za sekání, za tento zápas si však připsal jeden bod za gól a jeden za asistenci

Další z mnoha potyček obou týmů, tahle však skončila jen domluvou oběma týmům

Já s Nicole u hlavní trofeje nejprestižnější hokejové soutěže na světě!