Zázraky techniky

Na Wuwejově zápisníku jsem nedávno četl o malých zázracích moderní technologie. Mluvilo se o všem možném od lihového fixu, přes folii až po izolepu. Já se chci zaměřit na trošku složitější vynálezy. Někdy v listopadu jsem si pořídil iPhone, a až teprve asi před měsícem jsem si k němu pořídil datový balíček, takže mám připojení k internetu i když nejsem v dosahu Wi-Fi. A musím říct, že tenhle vynález je fakt boží! Samozřejmě všechny věci, které na iPhonu dělám by klidně mohly počkat až dojdu domů a zapnu si notebook, ale jinak je to fakt šikovný. Třeba když si potřebuju zjistit jízdní řády autobusů, podívat se jak hrajou Penguins, nebo jako v dnešním případě jak Kadaň válcuje Tábor 5:2 a zažívá tak nejúspěšnější momenty od jejich postupu do 1. ligy. Samozřejmě si můžu kontrolovat maily nebo podívat na facebook, ale to už je vedlejší.

To, co asi používám nejvíc a nejčastěji jsou iPhone mapy. Ať už když jdu někam pěšky, tak vím, kudy jít, i když jsem na úplně cizím místě, nebo jedu autobusem, ve kterém nehlásí příští zastávku a já potřebuju vystoupit někde, kde jsem v životě nebyl.

Nejvíc jsem si tohle všechno uvědomil, když jsem byl za tetou v LA a ona musela ve středu do práce. Chtěla mě nechat, ať se zatím vyspím doma, a ona přijede tak po třetí hodině. Já jsem ale namítl, že spát můžu v letadle, že vyrazím na průzkum, ať mě vyhodí někde na cestě do práce. Tak jsem si našel obchod se sportem, kde jsem si sehnal boty na tělocvik, vyhledal jsem si obchod s kytarama, taky jsem si našel na mapách multikino, tak jsem tam zamířil. Cestou jsem se podíval, co vlastně dávají a kdy to začíná, jak dlouho který film trvá, abych dobře zabil čas. O každém filmu jsem si našel nějaké reportáže, abych si mohl tak nějak vybrat. A přitom tomu není ještě tak dávno, kdy jsme byli u vytržení z barevného displeje, telefonu s foťákem, polyfonním vyzváněním nebo prvními telefony s mp3. Takže tohle jsem ze sebe chtěl dostat...

Na téma technika mám ještě jednu poznámku. Asi tři týdny nazpátek jsem šel se dvěma kamarády na Avatar. Nechci se pouštět do diskuzí, jestli to byl nebo nebyl nejlepší film na světě. Jenom řeknu, že James Cameron je naprostej týpek, ať už si kdo myslí co chce, protože tenhle režisér natočil dva filmy, které vydělaly nejvíc peněz v historii. Chtěl jsem se ale pozastavit nad tím, že příběh Avataru se odehrává v budoucnosti a objevují se tam i různé "futuristické" přístroje a technické vymoženosti. Při sledování tohohle filmu jsem si vzpomněl, jak ve starých sci-fi filmech, např. Blade Runner, používají obrovské barevné monitory, protože si mysleli, že takhle to bude vypadat za sto let. A právě u Avataru jsem si posteskl: "Smutný na tom je, že to, co nám teď přijde jako něco úžasnýho, jedou bude starý a překonaný a naše děti se tomu budou smát..."

Možná je divný, že ve svých 17-ti (ha, a jak to vypadá hnusně s tim -ti!!! Nepište to!) tady píšu o tomhle, ale tak to nejspíš je...

L.A. Kings vs. Colorado Avalanche

Na hokej jsem se vždycky díval akorát v televizi, když hrála reprezentace buď na mistrovství světa nebo na olympiádě. Tady se snažím sledovat každý zápas Penguins. Živě jsem byl na hokeji párkrát v Kadani a snad dvakrát v Chomutově, pokaždé Kadaň proti Chomutovu. Když jsem byl v L.A., zašli jsme s tetou, jejími synáčky a jejím přítelem Lukášem (díky kterému jsme ty lístky sehnali) na zápas NHL - Los Angeles Kings proti Colorado Avalanche. Těšil jsem se na Hejduka, ten ale kvůli zraněnému koleni nehrál, bohužel ani na střídačce nebyl. Ani slovenský brankář Budaj se na ledě neukázal, zřejmě, aby se těsně před Olympiádou nezranil. Jinak to ale byl úžasný zápas. Králové porazili Lavinu 3:0. Viděli jsme spoustu skvělých akcí, dokonce byla i rvačka!

Honza zrovna psal na svém blogu, jak Kadaň hraje s Táborem (držim palce!!). A tohle jsem slyšel i od jiných lidí, ale je pravda, že fandění v Česku a v Americe se v mnohém liší. Zatímco na kadaňském zimáku může být tak kolem 500 lidí a dělat hluk od začátku do konce, bouchat do bubnů, skandovat různá hesla, podporovat domácí tým a bučet na tým hostů, tady bylo tak nějak většinou ticho. Teda ne, že by bylo diváků málo, odhadl bych to na dobrých 18 000, takže celá Kadaň by se tam vešla. Samozřejmě když někdo dal gól, všichni byli na nohou a veselili se, ale během hry to byly spíš takové neorganizované jednotlivé pokřiky.

Sranda byla, že o nějakých 15 řad za námi seděl takovej českej děda. Byl tam sám a na všechny slovanské hráče pokřikoval nejrůznější nadávky, jako třeba "Svatoš neumí bruslit!", čemuž Američané nerozuměli, my jsme se tomu ale strašně smáli, protože nám připomněl právě to naše české fandění.

Zápas jsem si ale strašně užil, měli jsme parádní místa skoro úplně u ledu, dokonce jednou během hry vypadl puk z kluziště a spadl asi metr ode mě. Tlustý Havajan přede mnou byl ale rychlejší.

A naštěstí se nemusím před svými pittsburskými kamarády stydět, že jsem zradil Tučňáky, protože jsme na sobě všichni měli červené české reprezentační dresy!

Už asi v 6. minutě se poprali...

Taky jsem si střelil, a trefil jsem se

Pocta olympionikům

Tenhle kluk je ročník 1991... je o rok starší než já...a hraje za NHL tým Colorado Avalanche...

Jonathan Quick je brankář amerického olympijského hokejového týmu

O přestávce hráli mí bratránečkové přátelský zápas, proto jsme vlastně ten večer do Staples centre šli. Johnny dal dokonce gól. Bylo to strašně super vidět moje malý bratránečky hrát na tom samým ledě, kde hrajou největší hvězdy NHL a ten večer dokonce i 8 olympijských reprezentantů!

Johnny, Já a Jay před Staples centre

Staples centre samo o sobě, už jsem tam jednou byl, na NBA v roce 2005 když LA Lakers hráli basketbal proti Denveru Nuggets, takže se dá říct, že kdykoliv jdu do Staples, hraje LA proti týmu z Colorada...

Universal Studios, Hollywood

Když mi bylo 5, jeli jsme celá rodina do Los Angeles za tetou. Tenkrát jsme toho viděli víc než jen L.A. Byli jsme i v San Franciscu, San Diegu,... v Pasadeně jsem spadl do jezírka, kde žily piraně, naštěstí se mi ale nic nestalo. Šli jsme ale také do Universal Studios (US), je to zábavní park, ale zároveň je to to místo, kde se skutečně natáčejí filmy, seriály a různé televizní show.

Já si toho z US zas tolik nepamatoval, tak jsem to s tetou při jedné konverzaci jen tak nadhodil, ale ukázalo se, že to byl spásný nápad. Bratránečkové totiž v pátek neměli školu, protože jejich vedení je inteligentní a dá jim volno na Presidents' Day. Naše vedení nám teda zase dalo volno celý týden kvůli sněhu a dneska, ve středu 17. února, zase sedíme doma.

Tak jsme vymysleli, že půjdu se svými sedmiletými bratránky-dvojčaty do Universal Studios. Nejdřív jsem měl strach, co když je nebudu zvládat, ale všechno probíhalo hladce. Dostali jsme do batůžku svačinu, pití a šli jsme. Byla legrace sledovat, jak jim to všechno připadalo tak opravdové, byli jsme třeba na "Simpsons ride", což byla vlastně stará dobrá virtuální realita. Vozík s námi házel na strany, nahoru, dolů, skoro jsme chvíli byli i hlavou dolů a všude kolem sebe jsme viděli promítané okolí, to se mi moc líbilo.

Na Jurském parku jsme projížděli mezi dinosaury, kteří na nás občas stříkali vodu, na konci nás potom chtěl sežrat obří Tyrranosaurus Rex, ale unikli jsme mu v poslední chvíli kolmým pádem, tam se mi málem žaludek dostal až do krku, ale byla to paráda.

Taky jsme byli na prohlídce. Jeli jsme v takovém vláčku a všude kolem nás byla nějaká místa, kde se natáčely nejslavnější filmy světa. Rozhodně jsme si ten den všichni spolu užili!

Co dodat?

Hollywood City Walk, slyšel jsem tam hudbu, kytara a dívčí hlas, říkal jsem si, že v nějakém baru mají nahlas puštěné rádio, pak jsem si ale všiml, že oba instrumenty patří nějaké pouliční umělkyni. Jmenovala se Chelsea Williams a já jsem si za pět dolarů koupil její CD, protože mě tohle všechno inspirovalo. Chtěl bych totiž jednou jet někam, kde mě nikdo nezná a zkusit hrát na ulici, protože ulice je ta nejlepší kritika.

Tahle opice byla fakt strašně vtipná

Jurský park

Psycho, chlápek zrovna naložil mrtvolu do auta, ale pak si všiml nás, chvíli jen tak kráčel naším směrem, pak se rozeběhl, ale naštěstí jsme mu ujeli.

Opravdová Wisteria lane, znáte ze Zoufalých manželek, tady jsme museli být všichni potichu, protože byla možnost, že se právě teď někde natáčí

Všimněte si, jak jsou ty dveře vpravo malinké, filmaři tak můžou vytvořit iluzi, že nějaký hrdina je prostě obrovský

To jsem já se svými bratránečky, Jay vlevo, Johnny vpravo, za námi je billboard...

Jedno z videí, která jsem v US pořídil, další jsou tady: Tokyo Drift, Srandovní opice, Válka Světů

Město Andělů

Zatímco v Pittsburghu se moje "Nová rodina" potýkala s dvěma metry sněhu, já jsem měl namířeno do slunečného Los Angeles, kde i na začátku února bylo přes 20 stupňů. Původně jsem měl letět od středy 10. 2. do pondělí 15. 2. protože to pondělí měl být jeden z velkých amerických svátků - Den prezidentů. Jenže ten víkend před mým odletem začalo mohutně sněžit a pak nám vedení Pittsburských veřejných škol začalo ve velkém rušit dny vyučování, tak jsme přehodili letenky ze středy už na úterý, a ukázalo se, že to byl dobrý tah. Všechny středeční lety byly totiž kvůli špatným podmínkám buď zrušené nebo hodně zpožděné. Pak jsem se ještě dozvěděl, že Den prezidentů se sice slaví, školy ale otevřené budou, což jsem tak úplně nechápal, protože všude jinde byly zavřené nejen školy, ale i banky, pošty a jiná veřejná místa. Bylo to tak nějak všechno zmatené...

Každopádně, když jsem ale přiletěl do L.A., čekal jsem, že mě vedro a dusno praští přes xicht, ale naštěstí bylo hezky a příjemně. První dva dny jsem strávil se svou tetou Janou, jeli jsme se třeba projet na Hollywood Boulevard, viděli jsme Kodak Theater, kde se předávají Oscaři a mnohem víc, nenašli jsme ale parkování, tak jsme se na to vykašlali a udělali jsme si jen projížďku. Třetí den jsme vyzvedli moje bratránečky, kterým letos bude už 8 let! Strašně vyrostli. Poprvé jsem je viděl, když jim byly dva roky, potom když jim byly 4, tak doufám, že je příště uvidím dřív než jim bude 16. S klukíkama jsme toho taky hodně zažili, o čemž napíšu ještě ve dvou následujících článcích.

A kromě míst, která jsme navštívili, kromě her, které jsme spolu hráli a kromě věcí, které jsme viděli, jsme toho taky hodně snědli! Tetička se pořádně předvedla a hned první večer se vytasila s bramboračkou, měli jsme i vepřo-knedlo-zelo a rajskou omáčku. Dokonce jsme spořádali (teda hlavně já) tři rukávy jablečného štrůdlu! Takže jsem se na pár dní ocitl v takové české oáze.

Když jsem se pak vrátil do Pittsburghu, bylo tu strašně moc sněhu a pořád sněžilo, vlastně i teď sněží, a ještě dlouho nepřestane... Z letiště jsem pak musel jet taxíkem, protože pro mě Edna nechtěla přijet. A dneska jsem musel jít do školy pěšky, protože náš autobus prostě nepřijel. Já vim, že je teď v česku taky hodně sněhu, a že je to tam asi taky dost divoký, ale tady ještě dneska, víc než týden od první sněhový bouřky, nejsou některé vedlejší silnice odklizené. Tak jsem jenom chtěl přiblížit situaci. Ještě napíšu článek o Universal Studios, kam jsem šel s bratránkama a o zápase NHL, kam jsme šli všichni společně.

Já s tetou Janou

Je takový teplo, že radostí skáču do vzduchu!

Ať žije Photofiltre a úprava kontrastu a světlosti... Na pláži Venice Beach, která je i častým místem výskytu nejrůznějších celebrit se slézají veškeré existence. Na snímku je skupina asi 50 lidí, kteří na pláži hráli na všelijaké rytmické a perkusivní nástroje. Pěkná podívaná a poslouchaná (poslyšaná,...) radši jsme se tam ale moc dlouho nezdržovali, protože to tam tak zvláštně zavánělo. Na pláži jsou do konce sídliště "doktorů", kteří můžou předepsat lékařskou marihuanu. Vaše lékařská diagnóza zřejmě ale závisí na tom, kolik zaplatíte. A je to naprosto oficiální a legální. Myslím, že tam ale mají povolený vstup až od určitého věku...

Stromo-muž, lidi dělají pro peníze různé věci

Promenáda na Venice Beach

Sníh...všude!

Bystřejšímu čtenáři zřejmě po přečtení nadpisu došlo, že tady celkem slušně sněžilo. A když říkám slušně, myslím tím, že za jednu noc z pátku na sobotu napadl dobrý metr sněhu. Meteorologové to dokonce považují za největší sněhovou bouři za posledních sedm let. Nedivím se. Když jsme se probudili do sobotního rána, za okny bylo bílo. Všechno bylo pod sněhem. Čekal bych aspoň že silnice budou jakž takž odklizené, ale to jsem čekal moc. Naše ulice byla prostě zasypaná. A stále je. Všichni už vědí, že silnice je neprůjezdná, protože se tu už několik aut prostě zaseklo a nešlo jim se pohnout tam ani zpátky.

V tuhle chvíli bych normálně měl být ve škole, ale administrace Pittsburských veřejných škol nám dala sněhové prázdniny. Je to už druhý takový den v tomhle školním roce. Tak jsem si říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby se dveře našeho gymplu prostě neotevřely, kvůli nadměrnému množství sněhu... To by se prostě nestalo. Maximálně by se k nám lidi z Vejprt, Kovářské a Kryštofek nedostali, ale škola prostě jede dál.

Byla to docela legrace pozorovat, jak lidi blázní. Chodníky jsou všechny zasněžené, takže všichni chodí po silnici. A nejen chodí. Viděl jsem lidi na kole, na běžkách, dokonce někdo vytáhl i sněžnice. Obchody byly přeplněné, jak si lidé sháněli zásoby na kalamitu, protože z úterý na středu má zase sněžit. A já ve středu letím do Los Angeles za svojí tetou a bratránky, které jsem, pokud počítám správně, neviděl už tak dobré čtyři roky. Tak snad bude letiště fungovat.

Kostel na Centre street

Takhle vypadala jedna z postranních ulic, ten sníh je prostě projetý auty, pluhy mají jinou práci. Takže veškerý sníh se buď udupe a zmrzne a nebo se shrne na auta, ze kterých to jejich majitelé shážou zase na silnici, čímž vznikne takový koloběh sněhu.

Do školy pojedu zítra na sáňkách

Berla Mrazilka si dala pořádnou práci

Tohle prostě vypadá jako z pohádky :)

Naše Veverčí Hůrka vypadá jako nějaké horské městečko ve francouzských alpách

Tohle je náš dům s pořádnou čepicí

Pořádná vrstva sněhu...takhle to vypadá na planetě Hoth (která by se měla přejmenovat na Coldth - Star Wars/angličtinářskej vtípek...)

(Aktualizace v pondělí 8. února 13:08 Východního času) Zrušili nám školu i zítra !!! Takže do školy pojedu na sáňkách až někdy jindy!