Paneláky a Nebelvír

Dneska jsme na hodině ruštiny řešili téma žízeň a bydlení... slovem žízeň myslím samozřejmě život a slovem život nemyslím břicho (haha, ruštinářskej vtip...). Povídali jsme si o tom, jak to bylo tenkrát, za komunistů v Sovětským svazu. Lidi bydleli v panelovým domě, v jednom bytě 3+1 (mimochodem překvapilo mě, že tu myšlenku něco plus jedna moc nechápali, "proč to teda neni rovnou čtyři?") žily třeba i tři generace. To jim přišlo absolutně nemyslitelný, a v jejich představách to prostě bylo něco úplně na okraji.

Když jsem se jim pak snažil vysvětlit, že já jsem v paneláku prožil většinu života a některé věci, co se píšou v té učebnici jsou fakt pravda, koukali se na mě tak zvláštně. "Takže si vyrůstal někde v ghettu?" "Ne, tak se prostě u nás bydlí, u nás je to normální, nic podřadnýho" No, tahle situace mi přišla taková zvláštní. Byli vyjevení z našeho paneláku.

Mnohem důležitější věc se ale stala večer. Hráli jsme semifinále Pittsburgh City Soccer Championship a vyhráli jsme proti Brashear Bulls 2:1 v prodloužení, takže postupujeme do finále příští středu. Celá tahleta věc, rivalita, sportovní soupeření, fandění, vzájemná nesnášenlivost, mi dost připomíná knížky Harryho Pottera. Náš tým, Schenley Spartans, hraje v červeném, v naší škole jsou hodní lidé, máme se rádi a lidi mají rádi nás. Většinou, když se tu řekne Schenley, lidi se tváří příjemně, tedy Nebelvír. Zato ten druhý tým, Allderdice Dragons. Už jenom ten název Dragons připomíná zmijozelského hada. A ještě fakt, že hrají v zeleném, tahle metafora už prostě nemůže být silnější. Na konci sezóny zbyly už jen čtyři týmy (jako čtyři Bradavické koleje). Allderdice porazila svůj Mrzimor 1:0 po dlouhém boji a my jsme si vydobyli výhru nad Havraspárem. Teď se Schenley a 'Dice setkají již potřetí. Oba týmy spolu jednou vyhrály a jednou prohrály. Kdo však pozvedne onen vítězný pohár? To se dozvíme příští středu v 7/8c (to tu vždycky píšou v upoutávkách na seriály, znamená to v 7 hodin na východě, v 8 uprostřed, c jako central). Občas tu vídám ve škole povzbuzující nápisy "Let's roll the Dice", což doslova znamená vrhněme kostky, ale jinak to má znamenat v podstatě něco jako zničíme je, porazíme je....nasytíme se jejich masem a krví a jejich ženy a děti shodíme ze skály... to je asi trochu přehnaný, ale pointu to vystihlo.

Jinak něco k 28. říjnu, pan Masaryk tenkrát pracoval v Pittsburghu na tom, aby mohla vzniknout ČSR. Měl tu dům na South Side, je to jen kousek od toho stadionu, kde vždycky hrajem fotbal. Ještě jsem ale neměl příležitost se tam vypravit. Ale určitě to udělám. Tak všechno nejlepší, republiko!

Schenley IB High School se státní maturitou

Schenley High School, škola, na kterou tu chodím, je součástí tzv. projektu IB (International Baccalaureate). Jo, zní to zajímavě, exkluzivně a vypadá to, že mam skvělou příležitost se tohohle zúčastnit. Je paráda, že tu opravdu jen tak netvrdnu, ale že se opravdu učim. Dalo by se to lehce přirovnat ke státní maturitě. Mají tu určitý požadavky, který když studenti splní, mají jednodušší cestu na vysokou. Tady se to taky všechno motá kolem peněz, takže tu mají lidi šanci na stipendium i $15 000. Co tohle všechno znamená pro mě? Opravdu to mám říct?

Až se já za rok (přesněji za 8 měsíců, mimochodem dneska jsou to 2 měsíce co jsem v Pittsburghu) vrátím, budu si stejně muset dodělat třeťák a pochybuju, že něco z toho, co tu dělám se mi započítá i do studia na kadaňským gymplu.

Jenom tak pro orientaci, jak tu probíhá výuka. Tak první hodina je biologie, dostáváme každý den nové pracovní listy. Ty máme na hodině nebo doma podle knížky (spíš bichle), kterou jsme dostali, vyplňovat. Nebo děláme laborky, to bylo celkem zábavný. Ale jinak přímo na hodině celkem nic. Rozdělíme se do skupin a vypracováváme pracovní listy. Co dělá na hodině učitel? Zadá práci a pije kafe, neučí.

Matematika (calculus) probíhá naprosto jinak, což je nejspíš důvod toho, že je to tady můj nejspíš nejoblíbenější předmět. Taky se divim, že jsem něco takovýho mohl vůbec napsat... Pan Lazur (mimochodem má české předky...:-) vysvětluje úplně všechno, co na hodině děláme, píše na tabuli, když se na něco zeptáme, odpoví nám tak, že to příště prostě víme a opravdu nás připravuje na testy. Nikdy mě matika tolik nebavila, čímž nechci ani trochu shazovat výuku matematiky v Kadani, spíš si myslím, že vzhledem k tomu kontrastu se to jeví jako nejmenší zlo. A ačkoliv je to fakt dost těžký, zvlášť když se to všechno musim učit znova v angličtině podle jejich metod, docela mi to jde, teď jsem naposled dostal z písemky B:-)

Po obědě, takže asi v 10:30 máme ruštinu, tam je sranda, hlavně s tou jejich výslovností, ale já se jim nesměju, protože by se stejně tak dobře mohli smát oni mně. Pan učitel Browne (říkáme mu Brownie) je správňák a tenhle předmět je taky v pohodě. S panem Moserem je to ale horší. Ze začátku jsem si myslel, že to bude dobrý, že tyhle předměty (Historie a Theory of knowledge) zvládnu, vždyť mám trénink od Kadyho (;-) ale není to tak. Všechno, co na hodinách děláme je, že nás pan učitel zavalí haldou papírů, zadá práci, rozdělí do skupin a dál máme pracovat my. Maximálně jednou za čas (čas je v tomhle případě skoro každej tejden) zadá esej, takže už jsem tu psal asi tři. Každopádně na těch hodinách vůbec nic neučí. Jenom si povídáme o tom, co si myslíme o tom, co se stalo. Neříkám, že náš názor není taky důležitý, ale není směrodatný. To, co máme umět z dějepisu, se musíme naučit my sami. A já, jakože miluju dějepis, jsem zklamanej z toho, že když jsme mluvili o tý Velký válce, přeskočili jsme z příčin rovnou k důsledkům a nemluvili jsme o ničem, co se stalo uprostřed, žádný bitvy, nic...v takových chvílích si říkám "Zlatej Kadeřávek s Verdunem a Yperama a Marnou..." Takhle tu tedy probíhá výuka dějepisu pane Zárybnický, ptal jste se, tak tady to máte...

ToK je stejný, taky si v podstatě jenom povídáme o různých věcech týkajících se absolutně všeho a vlastně vůbec ničeho. Teď třeba řešíme, jestli matematika byla objevena nebo vynalezena. Tady to ale chápu. To je všechno filozofie, a tam se musí mluvit, protože o tom ten předmět je...

O angličtině jsem psal, četli jsme tu těžkou knížku, naštěstí z toho pak nebyla písemka. Hudebka je tu taková různá. Hrajeme na nástroje (libovolné), máme za úkol připravit si několik kusů, hlavně jazz, a zahrát to pak před třídou. Byl jsem tedy donucen se skutečně začít učit noty. A taky hodně řešíme teorii. Museli jsme třeba poznat tóninu jenom podle předznamenání, napsat tóniku, dominantu, subdominantu, a příbuznou molovou tóninu... Ale to mě jakž takž baví...

Proč se tu tedy se vším tím lopotím, když mám ještě kapelu a fotbal? Sám nevím, asi mě prostě nebaví mít volnej čas :-) Taky tu budu hrát ve studentským filmu, nejspíš taky nějakou malou roli v divadelním kroužku, ale to všechno až skončí fotbalová sezóna. Pak taky někdy muzikál...je toho hodně... No, musím jít dopsat esej o tom, jestli Versaillská dohoda byla fair vůči Německu nebo ne, resp. co si o tom myslím... ach jo...

Tenhle nápad na potisk trička měl jeden můj kamarád... I b high je slangově vyjádřeno "sem sjetej"a je to narážka na celej IB high school systém...je to asi trochu vtipný no...

Babylon, českej bus a čokoláda

Za tu dobu, co tu jsem, jsem pochytal několik slovních hříček, tak sem dám pár těch lepších:

1. Why is 6 afraid of 7 ? 'Cause 7 8 9...
2. (Tahle je trošku drsnější) Why does Beyonce sing "To the left, to the left?" 'Cause black people have no rights.
3. You're not a real lady unless you're over 280. (myšleno 280 lbs, což je asi 127 kg:-)
4. "What was the French mandate after the WWI?" "It was a man date between Sarkozy and Charles de Gaul"

Občas je to sranda, poslouchat rozhovory rodilých mluvčích, a všímat si drobných detailů. Ale při bližším zkoumání jsem zjistil, že ne každý, kdo tu žije, je rodilý mluvčí. Tak třeba v jedné třídě jsem já, česky mluvící, Yu Lin z Číny, kterýmu nikdo pořádně nerozumí, když mluví anglicky, protože má strašně silnej asijskej přízvuk, ale je strašně hodnej a je v US Army, tak mu řikáme Private Josh (vojín Josh). Nechává si tu od lidí řikat Josh, protože je to jednodušší, než každýmu vysvětlovat výslovnost. To já zas ne, a každej, s kym se seznámim, to vyslovuje strašně vtipně. Obvykle se představuju jako Jakub, protože Kuba jim moc připomíná Fidela. No a někdo to vyslovuje jako Jákob, někdo jako Jakúb, a někdo, s kym jsem si dal tu práci a vysvětlil mu, že se mi řiká i Kuba, to vyslovuje s takovým tim přídechem po K, takže to zní taky celkem zvláštně, ale hezky exoticky.

Ale sága pokračuje. Dál tu máme holku jménem Cassandra Studeny (!!, která naštěstí ví, jak vyslovovat svoje příjmení tak, jak se to má, protože většina amíků by jí řikala Stadeny nebo Stjůdeny) a její rodný jazyk je španělština. Sadman zase vždycky když telefonuje, mluví jazykem Urdu. Ebuka normálně doma mluví jedním z 250 jazyků, kterými se muví v Nigerii. DeJay je snad ze Somálska nebo co... Pá lidí tu má rodiče-němce. No a strašná spousta lidí tu mluví hebrejsky. Někdy si tu fakt připadám jak v Babylonu. Ale to je na tom to hezký, je to tady kulturně fakt maximálně rozmanitý a jsou tu fakt zástupci snad všech národů světa.

V uplynulém týdnu jsem byl na asi nejluxusnější akci v životě. Byla to v podstatě vernisáž nové výstavy skleněných soch a konala se ve Phipps Conservatory, což je místní botanické centrum, výstaviště a taky dějiště všemožných událostí, jako např. konference G-20. Měl jsem na sobě oblek, dostal jsem jmenovku a měl jsem, ještě s několika kamarády, uvádět hosty. Hosté se ale tak nějak uváděli sami, takže my jsme se motali kolem místnosti s caterigem a užívali jsme si jídlo ze všech koutů světa. Byl tam jeden stůl čistě jen s čokoládou. Ta čokoláda byla od paní Sarris, která dodává dobroty po celých USA. A tahle paní Sarris tu tančila břišní tance s opravdovými tanečnicemi na pódiu, protože se nejspíš trošku picla, ale nikomu to nepřišlo nevhodné, naopak se všichni dobře bavili. Jo, byla to sranda...

