Padá sníh

Jak už jsem psal, máme tu teď hodně sněhu, asi tak stopu (nebo 30 cm, chcete-li). Tak jsem se po několika letech dostal k tomu, abych konečně zase jednou postavil sněhuláka. Není to, pravda, žádný velikán, ale já neměl moc času. Musel jsem ve 12:30 jít zase natáčet. Už nám chybí asi jen tři scény, jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne. IB nám dovoluje film dlouhý pouhých 7 minut, takže až bude hotový, nejspíš ho dáme i na youtube.

Když už jsem u youtube, chtěl bych tak trochu navázat na myšlenku ve svém minulém článku, ve kterém jsem psal o nadměrném používání cizích slov v názvech produktů, obchodů a celkově věcí. Když se tedy Američan podívá na tuto stránku, nevidí youtube, jako my, ale vidí Ty trubko :) Nebo místo yahoo vidí juchů. Představte si e-mail na juchů.cz. Nebo další. Až se sem někdy vypravíte, dejte si k pití Doktora Pepře (Dr Pepper), nebo Horskou Rosu (Mountain Dew), popřípadě skřítka (Sprite). K jídlu si dejte třeba řehot (Snickers). Můžete si zajít na koncert kapel Zelený Den (Green Day), Perlová Zavařenina (Pearl Jam), Slučovací Sad (Linkin Park), nebo zpěvačky jménem Růžová (Pink), křestním Šípenka. Když o tom přemýšlím, spousta českých kapel má cizokrajný název. Už jenom kapely, ve kterých jsem hrál - Innominado - španělsky, Rapa Nui - domorodý název Velikonočního ostrova, Madrigal - to je sporné, slovo má nejspíš nejasný původ, ale česky to moc nezní, no a Kus Těsta. To je důkaz, že punkové (neboli výtržnické) kapely zůstávají věrné vlasti. Ať už to jsou zvláštní názvy jako třeba Drsná Deka, Nukleární Vokurky, Visací Zámek nebo Ruce po Obrně. Kdo za to může? Komunisti? Dost možná. Člověk byl uzavřen před okolním světem a když se dveře otevřely, člověk si se svou malou zemí a malým jazykem připadal méněcenný, což možná není ani tak vina komunistů jako takových jako spíš české povahy.

Ha, to jsem se zase dostal někam jinam. Tady je ten sněhulák: