Minulý pátek, 22. března jsem si vzpomněl, že uběhlo na den přesně 5 let od prvního koncertu Innominado, tedy taky od začátku mojí "hudební kariéry". Napadlo mě, že by mohl být čas na stručnou rekapitulaci:
Na podzim roku 2007 se konala, jako každý rok, výstava středních škol v chomutovské sportovní hale. Vystupovali jsme tam tenkrát s ještě nepojmenovaným školním vokálně-instrumentálním souborem Gymnázia v Kadani. Tam jsem se víc seznámil s Willym, Mariánem a Janou, padli jsme si do oka a řekli jsme si, že by bylo zajímavé vytvořit projekt školní kapely. Tehdejší ředitelka paní doktorka Kožíšková nám dala požehnání, že můžeme zkoušet v aule a bylo to. Sehnali jsme bubeníka, basačku a saxofonistku a pojmenovali jsme se Nepojmenovaní - ve španělštině Innominado. Tam jsem se naučil jakž takž skládat hudbu a vůbec fungovat v kapele, spolupracovat s muzikanty a orientovat se ve světě domlouvání koncertů, jednání s pořadateli a zvukaři. Kapela fungovala do roku 2011, poslední koncert byl během Vinobraní v AmFíku. Za ty 4 roky jsme stihli nahrát demo se 7 skladbami, dvakrát jsme si zahráli na Vysmátém létě, vyhráli jsme cenu diváka, poroty i SAI na Orfeus rock 2011 a odehráli téměř padesátku koncertů.
Další zajímavou zkušeností bylo působení v kadaňsko-kláštereckých Rapa Nui. Tam jsem hrál na bicí. Vlastně jsem se tam bubnovat teprve naučil. Jednou mi prostě Martin zavolal, tuším že na jaře 2008, že mají s klukama kapelu, a že potřebujou "trochu podržet prdel". Rozhodně to byla nabídka, která se neodmítá! Objevil jsem spoustu nových hudebních vlivů, rytmů a melodií, které mi zůstali dodnes. Zahráli jsme si na mnoha místech skoro po celých Čechách, zažil jsem první "tour", když jsme vyrazili na víkend na Vysočinu. A hlavně jsem tam poznal lidi, se kterými jsem dodnes kamarád a s většinou z nich hraju dál. 
Spíš jako srandakapela vzniknul skautský projekt Kus Těsta, a taky jsme si užili spoustu legrace. Od rekordně rychle nahrané titulní hitovky až po několikadenní natáčení klipu. Tady jsem se naučil, že sranda musí být.
Během mého hraní v těchto třech kapelách náš gymplácký sbor vykrystalizoval ve vokálně-instrumentální soubor Madrigal pod vedením MgA. Hany Ondráčkové. Strašně mě bavilo pracovat na acapellových skladbách, zpívat na chodbě již liduprázdné školy, i kombinovat zvuky několika nástrojů, to vše doprovázené čtyřhlasým zpěvem. Tam jsem se naučil, jak se tvoří harmonie a jak se pracuje ve velké skupině muzikantů. I Madrigal je ověnčem některými úspěchy, např. postup do celostátního kola národní soutěžní přehlídky školních sborů v Opavě. 
Další hudební zkušenosti už jsem čerpal za oceánem. Se svým "bráchou" jsme si zahráli asi 5 koncertů, přičemž pokaždé pod jiným názvem. Od The Admirals, před Disappearing Canadiens, Verb the Animal až nakonec k Murphy Yawn & Jakub Vanas - acoustic duo. Tam jsem zjistil, že hudba se hraje všude stejně, když se dělá s nadšením. Padli jsme si do noty a šlapalo to jako po másle, vzniklo i pár hezkých skladeb, které ale asi zmizí v zapomění, protože jsme je nikdy nenahráli. 
Nová pro mě byla i účast ve školním orchestru, utvořeném pro muzikál You're a good man Charlie Brown. Chtěl jsem původně vzít kytarový part, ten však pro tenhle kus neexistoval, tak jsem si aspoň sednul za bicí, protože jsem to za každou cenu chtěl zkusit. Naučil jsem se hrát z not podle dirigentky a spolupracovat ještě s větší skupinou muzikantů, k tomu ještě být v harmonii s děním na jevišti.
No a po mém návratu už přichází nejčerstvější hudební zkušenost - Love Makers. Někdo z Rapa Nui, někdo z Nakafe bandu, někdo z Madrigalu a někdo úplně nový a osmero podobně cítících muzikantů se našlo. Vzali jsme to od podlahy a zkusili jsme si, jak se dělá pořádný "PR". A zatím to vypadá, že nebe je naším limitem, protože pořád je kam růst a my máme sto chutí dorůst co nejdál!
Každá zkušenost mi přinesla něco nového, za všechny jsem vděčný a z každé jsem si odnesl mnoho důležitých poznatků. Tak snad to brzo neskončí.