Tahle fotka se moc nepovedla, ale je to zatím můj nejúspěšnějsí pokus o zachycení tohoto autobusu. Má na sobě nápis "Vítejte v sousedství". Česky. Když jsem ho viděl poprvé, nejdřív jsem si to neuvědomil, ale pak jsem byl moc příjemně překvapen. Budu se snažit dál o lepší fotku!

Jenom dodatek k minulému článku o Troll 2. Zajímavost je, že neexistuje a ani nikdy neexistoval film Troll 1. Tvůrci to tak pojmenovali jenom jako marketingový tah a očekávali, že to pro lidi bude lákavější, nicméně se tak nestalo. Film se stal populárním jenom kvůli svojí absolutní stupiditě.

Sny, houpací most, Chaozz a Troll 2

Tak jsem tu zas o něco déle a mám pocit, že mi začíná hrabat. Už se mi teda moc nestává, že bych při hodině poslouchal učitele a když chci vedle sedícímu spolužákovi sdělit nějaký komentář, že bych na něj začal česky. Ale poslední dobou se mi zdává, že je duben (proč duben? to netušim) a že už jsem zpátky. A když se probudím, tak ještě než otevřu oči, přemýšlím, proč si nepamatuju nic mezi říjnem a dubnem. Nehledě na to, že půlka toho snu je mluvená anglicky.

Co se tu od mého posledního článku událo? Tolik toho není. Na g-20 už si nikdo pořádně ani nevzpomene, na hodině ToK nám nedávno pan učitel Moser (má české předky, a říká Bohemia místo Czech, tak jsem mu vysvětlil, že Moravani by si to mohli brát osobně) povídal o mostu někde v Anglii, který se, když se jeho provoz otvíral, začal houpat ze strany na stranu a stovky lidí, kteří na něm byli začali utíkat pryč, pak se jeho provoz zastavil a byla nutná oprava. Tak jsem panu Moserovi pověděl, jak jsme byli s panem Klikem v Anglii a pochodujíc jsme zpívali It's a long way to Tipperary, a že zmíněný most se jmenuje Millenium bridge a je v Londýně.

Další zajímavá věc se stala ve školním autobuse, kterým jsme jeli na fotbalový zápas. Měl jsem v uších sluchátka a řekl jsem si: "Chaozz, Vodopády, to tenkrát hodně frčelo." Tak jsem si tu písničku pustil. A jak jsem se tak houpal do rytmu, řidička autobusu se začala zajímat, co poslouchám. Autobus ještě stál. Tak jsem se s ní dal do řeči o český muzice a protože to taky chtěla slyšet, připojila mi přehrávač do toho rádia, co maj v autobuse, takže celý náš tým pařil v autobuse na Chaozz a taky nějaký J.A.R.

A poslední věc, o které bych se rád rozhovořil. Od doby, co jsem tu, jsem viděl pár filmů. Některé byly skvělé (Zombieland, Hanebný pancharti), některé byly fakt divné (9, District 9 - to jsou dva filmy, je to náhoda, že dva nejdivnější filmy, co jsem kdy viděl mají v názvu 9), ale zdaleka nejhorší a zároveň nejlepší je Troll 2. Je to horror natočený v roce 1990, disponuje Zlatou malinou za nejhorší herecké výkony a byl snad i vyhlášen Nejlepším nejhorším filmem všech dob. Už jenom fakt, že v celém snímku nevystupuje jediný troll, ale skřeti... Pokud se na film chcete podívat, jděte SEM. Malá ochutnávka nejhorší/nejlepší scény:

Děj filmu pojednává o vegetariánských skřetech, kteří loví lidi tak, že jim podají lektva, který je přemění na zeleninu. No nění to prostě hrůzostrašné?!

Jen malá ukázka reprezentace mezinárodní školy, která hostí dva studenty z Německa a další výměnní studenti přijíždí tento týden. Ach jo...

Warhol byl taky Spaťan

Včera jsem zjistil velice zajímavou věc, která by mohla zajímat některé mé čtenáře, určitě by to mohlo zajímat Páju, potože byla v Londýně v Tate Gallery of modern arts a na rozdíl ode mě se jí tam líbilo. No, každopádně zjistil jsem, že na Schenley High School chodil kdysi i Andy Warhol, určitě ho všichni znáte, takže nemusím přidávat přístavek, no a třeba i pár baketbalistů z NBA, baseballistů z MLB, pár muziatů (Ray Brown, Vivian Reed, George Benson, Stanley Turrentine - nemusíte se stydět, jestli je neznáte) a třeba i pvní afro-americký profesor na Harvardu Derrick Bell. No, a teď na Schenley chodím já...

Jeden z cca 455 mostů tvoří Pittsburgh městem s největším počtem momstů na světě, některé zdroje uvádějí možná jiná města, ale je to samozřejmě lež, Pittsburgh má mostů nejvíc

Andyho polévky

Ephialtes Pittsburský

Pamatujete na film 300: Bitva u Thermopyl? Byl tam ten hrbáč, který se strašně moc chtěl dostat do spartské armády, když ho ale král Leonidas vyzval, aby pozvedl svou zbroj, zkoušou neobstál a tak se nemohl stát spartským vojákem, zradil Spartu a vykvákal Peršanům o tajné stezce ve skále. No, tak tady ve fotbalovém týmu Schenley Spartans je Reggie. Chtěl být v týmu, chtěl hrát za svojí školu. Když ale dělal "přijímací zkoušku" aby se dostal do týmu, coach Bell mu řekl, že na něj nemůže sehnat výstroj, ale že může dělat vodonoše (waterboy). Reggie je součást týmu a je rád, že nemusel jít do Allderdice a vyslepičit jim o slabině naší obrany. "This is Sparta"

Homecoming

Takže nejdřív, co je to homecoming? Úplně přesně jsem nepochopil pointu, proč vlastně homecoming existuje. Je to "semi-formal dance", což je něco jako poloviční maturák a má to spojitost se sportem, většinou s americkým fotbalem. A za druhé, jaký byl homecoming? Byla to sranda, hlavně cesta tam, 8 lidí v autě pařilo na Britney Spears a jiné podobné hodnotné hudební kusy. Na akci samotné bylo hrozný vedro. Hudba byla hlasitá tak akorát, jako DJ jsme měli černýho dredaře, takže samej hip-hop. Je pravda, že moje český taneční mi tady byly fakt k ničemu. Ale i tak to byla sranda, zjistil jsem, že stejně jedinej tanec, kterej se tu provozuje je tzv. grinding, což v doslovným překlaadu je "broušení", podle toho ten tanec taky vypadá. Takže bylo to dobrý, z určitý části to bylo taky pěkně na hovno, ale to je prostě pro homecoming prý normální...

Zleva: Sara, Natalie, Elena, Caire, Graham, Já, Kathleen, Sophie a Geoff (Gahamovo dvojče)

Ještě k G-20

Že se ještě vracím k tomuto tématu, zjistil jsem totiž pár zajímavostí o průběhu protestů a zásazích policie. Například, že v Pittsburghu právě v průběhu summitu byla poprvé v USA použita zvuková zbraň LRAD (Long range acoustic device). Vydává to hnusně vysokej, hlasitej, pištivej zvuk připomínající policejní houkačku. Taky jsem zjistil něco o inteligenci Pittsburské policie. Studenti University o Pittsburgh sledovali dění ze schodiště své koleje, najednou zespoda přilétly granáty se slzným plynem a když se vysokoškoláci snažili uprchnot nahoru, zjistili, že jsou obklíčeni, nemají kam utéct a policie na ně stále háže víc a víc plynu. Ostatně, podívejte se na video natočené jedním z těchto studentů.