Kadaň

Byl jsem se podívat v klášteře na představení pro děti Hrátky se zvířátky v rámci kadaňského Františkánského léta. Bylo to pěkné, mně se to líbilo, ale pro děti to zřejmě bylo moc dlouhé, protože ztrácely pozornost. No, každopádně potom jsme s Evou a s Méďou vylezli za doprovodu pana policisty na radnici a prohlédli jsme si naše město z výšky. Zjistili jsme, že máme opravdu moc hezké náměstí, tak jsem taky trochu fotil.

Mostečtí divadelníci

Klášterní kozy
Klášterní kozy 2
Náměstí
Špička radnice
Tahle fotka se mi líbí úplně nejvíc
Kvůli tomuhle snímku jsem si musel lehnout na náměstí na chodník, aby se mi tam vešla celá věž
Dálný Klínovec

Světlopis - světlohrátky

Fotky, některé z archivu, některé nové...

Vysmáté léto 2008

Na letošní Vysmáté léto jsem dorazil poněkud později, než by se mi líbilo, protože jsme se ten den vraceli z tábora. Takže jsem přišel až po čtvrté hodině, tím pádem jsem prošvihl hned několik kapel, o které jsem nechtěl přijít.

Za tu druhou půlu, jíž jsem se zúčastnil se mi moc líbil Wohnout, až doteď jsem je neznal. X-left to die předvedli, že už nejsou jen nějaká zakopaná kapela, ale že jim to pořádně šlape. Ale asi nejvíc se mi líbil Divokej Bill. Hráli staré i nové písničky. Většinu jsem znal, a co ne, to jsem za chvilku odposlouchal, protože to není nic náročného. Každopádně to asi nejvíc rozproudili. Dav šílel když hráli, ale víc šílel, když je po půl hodině hraní ustřihli, protože už nezbýval čas a ještě měli vystoupit Support Lesbiens. Naštvaní byli jak diváci, tak kapela, ale co se dá dělat. Jinak doufám, že příští rok se dostanu domů dřív, protože ta druhá půlka bez té první za tolik nestála.

Wohnout

X-left to die z Chomutova s kadaňským basákem
Nad náměstím se stmívá skrz mraky
Divokej Bill...ta fotka nic moc, ale hráli skvěle

Další fotky z tábora

Tzv. Jelení kameny

Stmívání

Srnčí skály nebo taky Zkamenělí obři

Na třídenní výpravě jsme došli až na Hasištejn

Sklepení hradu sloužilo jako zásobárna pro případ obležení
Pokus o uměleckou fotku v trampské osadě Mexiko asi 2 km od Hasištejna
Tohle už by mohla být umělecká fotka - takhle si vaříme na kotlíku vodu

Žába k zulíbání:)

Méďa vždycky strašně podlejzal:)
Tuším...kdesi u Klášterce
Čáry máry Kárlovy Váry
Na třídenní výpravě jsme shlédli veškeré krásy, jež může náš průmyslový kraj nabídnout

Ptáci

Konečně jsem taky viděl tuhle filmovou klasiku. Ze začátku jsem is říkal, že na tom není zase nic tak moc zvláštního, jak se o tom říká a píše. Ale přece jenom to byl skvělý zážitek.

Když se na film koukáte z hereckého hlediska, poznáte, že výkony jsou velice působivé a hraní působí nádherně přirozeně. Například když Mitchova maminka telefonuje, mluví úplně normálně, ne jako v dnešních filmech, kdy je záběr na telefonujícího člověka, který říká např. : "Ano? Co se stalo farmáři Fawcettovi? Byl zabit obrovským hejnem racků? Ale ne, to je strašné...cože? Že všechna okna v domě jsou rozbitá a na zemi se ještě pár mrtvých ptáků válí?" atd...

Nebyl to jeden z těch hororů, kdy se už od začátku dějí divné věci a na konci někdo vybafne. Nejdřív se pořádně rozvinul hlavní příběh a chvílemi film připomínal úplně obyčejný filmový román až do prvního útoku. Taky nepatří k hororům, kde se člověk opravdu bojí, ale poslední scéna, kdy ptáci útočí na dům, ve kterém jsou ukryti hlavní hrdinové, je opravdu velice působivá.

Někteří říkají, že je to nejhorší, co pan Hitchcock natočil, protože se moc soustředil na triky (použil asi 350 trikových záběrů), ale mně se strašně líbil. Byl to taky nejúspěšnější film roku 1963.

MOJE MAMINKA JE NEJLEPSI :]

Poslala mi balicek :] Pozorny pozorovatel si vsimne i regionalnich novin, ktere balicek tez obsahoval... Modrou pipku na klice jsem obohatila o plisek s prezdivkou /to neni darek od maminky/, protoze mi to tak dava takovej pocit toho, ze jsem A-bee a ne Au-pair :]

Tři orlí pera

Na táboře jsem si splnil velice zajímavou zkoušku nazvanou Tři orlí pera. Spočívá ve třech bodech:

1. 24 hodin mlčení - Tuhle zkoušku jsem musel jednou opakovat (na každou zkoušku jsou tři pokusy), protože jsem se asi půl hodiny po nástupu prořekl. Jde o zkoušku sebekázně a sebekontroly. Nesměl jsem vydávat jakýkoliv zvuk, tzn. mluvení, broukání, pískání, prostě nic.


2. 24 hodin hlad - Jde o zkoušku odříkání. Jediné, co jsem směl, bylo pití čisté vody. Tahle zkouška pro mě byla nejlehčí.


3. 24 samota - Tady je důležité schovat se někde v okolí tábora, abych měl dobrý výhled a mohl si dělat zápisky (viz obrázky dole).
   
   

Takhle vypadá nášivka na kroj

Dál je tu několik papírů s poznámkami, co jsem si psal, tak se na to můžete podívat, mohlo by to být zajímavé:)

A když jsem tohle všechno splnil, měl jsem svůj obřad. Postavil jsem ohniště (pro odborníky pyramidu), udělal jsem si faguli (něco jako pochodeň, vyrobená z převařené smůly) a celé jsem to s pomocí ostatních orlích skautů (skauti, kteří mají tři orlí pera, pro představu jich je v současné době ve středisku něco kolem 15) připravil.

Součástí obřadu je i tzv. švihání proutkem. Nejde o žádné sádlo - máslo. Ten, jehož obřad se koná, si vybere tři orlí skauty, kteří ho na znamení tří zvládnutých zkoušek lehce švihnou po zádech. Dva proutky potom nový orlí skaut spálí na znamení úspěšného zvládnutí a třetí si nechá pro sebe, protože překonal itu nejtěžší zkoušku. Takže já jsem si nechal proutek za mlčení.

Myslete si, co chcete, ale mě to baví:)

Tábor

Včera jsem se vrátil ze skautského tábora v Kryštofových Hamrech. Letos to pro mě bylo jiné než jindy, protože jsem tam byl jako skoro-vedoucí, takže jsem věděl dopředu, co se bude dít, účastnil jsem se večerních žranic ve srubu a dělal jsem záporné role pro vlčata (chlapce 6-11).
Letos se mi tam hodně líbilo. Nevím, co víc napsat, tak se aspoň podívejte na fotky.

Ochočil jsem si motýla, asi tři dny za mnou lítal a vždycky mě našel

Luďa jde zaseknout sekeru na znamení zahájení táborového dne
Táborové ráno
Pan Trnka se odstěhoval kamsi do paneláku a jeho chalupa je teď smutně opuštěná
Vodní nádrž Přísečnice, ze které pijeme

Objevila jse tu krasne modre lodicky, kdyby to nekoho zajimalo :]